Pozor, jed!

Jed je látka, která po vniknutí do organismu způsobí jeho poškození. Schopnost využít tohoto mechanismu ve svůj prospěch dává evoluční výhodu těm, kdo produkci nějaké toxické látky ovládli.

My lidé jsme se inteligencí a předáváním zkušeností naučili rozpoznávat toxický účinek přirozeně se vyskytujících jedů. Učíme se ve školách, jak si pochutnat na borůvkách a neskončit na márách po požití rulíku zlomocného. Jsme na tom stejně, jako se lidé žijící v oblasti výskytu prudce jedovatého hada korálovce v dětství učí básničku, pomáhající jim rozpoznat barevné křivky na jeho těle a nesplést si jej s neškodnou užovkou korálovkou sedlatou.

Řada lidí sice zahyne proto, že si na takové základní vědomosti nevzpomenou v pravou chvíli, jejich množství je však každoročně podstatně menší než počet lidí zahubených naší schopností jedovaté látky vyrábět. Když se pak některé, byť třeba jen náhodně, dostanou do potravin, je malér. O tom, kde v potravinách na nás číhá největší nebezpečí, si můžete přečíst v rozhovoru s profesorkou Janou Hajšlovou Jedy a mýty. Článek je bezplatně přístupný předplatitelům, ale následující tipy si můžete přečíst i vy, kdo zatím Vesmír předplacený nemáte.

O smrti mnohdy rozhoduje množství jedu, které se do těla dostane. Kupříkladu i sůl vás může připravit o život, pokud do sebe naládujete více než 200 gramů této důležité součásti našeho jídelníčku. Pokud se ptáte, kdy může malé množství jedu prospívat a kdy škodit, či zda lze člověka otrávit i bez jedu, čtěte článek Otrava v normě.

Pokud byste pátrali po látce, kterou byli lidé nejčastěji tráveni, bezesporu by vyhrál oxid arsenitý (As2O3) neboli arsenik, staročesky otrušík, zlidověle utrejch (kterýžto termín se posléze stal synonymem jedu obecně). Vyprávíme o něm v článku Král jedů.

O vyzvednutí ostatků dánského astronoma a alchymisty Tychona Brahe na podzim 2010 jste už asi četli. Česko-dánský tým vědců odebral ze čtyři století starých pozůstatků vzorky kostí a vlasů, které od té doby zkoumá. Hlavní otázku, zda byl Tycho krátce před smrtí otráven jedem a zda mohlo jít o bezprostřední příčinu smrti, už je zodpovězena. Teď tým přichází s novými podrobnostmi. Článek Záhadná smrt Tychona Brahe obsahuje krom bohaté fotogalerie především zvukový rozhovor s vedoucím výzkumného týmu, profesorem Janem Kučerou, který srozumitelně předkládá nová zjištění.

Je bezbarvý, není nijak cítit, nedráždí ke kašli, neslzní z něj oči. Zvýšenou koncentraci oxidu uhelnatého ve vzduchu člověk zaznamená, až když se tkáním nedostává kyslíku. Biotechnologickými nástroji upravená bílkovina by mohla naději pacientů na přežití a rychlé zotavení významně zvýšit: Past na tichého zabijáka: protijed proti oxidu uhelnatému.

Z aktuálního vydání tištěného Vesmíru (2/2017) doporučujeme:

Biolog Josef Lhotský napsal velmi poutavý text o jedu, který potřebujeme k životu a přitom měl na svědomí miliardy životů v době, kdy se v atmosféře Země objevil ve vyšších koncentracích. Odpověď na otázku ‚kterak kyslík změnil směr evoluce?‘ hledejte v jeho článku Kyslíková odysea.

Jedy byly také příčinou dramatického úbytku supů v Indii. Vypráví o tom text Útok na supy. Do Indie z části míří i článek o metanolových otravách. Světově nejvýznamnější totiž pocházejí právě z této části jižní Asie. Článek nicméně mapuje velmi důležitá medicínsko-psychologická zjištění u osob, které před pěti lety prodělaly metanolovou otravu v České republice. O tom, jak pití falšovaného alkoholu zabíjí i zmrzačuje a jak to souvisí s Parkinsonovou nemocí, čtěte v textu Padělky na zabití.

Dříve vyšlo:

Z článků o jedech, které vyšly ve Vesmíru již dříve, doporučujeme zejména text Miloslava Pouzara Krutá smrt sluhy mnoha pánů, mapující děsivý příběh ruského agenta Alexandra Litviněnka očima toxikologa (přístupné pro předplatitele).

A proč se nepodařilo otrávit Rasputina a vrazi nakonec museli kyanid doplnit explozivně uvolněným olovem? O tuhém kořínku zhýralého mystika