Vydal se do Konga zkoumat pralesní žáby. Ale do cesty mu přišel krokodýl. Nyní zoolog Václav Gvoždík chystá již sedmou výpravu do této země. Chce dokázat, že tvor z odlehlých konžských močálů je dosud vědou nezaznamenaný druh. Krokodýl konžský.

Jak se tak člověk dostane do Konga, nepřístupného a dosti obávaného území Afriky? Vyrazil jste poprvé jako zvědavý cestovatel, nebo už pracovně, jako biolog?

Má první cesta měla sice biologický cíl, ale byla ještě docela na vlastní pěst. Nebyl jsem tehdy ještě na poli afrického výzkumu dostatečně známý a neměl jsem ani odborné kontakty. Až na místě v Brazzaville jsem obcházel výzkumný ústav a hledal možnosti spolupráce, a ty dnes již mám. Jsem herpetolog, zabývám se tedy plazy a obojživelníky, ale do Afriky se obvykle vydávám hlavně za obojživelníky. Zajímá mne jejich druhová rozmanitost, ekologie, v nížinných lesích Konga sbírám vzorky žab pro větší fylogeografický projekt.

Co tento projekt obnáší?

Tak například studiem jedné pralesní žabky, kterou mám jako modelový druh chci zjistit, jak jsou zastoupeny její populace v různých regionech, míru jejich příbuznosti, připravuji data pro sestavení jejich fylogenetického stromu. A pak na základě molekulárního datování bude možné vyvodit také širší závěry o celém ekosystému, jeho historii, geologické a klimatické minulosti a v návaznosti na to biodiverzitě… To je tedy ten primární důvod, proč vyrážím do různých částí Konga, respektive celé Konžské pánve (poznámka: politicky existují dvě Konga – Republika Kongo a Demokratická republika Kongo). Navštívil jsem už regiony jak na západě, tak na východě i přímo v centrálních oblastech Konžské pánve. No a samozřejmě se věnuji i systematice a taxonomii, takže i objevům a popisům nových druhů. A ve střední Africe jich je!

Afroskokan druhu Phrynobatrachus auritus je drobná žabka žijící v listovém opadu nížinných deštných lesů střední Afriky.

Afroskokan druhu Phrynobatrachus auritus je drobná žabka žijící v listovém opadu nížinných deštných lesů střední Afriky.

Vydal jste se do této uzavřené, donedávna velmi nebezpečné země právě proto, že je vědci zapomenutá a vy máte šanci objevit více nepoznaného?

Celá střední Afrika je vědecky dosti zanedbaný region. Bádalo se tam v posledních letech hodně málo, takže to určitě byla jistá výzva. Ale Kongo mě vždycky lákalo, znělo mi to vždy v uších tak tajemně…Myslím, že většina vědců má objekt svého bádání přes srdce. Mě Kongo lákalo odjakživa. Už jako dítě jsem byl fascinován obrázky konžských Pygmejů. Vždy jsem chtěl tuhle zemi vidět a dnes mám to štěstí, že mohu studovat živočišné obyvatele Konžské pánve přímo na místě.

A podařilo se vám objevit a popsat nové druhy?

Popsali jsme jich už několik. Spolu se zahraničními kolegy jsem podepsaný pod zhruba deseti novými druhy. Třeba s kanadsko-americkým týmem jsme na sklonku loňského roku společně publikovali a do vědeckého poznání vnesli sedm nových druhů vodních žab drápatek. Zatím se jednalo zejména o druhy z Kamerunu, kde jsem své africké výzkumy začínal. Studie na druhy z Konga jsou v tuto fázi rozpracované.

Drápatka Xenopus_allofraseri byla vědecky popsaná na sklonku roku 2015. Zatím je známá jen z malého území Kamerunu, ostrova Bioko a poměrně vzdálené populace v západním Kongu.

Drápatka Xenopus allofraseri byla vědecky popsaná na sklonku roku 2015. Zatím je známá jen z malého území Kamerunu, ostrova Bioko a poměrně vzdálené populace v západním Kongu.

