Novou předsedkyní Akademie věd se stane vědkyně Eva Zažímalová. Akademický sněm ji zvolil ve čtvrtek, získala 93 procent hlasů. Byla jedinou kandidátkou. V rozhovoru pro Vesmír (plné znění si můžete přečíst v lednovém čísle časopisu) mimo jiné říká: „Někteří lidé často pletou věci dohromady. Myslí si, že když se člověk usmívá a chová se slušně a na nikoho – s prominutím – neřve, tak je to projev slabosti. Ale já dovedu bojovat.“

Považujete se za silnou ženu?

Člověk sám sebe dobře neposoudí, to by měli ti druzí, ale dá se říct, že jsem ledacos zažila a přežila, už jen proto, že polovina mé vědecké kariéry se odehrávala za minulého režimu. Jestli ale můžu říct, že něco vydržím, pak v souvislosti s cukrovkou, jíž onemocněl můj tehdy malý syn. Měla jsem strach, pečovala jsem o něj 24 hodin denně, byla jsem vyčerpaná a na mou vědeckou práci zbývalo málo času, což mě frustrovalo. Překonala jsem to, práci jsem nevzdala, a ještě jsem si docela srovnala životní hodnoty. Tak jestli se tohle dá brát za důkaz nějaké síly…

Tak určitě vás to zocelilo ve všech směrech. Ale proč se na to ptám: vydáváte se do vysoké funkce, do prostředí, kde u nás působí převážně muži, fungují „mužská bratrstva“, kde vydrží jen hodně odolné ženy. Nebo je to ve vědě jiné než v byznysu či politice?

To zatím nemohu říct. Ale doposud, ani během studií ani během vědecké kariéry, jsem se nikdy s žádnou přímou diskriminací, coby žena, nesetkala. A v ústavu, kde již dlouhé roky pracuji (Ústav experimentální botaniky, pozn.aut.) jsem zastávala i funkci ředitelky a klíčové pozice tam byly často v rukou žen. Tím nechci říct, že znevýhodnění žen kolem sebe občas nepozoruji. Na to, co s tím, není jednoduchý recept. Ženy jsou nastavené jinak než muži, i z hlediska jejich biologické funkce. Většinou jsou méně sebevědomé, méně průbojné, rodina a děti jsou pro ně významnější než pro muže, a už tím jsou v dnešní společnosti, která je zaměřená na úspěch, výkon a kariérní růst, vyzbrojené méně. Zase jsou ale většinou houževnatější, umějí si lépe zorganizovat čas, jsou pečlivější, dotahují skvělé ideje mužů do konce. Proto jsem vždy zastávala názor, že nejlepší práci mohou odvádět smíšené týmy.

Vy jste mi trochu utekla. Neproběhla vaše kandidatura tak hladce, protože si spousta lidí v zákulisí říká, že přes vás jako slabou a slušnou ženu snadno prosadí své zájmy?

Vy mě neznáte, ale až mě poznáte… To žertuji, ale vážně: Kdybych měla bojovat za sebe a svoji pozici, tak bych řekla: koukněte, mám něco za sebou, něco umím, tak berte, nebo neberte. Ale pokud bude mým posláním brát se za někoho jiného, ať je to ústav nebo Akademie, tak já dovedu bojovat. Někteří lidé často pletou věci dohromady. Myslí si, že když se člověk usmívá a chová se slušně a na nikoho – s prominutím – neřve, tak je to projev slabosti. Já jsem třeba neslyšela profesorku Helenu Illnerovou (1. žena ve funkci předsedkyně Akademie, pozn.aut.), že by na někoho křičela. Ta se vždycky usmívala, vždy se chovala slušně. A vůbec si nemyslím, že by neprosazovala zájmy Akademie nebo byla slabou předsedkyní.

Profesorka Eva Zažímalová. Foto: Stanislava Kyselová, AV ČR.

Profesorka Eva Zažímalová. Foto: Stanislava Kyselová, AV ČR.

Kam a k čemu byste chtěla vést Akademii věd vy? Byla byste v něčem pro radikální změny?

V těchto věcech jsem zastánce evoluce, nikoliv revoluce. Nedomnívám se, že AV potřebuje zásadní a radikální změny; tím ale ani nemyslím, že není třeba měnit nic. Akademie není kamenná instituce, musí reagovat na změny jak společenské, tak na vývoj různých oborů i technických prostředků, tím myslím digitalizaci a práci s velkými objemy dat, elektronickou komunikaci. Také je potřeba se snažit o to, aby jak legislativní prostředí, tak atmosféra na akademii byly co nejpříznivější k tomu, aby ústavy mohly podávat co nejlepší vědecký výkon. Nejde tu o vůli a motivaci lidí pracovat, ta tu je. Ale jde o to, aby vůle lidí nenarážela na legislativní překážky.

Můžete být konkrétní?

Jednou z věcí, které zde nefungují tak, jako ve vědecky vyspělejších zemích, je velmi mlhavé legislativní prostředí pro transfer vědeckých poznatků do praxe. Kdokoli chce propojit základní výzkum s praxí, jak se po tom pořád volá, naráží na spoustu nejasností, různých interpretací. První krůček zde již učinila současná Akademická rada – v nedávné době jsme iniciovali založení střediska transferu technologií. Doufám, že i do nové rady budou zvoleni lidé, kteří v tomto směru mají chuť se angažovat a tuto věc posouvat dál.

Jakou budete mít, jako hlava Akademie věd, možnost ovlivňovat rozhodnutí ministerstev, vlády nebo změnit atmosféru společnosti kolem vědy?

Nejen předseda, celá Akademická rada má mimo jiné za úkol jednat s politiky, s vlivnými lidmi, kteří zastupují průmysl, školy, atd. Akademie samozřejmě nemá takovou sílu jako konference rektorů, jichž je daleko víc, mají tak silnější hlas než instituce reprezentovaná jedním člověkem. Na druhou stranu předseda je díky renomé Akademie jako takové jistě vlivná osobnost a může ovlivňovat politickou scénu a oblast vědy a výzkumu v ČR. Samozřejmě jen pokud má promyšlené argumenty a jasné názory.

A máte je promyšlené?

Některé věci ano a navíc mám na co navazovat, protože současná rada i pan předseda v tomhle směru udělali velký kus práce a nutno říct, že v době pro Akademii značně obtížné, kvůli rozpočtu, kvůli ne úplně vydařené reformě výzkumu a vývoje v ČR z roku 2008, která kladla neúměrně velký důraz na takzvaný aplikovaný výzkum a inovace a vědeckou práci v podstatě redukovala na produkci jednotlivých výstupů.

 

Často se mluví o budoucnosti nově vybudovaných vědeckých center. O tom, že mnohé budou muset padnout.

Pokud se bude ekonomika dobře rozvíjet a budou k dispozici nějaké peníze, pak si myslím, že asi ne všechna, ale větší část center v nějaké podobě přežije. Ten program bohužel nebyl domyšlený; až skončí období udržitelnosti, což bude zhruba za čtyři roky, čeká nás velká neznámá, bude nutné najít pro ta centra nějakou optimální formu existence. Některá se zdají být životaschopná, některá mají problém. Uvidíme. Je jisté, že tady zafunguje přirozená selekce.

Je tedy možné jasně říct, že se tu promrhaly zbytečně velké peníze?

Celá ta výzva měla být lépe připravena, především domyšlena do konce, a to jak na straně ministerstva školství, tak na straně těch, kteří se o peníze ucházeli

V Česku existuje pouze jedna grantová agentura pro základní výzkum. Nebudete to chtít změnit?

Byla velká škoda, možná i chyba, že byla pod nátlakem zrušena Grantová agentura Akademie věd, přitom byla velmi efektivní, nebyrokratická, otevřená i žadatelům mimo struktury Akademie. Na druhou stranu dnes jsou postupy výběru, financování v Grantové agentuře a Technologické agentuře ČR už dobře propracované. K vybojování další grantové agentury bylo by třeba politického rozhodnutí i změny legislativy. Bylo by to skvělé, ale myslím, že v tuto chvíli to není průchodné. Tuto myšlenku si ale určitě ponecháváme v záloze do budoucna.

Jiný problém vidíte jako ožehavější?

Určitě nás v tuto chvíli daleko víc pálí nepříznivý poměr mezi institucionální dotací, kterou dostávají ústavy, a prostředky, jež je třeba získat v soutěži o granty. Současných třicet až čtyřicet procent institucionálních peněz, to je hluboce pod doporučením Evropské komise i tím, co vyplynulo z nedávného auditu výzkumu, vývoje a inovací v ČR. Poměr by měl být spíše opačný. V experimentálních oborech nemůžete bez grantů dělat svoji práci. Můžete sepisovat články, ale nemůžete experimentovat. Nedostanete-li grant, přežijete se skřípěním zubů maximálně rok, přičemž grantová úspěšnost se v těchto oborech v minulých letech pohybovala mírně přes dvacet procent a teprve v soutěži v roce 2016 se přehoupla přes třicet procent.

Čili tady budete vyjednávat.

Nepochybně. Naštěstí tato jednání už započal profesor Drahoš, v tuto chvíli už není potřeba politickou reprezentaci, minimálně vicepremiéra Bělobrádka o tomto přesvědčovat. On to ví. Jde teď o to, jak najít cestu a tento poměr změnit.

Nedá mi to, abych se nezeptala: Není divné, že na takhle prestižní a zajímavou funkci jste byla jediným kandidátem?

Tu otázku si také kladu. Byli další dva potenciální kandidáti, ale oba to vzdali.

Muži neumějí prohrávat?

Jsem ráda, že to neříkám já – to žertuji. Nechci to ale soudit, jistě měli své dobré důvody.

Titulní foto: Profesorka Eva Zažímalová, foto: Stanislava Kyselová, AV ČR.

 

Print Friendly, PDF & Email

2 komentáře

  1. Eva Bobůrková
    Eva Bobůrková

    Ano, paní profesorka je proti kvótám. Cituji: Kvóty jsou mi hodně proti mysli. Kdyby mi někdo řekl: Pomůžeš nám naplnit kvótu – to by mě téměř uráželo. Kvóty jsou podle mě velmi alibistické a částečně i nefunkční, protože neřeší podstatu věci. Jsem žena, nejsem žádný zvláštní živočich. Ženy a samozřejmě i muži se mají prosadit tím, co umějí, ne kvótami.

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *