Nebezpečný bisfenol A pomalu mizí z našeho světa. Jeho „náhradník“ bisfenol S je ale zřejmě neméně škodlivý. Ukazuje to nová studie, jíž na problém poprvé upozorňuje český vědecký tým na stránkách časopisu Scientific Reports.

Aktualizováno 30. března 2017 odstavcem „Máme se bát?“ 

Ze záplavy chemikálií produkovaných člověkem je asi tisícovka podezíraná z narušování hormonální rovnováhy v organismu živočichů včetně člověka. Tyto tzv. endokrinní disruptory se dostávají do našeho těla a mají nepříznivý dopad například na funkci štítné žlázy nebo na rozmnožování. Přispívají však i ke změnám chování a ukazují se jako jeden z faktorů zvyšujících sklon k obezitě. Není divu, že lidstvo hledá za tyto látky bezpečnou náhradu. Někdy se však z náhradníků vyklubou škůdci.

Pod vlivem bisfenolu S se buňka vajíčka dostává do podobné situace jako dílna, kde shořely výkresy potřebné ke kompletaci výrobků.

Výrobci plastů používali pro zpevnění mnoha polymerů bisfenol A, který se tak stal jednou z nejmasověji vyráběných chemikálií světa. Z toxikologického hlediska k němu nebyly výhrady. Jeho schopnost působit na živočichy podobně jako pohlavní hormony estrogeny z něj však udělala jeden z nejznámějších endokrinních disruptorů. Byl zakázán například pro výrobu plastových kojeneckých lahví a dočkal se náhrady v mnoha dalších výrobcích nesoucích označení „BPA-free“ čili „prosté bisfenolu A“. V těch byl bisfenol A často nahrazen chemicky podobným bisfenolem S. Pro výrobce je „náhradník“ výhodný hned z několika důvodů. Plasty a další materiály zpevňuje podobně jako bisfenol A. O tom, jak nabourává hormonální rovnováhu, se však ví málo. Teprve v poslední době se objevují první studie dokazující, že tento bisfenolový „bílý kůň“ zdaleka není neškodný. O jeho účincích na rozmnožování savců včetně člověka však chyběly informace.

Tým českých vědců vedený Terezou Žalmanovou a Kristýnou Hoškovou z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze společně s vědci z Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni a Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi jako první prokázali, že bisfenol S vyvolává těžká poškození zrajících vajíček prasete. Ta se podobají svými vlastnostmi vajíčkům žen mnohem více než oocyty laboratorních myší či potkanů. Je proto pravděpodobné, že defekty pozorované u prasat budou postihovat i vajíčka žen vystavených bisfenolu S. Bisfenolový „bílý kůň“ poškozuje samičí pohlavní buňky i ve velmi nízkých koncentracích, jež odpovídají jeho výskytu v těle obyvatel ekonomicky vyspělých zemí, například Japonska.

Nejnápadnější poruchy nastávají při dělení dědičné informace vajíček. Z takového vajíčka vzniká po oplození spermií embryo neschopné zdárného vývoje. Jiná poškození nejsou na první pohled tak patrná. Vajíčko je z předchozího vývoje vybaveno zásobou ribonukleových kyselin, podle kterých si syntetizuje potřebné proteiny. Samo si ribonukleové kyseliny vyrobit neumí. Pod vlivem bisfenolu S se část zásob ribonukleových kyselin ztrácí. Samičí pohlavní buňka se tak dostává do podobné situace jako dílna, kde shořely výkresy potřebné ke kompletaci výrobků. Ztracené ribonukleové kyseliny mohou chybět i embryu, protože ani ono si v počátečních fázích vývoje své vlastní „výrobní výkresy“ pořídit neumí.

VLEVO: Dědičná informace (modře) je ve vajíčku prasete připraveném k oplození pravidelně uspořádaná pomocí vláken tzv. dělícího vřeténka (zeleně). Po oplození spermií se takové vajíčko dál vyvíjí v embryo. VPRAVO: Kontrola vejce – V přítomnosti i velmi nízkých koncentrací bisfenolu S dochází k „zamotání“ vláken dělícího vřeténka (zeleně) a dědičná informace (modře) je uspořádána chaoticky. Z takového vajíčka životaschopné embryo nevznikne. Zdroj: ČZU, VÚŽV