Jsou „vaše“ žáby jedovaté? Může jejich objev přinést, kromě radosti vám biologům, také nějakou zajímavou léčivou látku světu, kupříkladu?

Každá žába má v kůži nějaké toxiny, takže teoreticky může objev nějaké nové žáby v budoucnu přinést i objev nějaké dosud neznámé chemikálie, toxinu, léku. Lidé rádi slyší, když výzkum přinese hmatatelný užitek. S tím souhlasím. Ale to dnes není přímým cílem mého výzkumu. Já jsem zoolog, takže biochemický výzkum žabích toxinů přenechám jiným kolegům. Nicméně mé objevy tyto možnosti do budoucna otevírají.

Jak se k nim chovají místní?

Obojživelníky, tedy i žáby, moc nevnímají. Maximálně jako zdroj jídla. Ty větší rozporcují a uvaří, z menších snědí stehýnka a zbytek vyhodí. V některých oblastech ale žáby vůbec nejí. A zatímco jinde, třeba v Kamerunu, konzumují dokonce i pulce větších druhů. Usuší či vyudí je a poté zapracují do těsta jako přidanou proteinovou hodnotu. To mají jako velkou pochoutku.

Jistě se snažíte vycházet s místními přátelsky a neurazit jejich pohostinnost, byl jste nucen tyto „dobroty“ ochutnat?

Já bych to nenazval nucen. Nevyhledávám je, ale když přijedu do nějaké zapadlé vesnice v pralese a lidé mi je nabídnou jako pohoštění, neodmítnu, ochutnám. Jen jedno zásadně odmítám: nejím opice.

Bushmeat připravený na uzeni.

Bushmeat připravený na uzení.

Chápu to, ale přesto se zeptám, jaké k tomu máte důvody?

Důvody jsou dva. Jednak už to vnímám jako určitý „kanibalismus“, zejména u lidoopů, jsou nám tak blízcí! A druhá věc jsou zdravotní rizika, člověk by se mohl snadno nakazit nějakým zvířecím virem. Ebola je zrovna příkladem viru, který přeskočil ze zvířete na člověka.

Konžané jedí opice běžně?

Kočkodani jsou na denním pořádku a v Kongu bohužel poměrně běžně konzumují i lidoopy. Například v Kamerunu je to lepší, tam už existuje velká osvěta a za zabití lidoopa se chodí do vězení. I tak se jejich maso prodává, ale jen načerno, jako tajná „podpultovka“, něco luxusního pro smetánku. Zato v Kongu je to stále záležitost běžného života venkova, bushmeat je zkrátka realita. A takhle loví, prodávají a jedí nejen opice, ale i chráněné krokodýly.

Opice patří k běžnému jídelníčku Konžanů.

Opice patří k běžnému jídelníčku Konžanů.

Právě takto jste se setkal se svým prvním trpasličím krokodýlem? Přinesli ho uloveného?

Přesně tak. Ale hned druhý den jsem si chytil v přírodě „svého“, vlastníma rukama. A posléze ho samozřejmě pustil.

Podobně jste objevil i dosud nepopsaného krokodýla konžského?

Prvního, kterého jsem viděl, také ulovili místní lidé. Oba druhy, krokodýla čelnatého i konžského jsem viděl na jednom místě díky lovcům, kteří je zabili, aby je snědli. Což je na jednu stranu smutné, na druhou mi to umožnilo ten objev, že zde žije druh, o kterém se psalo před sto lety, ale pak se žádné další zprávy neobjevily a krokodýl upadl v zapomnění. Takže dnes oficiálně neexistuje.

Krokodýl vypouštěný do řeky. Úmyslně z mostu. Jednak byly břehy těžce přístupné, a za druhé to byla záruka, že jej místní lidé opět okamžitě znovu neuloví.

Krokodýl vypouštěný do řeky. Úmyslně z mostu. Jednak byly břehy těžce přístupné, a za druhé to byla záruka, že jej místní lidé opět okamžitě znovu neuloví.

Ulovený krokodýl konžský.

Ulovený krokodýl konžský.

Ulovený krokodýl čelnatý.

Ulovený krokodýl čelnatý.

Vás hned napadlo, že jde o onen „zapomenutý“ druh?

Hned ne. Sice mě na první pohled trklo, že se oba od sebe docela liší, ale v duchu jsem si řekl, že to bude jen nějaká variabilita, že by to byla moc velká náhoda a štěstí. Soustředil jsem se tehdy hlavně na obojživelníky. Takže to sice byla zajímavá zkušenost, když jsem dostal zabitého krokodýla do ruky a mohl si ho vyfotit, ale jinak jsem ho moc neřešil. Ale pak po návratu jsem si jednou sedl k počítači, bylo to pozdě v noci, probíral jsem fotky, třídil, a tehdy mě ty rozdíly praštily do očí. Rozdílný tvar hlavy, počet a uspořádání kostěných štítků na šíji i počet řad břišních štítků. Rychle jsem si dohledal starou publikaci, podle které byl tehdy místní druh popsaný. Bylo mi to jasné, že je to on. Jsem o tom přesvědčený. Ale teď musím přesvědčit ještě vědeckou a ochranářskou obec, že je tento konžský krokodýl druhem odlišným od krokodýla čelnatého, se kterým je dnes mylně spojován.

Vesmír & Expedice Neuron

Hledá se vedoucí výzkumné expedice, který získá na výpravu až 1 000 000 korun. Vědci navazují na slavnou éru výprav českých cestovatelů. I letos podpoří Nadační fond Neuron české vědce při realizaci výzkumných expedic, a to částkou až jeden milion korun. Projekt Expedice Neuron je příležitostí pro odvážné projekty, které se neohlížejí na to, co zrovna je v kurzu a čemu se tleská na konferencích.

Přírodovědec Václav Gvoždík se díky finanční podpoře Neuronu letos vydá do Konga, aby zde potvrdil existenci neznámého druhu pralesního krokodýla. Expedice vedená doktorem Tomášem Páleníčkem z Národního ústavu duševního zdraví se pak vypraví do Amazonie zkoumat užití psychedelika ayahuascy v léčbě deprese.

Až do 30. září 2016 je možné přihlašovat výzkumné expedice do nového kola. Hlásit se mohou jak jednotlivci, tak týmy, a získat tak až jeden milionu korun na realizaci svého záměru. Šanci na úspěch mají letos jak menší výpravy, tak odvážnější expedice, jejichž realizace je finančně náročnější. Více informací a přihlášku naleznete na webu www.expediceneuron.cz.

Proto vyrážíte do Konga znovu. Jak chcete existenci krokodýla konžského dokázat?

Musím podotknout, že o totéž se snaží i kolegové ze Spojených států, ale každý jdeme trochu jinou cestou. Moje expedice zamíří na místo, kde jsem našel oba dva druhy pohromadě, kde se oba stýkají a žijí spolu ve stejném močálu, a takové místo nikdo jiný nezná. Povede-li se vše podle mých představ, chtěl bych zmapovat, jaký mají vůči sobě vztah – uznávaný krokodýl čelnatý a zatím neuznávaný krokodýl konžský. Zda mají vůči sobě vymezené životní prostředí, zda se míchají, hlavně chceme sesbírat vzorky pro genetickou analýzu, která by přinesla definitivní důkazy.

Je možné, že se oba druhy kříží?

I to bychom chtěli otestovat na základě genetických vzorků. Čtenáři Vesmíru, alespoň ti biologicky orientovaní, jistě vědí, že v dnešní době už neplatí axiom, že dva samostatné druhy se nemohou křížit, a když, tak nemají plodné potomstvo. Dnes se naopak ukazuje, že hybridizace možná je, a že je spíš běžnější než vzácnější. Ukazuje se, že běžně se v průběhu evoluce při nějaké příležitosti začnou dva druhy křížit. Někdy to dá vznik dalšímu druhu, někdy dojde k obohacení genetické informace a umožní to posunout evoluci dopředu.

Dnes už je křížení nakonec dokázané i mezi  neandrtálci.

Přesně tak. A pro nás evoluční biology je zajímavé zjistit stupeň hybridizace, zda a do jaké míry se kříží. A to nám řekne něco více o jejich evolučních vztazích.

Jak budete odebírat vzorky? Postačí biopsie? Nebo musíte zvířata zabít?

Zabít určitě ne, což ale za nás určitě v některých případech bohužel udělají domorodci. My si určitě nebudeme zvířata objednávat, aby nám je místní nosili a pak je snědli. Chceme objíždět místní trhy, hlavně venkovské, protože tam je záruka, že zvířata pocházejí z toho regionu. Jsem přesvědčen, že je najdeme, protože patří bohužel k běžnému artiklu. Prodávají se ještě živí, jen mají svázané tlamy a nohy, takže se ještě dají biologicky prozkoumat. Na trhu si odebereme vzorky, nafotíme, ale pak je budeme muset nechat jejich osudu, s tím bohužel nic nenaděláme. Párkrát jsem nějakého krokodýla koupil a pak pustil, ale upřímně, je to boj proti větrným mlýnům. Gesto pro potěšení vlastního vnitřního přesvědčení. Není v našich silách skoupit a pustit všechny krokodýly.

A ten odběr vzorků?

Jsou dvě možnosti, biopsie je ta jednodušší, rychlejší, krokodýlům se dá docela snadno odstřihnout malý kousek kůže na vnějším prstu zadní nohy, kde nemají dráp, stačí kousíček kůže, jako když si člověk ustřihne záděrku. Druhou možností je odebírat krev, ale to není úplně jednoduché, když nemá člověk praxi. Asi se do odjezdu ještě nechám proškolit zkušenými veterináři, abych se to naučil.

Budete krokodýly jistě hledat i v onom močále. K tomu potřebujete pomoc lovců, znalců lesa.

Lidem, kteří nám budou pomáhat krokodýly hledat a chytat, zaplatíme, takže nebudou mít potřebu je zabíjet a prodávat.

Místní lovec s krokodýly konžskými.

Místní lovec s krokodýly konžskými.

Jak vaše počínání místní vnímají?

Pro ně je to zpestření, spíš legrace. Hlavně, když dostanou zaplaceno. V případě zvířat na trhu to bývá záležitost diskuze. Někdy mi prodejci bez problémů dovolí si krokodýla nafotit. Někdy začnou spekulovat, že z toho mám nějaký profit, takže musím něco málo zaplatit.

Je-li prodej divokých zvířat nelegální, jak to, že vás klidně nechají fotit?

Krokodýl je v Kongu chráněný, i tady platí národní seznam chráněných druhů, na němž figuruje například slon, šimpanz, gorila anebo i krokodýl či želvy. S nimi je obchod nelegální. Zvířata jako některé běžnější druhy malých antilop chocholatek, dikobrazi či různí hlodavci, například křečkomyši, ochraně nepodléhají a lovit se mohou. Ale jak už jsem zmínil, je velký rozdíl třeba mezi Kamerunem a Kongem. V Kamerunu se už chráněné druhy jedí méně, a když, tak tajně. V Kongu je zatím osvěta malá a chráněné druhy bohužel konzumují všichni, dokonce i politici či policisté. Jeden policista v Demokratické republice Kongo mi ochotně zapózoval s čerstvě zabitým šimpanzem bonobo, což je nesmírně vzácný, endemický a chráněný druh. Oficiálně by za to měl jít do vězení, ale tam to tak bohužel vůbec nevnímají a realita je jinde.

Policista se ochotně fotí s chráněným zabitým šimpanzem bonobo.

Policista se ochotně fotí s chráněným zabitým šimpanzem bonobo.

Takže je i snazší vyvézt vzorky?

To zas ne. Pokud chce západní vědec vyvézt vzorek, ať už z chráněných či běžných druhů, musí mít povolení ministerstva, musí zaplatit poplatek. To berou velmi formálně, což je správně.

Existují už i v Kongu nějaké mezinárodní snahy o osvětu?

