Palentologům se již podařilo objevit zkamenělá srdce, kůži a dokonce červené krvinky. Nález zkamenělého dinosauřího mozku je však první svého druhu na světě.

Příběh začal na sklonku roku 2004 asi 70 kilometrů jihovýchodně od Londýna u Bexhillu. Zdejší pláže jsou pověstné bohatstvím fosilních nálezů, což sem láká množství jejich „lovců“. Jeden z nich, Jamie Hiscocks, se sem vydal po nedávné zimní bouři s nadějí, že živel odkryl nové nálezy. Byl večer a ten podivný předmět neobvyklého tvaru upoutal jeho pozornost mezi hromadami úlomků. Měl tvar jakési nahnědlé hroudy.

Když doma Hiscocks probíral nálezy s bratrem, došli oba k závěru, že musí jít o usazeniny, které postupně vyplňovaly nějakou vnitřní dutinu těla dávného tvora. Takové odlitky mohou nést velmi cenné informace. Podivnost nálezu jej přiměla obrátit se na předního paleobiologa univerzity v Oxfordu – Martina Brasiera – se žádostí o názor.

Vědec si byl okamžitě jist, že jde o něco mimořádného. Když pak vzorek dostal k podrobnějšímu studiu, zeptal se Hiscockse mailem, jestli někdy slyšel o tom, že by se ve fosilním záznamu zachovaly dinosauří mozkové buňky. „Věděl jsem, kam míří,“ vzpomíná dnes Hiscocks, který si něco takového nedokázal představit ani v nejdivočejších snech. „Ohromilo mne, že to slyším od světově uznávaného odborníka, jakým je on.“

Co objevili

Následný výzkum ukázal, že tušení něčeho výjimečného je správné. Fosílie vznikla před asi 133 miliony let a patřila patrně dinosaurovi z příbuzenstva Iguanodonů, býložravých dinosaurů, žijících ve značném množství v rané křídě. Překvapení však odhalil až rastrovací elektronový mikroskop, na němž zkamenělinu zkoumali ve spolupráci s kolegy z University of Western Australia.

Na řezech se v materiálu zkameněliny ukázaly stopy jakési vláknité struktury, začínající u povrchu. Později vědci tuto strukturu ztotožnili s kusy mozkových blan, tvrdými ochrannými membránami, obklopujícími mozek a podílejícími se na jeho zásobení živinami. Tedy zkamenělý dinosauří mozek, měkká tkáň, která podléhá rozkladu mimořádně rychle.

„Šance na zachování mozkové tkáně jsou minimální, proto je objev tohoto vzorku tak udivující,“ podotýká Alex Liu, který byl na počátku výzkumu Brasieroým doktorandem. Společně zjistili, že zkoumaná fosílie obsahuje i spleť mineralizovaných cév, tenčích než lidský vlas, jejichž síť je na několika místech charakteristicky zvlněna. Vedlo je to k podezření, že by mohlo jít o projev přirozeného zvrásnění některé povrchové struktury mozku.


Video: University of Oxford

Celkové posouzení podrobného skenu fosílie odhaluje, že mozkových pleny i struktura mozku dinosaurů se nápadně podobají obdobným strukturám novodobých potomků dinosaurů – ptáků a krokodýlů. Měli dinosauři před 133 miliony let stejně stavěné mozky? Měli je větší, než jsme si dodnes představovali? To v tuto chvíli nedokážeme říci.

Typický mozek dnešních plazů lze přirovnat ke tvaru salámu. Obklopuje jej hustá oblast krevních cév a dutých tenkostěnných cévních komor. Na samotný mozek tak připadá jen asi polovina prostoru uvnitř lebeční dutiny. To byl důvod, proč jsme si zatím představovali, že mozky dinosaurů a tím i jejich inteligence, byly malé.

V případě bexhillské zkameněliny to ale vypadá na nutnost tuto představu revidovat alespoň u některých dinosaurů. Zdá se, že mozkové pleny tu jsou v bezprostřední blízkosti lebeční stěny, což by mohlo znamenat, že mozek vyplňoval podstatně větší část mozkovny, než si dnes představujeme. To ale může být ovlivněno posmrtným procesem tlení či pohybů těla v prostředí, které mohly změnit postavení jednotlivých tkání při procesu mineralizace.

Nakládané tkáně

Důvod, proč se zmíněný kus mozkové tkáně tak dobře zachoval až do našich dob, jsou zřejmě podmínky, v nichž byl dinosaurus v okamžiku smrti nebo krátce po ní. Mozek totiž musel být v podstatě rychle „naložený“ ve velmi kyselé lázni s nízkým obsahem kyslíku. Šlo patrně o dno nějakého vodního toku, možná přímo v nějaké bažině. To umožnilo měkkým tkáním, aby do nich vstoupily minerály ještě předtím, než se hmota úplně rozložila, a tím byla mozková hmota uchována.

Jako důležitý prvek zřejmě zapůsobilo i to, že se lebka během zlení převrátila dnem vzhůru, což mělo na uložení částí tkáně významný vliv, domnívá se vědecký tým.

Časový sled vzniku zkameněliny z Bexhillu, odvozený od zkoumaných struktur a jejich skladby. Snímek University of Oxford.

Časový sled vzniku zkameněliny z Bexhillu, odvozený od zkoumaných struktur a jejich skladby. Snímek University of Oxford.

 

Jehla v kupce sena

Vědci jsou si vědomi, že závěry, které ze zkoumané fosílie dělají, nemohou být kategorické. Jde přece jen o jedinou zkamenělinu mozku, kterou máme. Navíc neúplnou, vždyť zcela chybí oblasti čelních laloků, které by nám mohly otázku velikosti mozku a případného vztahu k inteligenci nositele pomoci lépe zodpovědět.

Proto se nyní tým hodlá zaměřit na průzkum muzejních sbírek a hledat v nich možný srovnávací materiál, který dosud jejich očím zůstal ukryt. Když může existovat jeden zkamenělý dinosauří mozek, proč by nemohly existovat další?

Nalézt druhý podobný vzorek však bude mimořádně obtížné. „Je však skutečně pozoruhodné, že podmínky [které v místě dinosaurovy smrti panovaly] byly tak akorát, aby se umožnilo zachování mozkové tkáně,“ podotýká další člen výzkumného týmu, paleontolog David Norman z cambridgeské univerzity a dodává: „Doufejme, že se jedná o první z mnoha takových objevů.“

Ať už to dopadne jakkoliv, do budoucna čeká brexhillský vzorek ještě mnoho analýz. Zejména moderní zobrazovací metody, jako 3D skeny, by mohly pomoci přímo porovnávat strukturu dinosauřího mozku s mozky ptáků a krokodýlů. Máme se tedy nač těšit.

 

Mohlo by vás zajímat: Původní odborný článek (anglicky)

 

Titulní snímek: Fotografie zkamenělé části dinosauřího mozku. Autor: Jamie Hiscocks

Print Friendly

Tagy

O autorovi

Marek Janáč

Marek Janáč

Facebook E-mail

Publicista, rozhlasový a televizní dokumentarista, autor dvou knih a 8 CD s populárně-vědeckou tematikou. Za svou tvorbu získal řadu ocenění na domácích i mezinárodních festivalech. Popularizaci vědy považuje za dílo na úrovni jazykového překladu básně. Jeho ideálem je - na rozdíl od bonmotu srovnávajícího dobrý překlad s ženou - překlad věrný i krásný zároveň. Články v tištěném Vesmíru.