VLEVO: Dědičná informace (modře) je ve vajíčku prasete připraveném k oplození pravidelně uspořádaná pomocí vláken tzv. dělícího vřeténka (zeleně). Po oplození spermií se takové vajíčko dál vyvíjí v embryo. VPRAVO: Kontrola vejce – V přítomnosti i velmi nízkých koncentrací bisfenolu S dochází k „zamotání“ vláken dělícího vřeténka (zeleně) a dědičná informace (modře) je uspořádána chaoticky. Z takového vajíčka životaschopné embryo nevznikne. Zdroj: ČZU, VÚŽV

Pod rouškou nálepek „BPA-free“ bisfenol S svého předchůdce na mnoha místech vytlačuje. Jde o další příklad politováníhodných náhrad, kdy je jedna škodlivá chemikálie vystřídána jinou, neméně škodlivou. Podobně byl například nahrazen diacetyl (2,3-butandion) přidávaný do másla pro posílení typického máselného aroma a chuti za alfa-diketon (2,3-pentadion). I když se „diacetyl“ vyskytuje v másle naprosto přirozeně, ukázalo se, že při vdechnutí může poškozovat plíce. Až dodatečně se ukázalo, že „diketon“ za ním v tomto ohledu nijak nezaostává. Z řad vědců zaznívá volání po „informované náhradě“, kdy je škodlivá chemikálie vystřídána novou až poté, co se vyjasní, že nás záměna nepřivede z louže do bláta.

Máme se bát?

Lidstvo se vyvíjí a jeho činnost se zdá být čím dál šetrnější vůči životnímu prostředí a lidskému zdraví – omezuje použití látek, které působí striktně jako jedy. Už se dnes nesetkáme s plošnou aplikací DDT nebo neregulovaným používáním PCB. Lidé však do oběhu dodávají spoustu látek, které v použitých koncentracích mnohdy jedovaté nejsou, ale fungují plíživě a neméně nebezpečně: bourají jemné předivo hormonální rovnováhy a vysloužily si za to souhrnné označení „endokrinní disruptor.“ Takových disruptorů je v prostředí celá řada a nemusí být součástí jen plastů. Žijeme v jejich koktejlu, kde se účinky jednotlivých látek vzájemně kombinují. Výsledný efekt je někdy hodně překvapivý. Jsou známy případy, kdy ani jedna látka jako endokrinní disruptor nepůsobí, ale společně ve dvojici tento účinek mají. Naopak, jindy se efekty dvou endokrinních disruptorů vzájemně potírají. Endokrinní disruptor sice neohrožuje lidský život, ale po dlouhodobém působení se neblaze podepíše velmi často na reprodukci. Endokrinní disruptory mohou být příčinou potíží přirozeného početí stejně jako neúspěchů asistované reprodukce. Řešení? Odhad skutečného rizika endokrinních disruptorů pro člověka, studium mechanizmu účinku, hledání řešení a zejména smysluplná náhrada látkou skutečně neškodnou – úkol pro vědce, lékaře, průmysl i legislativu.

Pokud jde o bisfenoly A a S, tak při současné míře používání v dohledné době lidstvo určitě nevyhubí. Při popsaných pokusech nebyl jejich efekt stoprocentní. Některá vajíčka vypadala pod účinkem bisfenolu S lépe, jiná naopak hůře. Mohou nám ale život zkomplikovat. V ekonomicky rozvinutých zemích má dnes asi jedna pětina párů problémy s početím. Příčiny poruch plodnosti v mnoha případech neznáme. Nezanedbatelnou roli tu mohou sehrát i endokrinní disruptory.

Novou studii bychom měli vnímat jako varování. Pocit bezpečí, jemuž jsme možná propadli po zavedení „BPA-free“ plastů (tedy plastů neobsahujících bisfenol A), je falešný. Pouze jsme se přesunuli z bláta bisfenolu A do louže bisfenolu S.

 

Celý článek se studií v časopisu Scientific Reports je dostupný on-line (v angličtině).

 

Titulní snímek: Prasečí vaječník. Autor: Marek Janáč

Print Friendly, PDF & Email

Tagy

O autorovi

Tereza Žalmanová, Kristýna Hošková, Jan Nevoral

Ing. Tereza Žalmanová, PhD. (*1976) vystudovala reprodukční biotechnologie na České zemědělské univerzitě v Praze, kde se zabývá regulací zrání vajíček savců a studiem vlivů endokrinních disruptorů na reprodukci savců. Ing. Kristýna Hošková, PhD. (*1982) vystudovala reprodukční biotechnologie na České zemědělské univerzitě v Praze, kde se zabývá regulací zrání vajíček savců a studiem vlivů endokrinních disruptorů na reprodukci savců. Ing. Jan Nevoral, PhD. (*1986) vystudoval reprodukční biotechnologie na České zemědělské univerzitě v Praze. V Biomedicínském centru Lékařské fakulty v Plzni se zabývá epigenetickými změnami v pohlavních buňkách a raných embryích savců. Prof. MUDr. Milena Králíčková, PhD. (*1972) vystudovala všeobecné lékařství na Lékařské fakultě v Plzni Univerzity Karlovy. Na Ústavu histologie a embryologie a na Gynekologicko-porodnické klinice LF a FN v Plzni se věnuje příčinám neplodnosti.

5 komentářů

  1. HunterGiRl

    Ví někdo jak je to s polypropylenovými lahvemi? Obecně se PP označuje za „bezpečnější plast“ než je PET, ale je tomu skutečně tak nebo obsahuje také Bisfenol S?

    Odpovědět
    • Nobunaga35

      „Obecně“ vzato by v PP bisfenoly být neměly. Struktura plastů založených na bisfenolech, tyto plasty se nazývají polykarbonáty, je takováto: http://www.canstockphoto.com/polycarbonate-pc-plastic-chemical-structure-made-from-phosgene-and-bisphenol-a-17261417.html., přičemž centrální část mezi benzenovými jádry je ta, která od sebe jednotlivé bisfenoly odlišuje. Uvolňovat se tedy mohou všechny a náhrada jednoho bisfenolu druhým, je jen „kosmetika“. V konečném důsledku je to o ceně plastů, protože bisfenoly se snadno vyrábějí a jsou levné. Nejsem odborník na makromolekulární chemii a plasty, ale problém může být i v tom, že daný plast nemusí být „jednodruhový“, to znamená, že a) to muže být směs homopolymer-homopolymer, nebo b) homopolymer-kopolymer, viz zde více: https://en.wikipedia.org/wiki/Polymer_blend. Náhrada bisfenolů, a to zřejmě všech (neověřeno-pouze moje domněnka), netoxickou substancí, bude problematická, hlavně z důvodu vysokých nákladů. Po chemické stránce jistě existuje řada variant jak se s daným problémem vypořádat.

      Odpovědět
    • Ondřej Vrtiška
      Ondřej Vrtiška

      Prof. Jaroslav Petr, spoluautor studie, píše:
      Hojně rozšířené plasty polypropylén a polyetylén bisfenoly neobsahují. Z toho hlediska je tedy můžeme považovat za bezpečné. Obsahují ale fenolické antioxidanty, a ty se z nich v malých množstvích uvolňují. Tyto látky stabilizují plasty proti rozpadu při vyšších teplotách nebo při ozáření ultrafialovým zářením. Některé z nich jsou v podezření jako karcinogeny. Hojně používaný polyetylentereftalát (PET) používaný například pro výrobu lahví na balenou vodu látky s účinky endokrinních disruptorů uvolňuje.
      K tvrzení o neškodnosti polypropylénu a polyetylénu uvedenému výše v diskusi lze říct snad jen to, že při hledání odpovědi na podobné otázky se nevyplácí pouze „googlovat“. Je potřeba se porozhlédnout po vědeckých publikacích vydaných v poslední době na příslušné téma. Je to trošku pracnější, ale takto získané informace jsou solidnější.

      Odpovědět
    • Marek Janáč

      Pro zájemce uvádíme rovněž odkazy na zdroje, z nichž prof. Petr čerpal informace pro svá tvrzení:

      Celkový přehled o zdravotních rizicích spojených s látkami, které se uvolňují z plastů:
      Halden R.U.: Annual Review of Public Health 31, 179-194, 2010.

      Uvolňování endokrinních disruptorů z různých typů plastů včetně polypropylénu a polyetylénu v láhvích pro potravinářské účely, např.:
      Yang C.Z. et al. Environmental Health Perspectives 119, 989-996, 2011.

      Uvolňování endokrinních disruptorů z PET lahví, do kterých se balí minerálky, např:
      Wagner M., Oehlmann J. Environmental Science and Pollution Research16, 278–286, 2009.
      Sax L.: Environmental Health Perspectives 118, 445-448, 2010.

      Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *