OBRAZEM: Věda je krásná

Už od roku 2009 vyhlašuje Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy fotografickou soutěž Věda je krásná. Podívejte se na vítězné práce osmého ročníku a na výběr dalších snímků.

Soutěž je otevřena pro studenty a zaměstnance všech fakult UK a ve dvou kategoriích (Objevitelská a Kabinet kuriozit) i pro přírodovědce registrované na webu prirodovedci.cz.

Jana Pilátová: Drosera peltata
Absolutní vítězka

Australská rosnatka Drosera peltata má štítovité listy a na nich četné tentakule (žlázky, z jejichž hlaviček vylučuje lepivý sekret). Na rozdíl od našich rosnatek je schopna estivace („letního spánku“) přes období sucha, kdy využívá zásob energie skrytých v podzemních hlízách.

Jan Štundl: The Mirror
Vítěz kategorie Mikrofoto

Štika obecná (Esox lucius) patří mezi nejznámější predátory obývající sladkovodní prostředí. O jejím raném vývoji nicméně není dosud známo téměř nic. Snímek z konfokálního mikroskopu zobrazuje protilátkou značené vyvíjející se nervy u jedince starého 26 dní. Teplejší barvy značí povrchové/vrchní nervy, chladnější naopak ty hlubší.

Petr Šípek: Vodouch na lovu
Vítěz kategorie Vědecká fotografie a wildlife

Vodouch stříbřitý (Argyroneta aquatica) je zřejmě jediný pavouk trvale obývající vodní prostředí. Roztroušeně se vyskytuje i u nás v mělkých a čistých stojatých vodách zarostlých vegetací. Pod hladinou si staví pavučinový zvon se vzduchovou bublinou. Loví hlavně larvy vodního hmyzu a korýše. Snímek vznikl na výstavě bezobratlých v Botanické zahradě PřF UK.

 Jan Dupej: Tvrdé a měkké tkáně lidské hlavy
Vítěz kategorie Vědecká ilustrace a virtuální příroda

Studie měkkých a tvrdých tkání lidské hlavy. Díky různým mírám absorpce rentgenového záření je možné tyto tkáně segmentovat a posléze převést na povrchy reprezentované trojúhelníkovými sítěmi. Zleva povrch kůže, průhledná kůže nad lebkou, povrch kůže barevně zobrazující lokální tloušťku měkkých tkání, trojúhelníková síť popisující povrch lebky a průhledné zobrazení vnějších a vnitřních povrchů kostěné tkáně.

Martina Nacházelová: Život ve vodě
Vítězka kategorie Objevitelská

Kareta obecná (Caretta caretta). Kresleno v programu Adobe Photoshop. (Ukázka série čítající šest ilustrací.)

Výběr dalších snímků napříč kategoriemi 

Filip Uhlík: Turbulence
druhé místo v kategorii Vědecká ilustrace a virtuální příroda

Vírovost dvourozměrné nestlačitelné kapaliny za experimentálně nedostupných podmínek získaná řešením Navierovy-Stokesovy rovnice.

Ivana Dobiášovská: Sea starlet
druhé místo v kategorii Vědecká mikrofotografie

Několik centimetrů velká mořská sasanka Nematostella vectensis (Starlet sea anemone) patří mezi žahavce (Cnidaria). Tento poměrně nový modelový organismus napomáhá porozumění mechanismům evoluce v oblasti evoluční vývojové biologie.

Viktor Sýkora: Přesličky
třetí místo v kategorii Vědecká mikrofotografie

Přesličky se rozmnožují pomocí spor, které mají na povrchu čtyři pásky – vláhojevné pentlice (haptery), které reagují na vlhkost a umožňují sporám se pohybovat. Při poklesu vlhkosti se začnou rozplétat a někdy proběhne proces tak rychle, že mohou sporu „vystřelit“ až do výšky několika centimentrů.

Sýkora: Pusu, prosím!
kategorie Vědecká mikrofotografie

Snímek by mohl zachycovat lichožrouta svačícího ponožku, ale ve skutečnosti je na něm sosák masařky, pozorovaný elektronovým mikroskopem (dodatečně obarveno).

Radim Jedlička: Granátová pusinka
kategorie Vědecká mikrofotografie

Mikrofotografie zachycuje odolávání pyropového granátu vůči neúprosným změnám teplot a tlaků, jež jsou způsobeny výstupem plášťových hornin směrem k zemskému povrchu. Tenký lem pestrobarevných krystalků kolem velkého zrna granátu je výsledkem jeho postupného rozpadu. Snímek byl pořízen v polarizačním mikroskopu za použití sádrovcového filtru. Skutečná velikost zrna je přibližně 6 mm.

Jana Bulantová: Padlí andělé
kategorie Vědecká mikrofotografie

Kloši rodu Lipoptena mají v dospělosti pár křídel, která záhy po příletu na hostitele záměrně odhazují. Pokud se při výběru nedobrovolného živitele zmýlí a místo jelena či srny skončí na těle nevhodného hostitele, např. člověka, není již pro něj bez ztracených křídel cesty zpět. Portrét Lipoptena fortisetosa v SEM, kolorováno

Aleš Buček: Pár
kategorie Objevitelská

U některých druhů živočichů není vůbec snadné rozeznat samečka od samičky. U jiných, jako třeba u pavouka druhu Nephila clavipes, je to docela snadné – pokud samečka najdete (Florida Keys, ostrůvek Bahia Honda).

Ondřej Koukol: Vřecka
kategorie Vědecká mikrofotografie

Uvnitř plodnice parazitické houby rodu Sawadea (padlí, houby vřeckovýtrusé) se skrývá několik vřecek s askosporami, které v příští sezóně napadnou listy javorů. Přívěsky na povrchu plodnice zajišťují přichycení k substrátu. Nejedná se o nijak vážnou chorobu, ve většině případů jde pouze o slabou nákazu ke konci vegetativního období, kdy listy tak jako tak přirozeně opadají (Palackého náměstí, Praha).

Jakub Štěpán: Běžník na svém oblíbeném lovišti
kategorie Vědecká fotografie a wildlife

Pavouci běžníci na svou kořist rádi čekají na květech rostlin. Někteří jsou schopni přizpůsobit barvu svého těla tak, aby byli pro kořist nenápadní. Velmi často si jich lze všimnout na překrásných květech lučních orchidejí. Na fotografii můžeme vidět běžníka květomilného na květu rudohlávku jehlancovitého.

Ivana Dobiášovská: Inner light
kategorie Vědecká mikrofotografie

Reportérové geny kódující fluorescenční proteiny jsou často používány pro vizualizaci genové exprese. Na fotografii je zachycena exprese zeleného fluorescenčního proteinu (GFP, původem z medúzy Aequorea victoria) v mozku několik dní staré medaky japonské (Oryzias latipes). Žlutá autofluorescence je přirozenou fluorescencí některých buněk této ryby.

Josef Bruna: Kolonizátor
kategorie Vědecká fotografie a wildlife

Mimořádná podoba a výbava plodů kokosovníku ořechoplodého, tedy kokosové palmy (Cocos nucifera), stojí za jejím rozšířením v oblasti Indického oceánu. Plody se šířily buď mořem, nebo na člunech kolonizátorů. Na snímku je semenáček vyvržený na neobydleném ostrově Bilang-Bilangan (Indonésie).

Šárka Bejdová: Predátor ulovil predátora
kategorie Vědecká fotografie a wildlife

Orel skalní (Aquila chrysaetos) požírající lišku obecnou (Vulpes vulpes). Orel skalní je po orlu mořském druhý největší dravec, kterého je možné v České republice vidět. Jeho potravou jsou nejčastěji hlodavci a zajíci. Je ale schopen ulovit i mladé jeleny nebo lišky. Lov lišky je však pro orla do velké míry riskantní. I při úspěšném lovu mu může tato šelma způsobit zranění, jehož následkům později podlehne.

Věra Stuchelová: Kůže gekona
kategorie Objevitelská

Felsumy jsou mezi teraristy velmi oblíbené. Může za to jednak jejich malá plachost, jednak jejich přirozená zářivá krása. Na makrofotografii je detail kůže největšího zástupce rodu, u nás relativně běžně chované felsumy madagaskarské (Phelsuma madagascariensis).