Ano, v regionu působí např. WWF či WCS. Jisté aktivity vyvíjejí také dobrovolníci z menších, méně známých neziskovek. Mezi aktivisty-ochránci přírody je dokonce i jeden Čech, student z pražské přírodovědecké fakulty. Zabývá se hlavně ochranou slonů před pytláky a boji proti obchodu se slonovinou. Ale s tím sleduje vlastně i jakýkoliv jiný bushmeat. Takže i od něj se mi dostávají do ruky vzorky krokodýlů, za což jsem rád.

Jaká je teď vlastně v Kongu bezpečnostní situace?

V Africe se může situace změnit ze dne na den. Ale v bývalém francouzském Kongu už je přes deset let klid a země se rychle rozvíjí. To samozřejmě moc neprospívá přírodě, protože se kácejí lesy, stavějí nové silnice. V Demokratické republice Kongo (dřívější Zair) je situace složitější, liší se to podle oblastí. Většina země je dnes také vcelku stabilní, ale jsou oblasti na východě a jihovýchodě, kde stále operují skupiny rebelů a násilí je na denním pořádku, člověk si musí dávat pozor. Slabší je to i s infrastrukturou, pozemní cestování v některých oblastech vůbec nepřipadá v úvahu. Buď musí člověk přelétávat, což není ani jednoduché a hlavně ani levné, nebo plout po řece, což je zdlouhavé. Pokud se ale potřebujeme pohybovat po zemi a je tam aspoň pěšina, tak jezdíme obvykle na motorkách, ty projedou ledacos. A kam už to nejde, musí se pěšky či po vodě na dlabaných kánoích, pirogách.

/var/www/vhosts/vesmir.cz/httpdocs/wp content/uploads/2016/08/sd3 dsc 0986

Oprava motorky na cestě.

Pirogou po Kongu.

Pirogou po Kongu.

Na prvních cestách jste byl sám. Teď už jezdíte ve více lidech?

Prošel jsem si obdobím, kdy jsem jezdil sám, spal sám v pralese. Teď už ale bádám formálněji a spolupracuji s místními odborníky, takže putuji a bádám obvykle s nimi či jejich studenty. Naposled do Kamerunu jsem bral také svého doktoranda z Česka.

Co představuje největší nebezpečí? Lidé, divoká zvěř, nákazy nebo doprava?

Všechno, co jste vyjmenovala. Riziko nehody je vážné, řidiči tam jezdí strašně. Tam, kde působí ozbrojené skupiny, se výzkum moc nedělá, to by byl opravdu hazard. Ale jako největší nebezpečí vnímám asi velká zvířata, když je člověk zalezlý v pralese daleko od civilizace. Tím tolik ani nemyslím šelmy, ty potenciálně nebezpečné jako například levhart jsou v pralesích Konga velmi vzácné, ale spíš velké býložravce jako slon a buvol. To jsou mí největší strašáci. S pralesním slonem jsem se tváří v tvář zatím naštěstí nepotkal, ale s buvolem už několikrát. Vždy to však bohudík dopadlo dobře a utekli jsme oba na opačnou stranu.

Záplavový les, typický biotop krokodýla konžského.

Záplavový les, typický biotop krokodýla konžského.

A uštknutí hadem?

Potenciálně vážný problém, když jste daleko od nejbližší nemocnice. Ale snažím se to brát racionálně. Jsem herpetolog, takže mám základní povědomí o tom, co který druh může člověku udělat, a kde se můžete s daným druhem potkat. I když primárně studuji obojživelníky, občas manipuluji i s jedovatými hady. Ale snažím se být maximálně opatrný. Kdyby mě uštkla mamba nebo kobra, než bych se dostal z odlehlé oblasti do nemocnice, mohl by se mnou být konec… Takže to shrnu: Určitým rizikům se vystavuji, ale s rozumem.

Kobra černá (Naja melanoleuca) je běžným obyvatelem konžských pralesů před kterým se člověk musí být na pozoru.

Kobra černá (Naja melanoleuca) je běžným obyvatelem konžských pralesů před kterým se člověk musí být na pozoru.

Bojga druhu Toxicodryas blandingii sice patří mezi užovky, ale disponuje toxinem, jehož vlastnosti a síla jsou doposud neprozkoumané, avšak i pro člověka zřejmě nebezpečné.

Bojga druhu Toxicodryas blandingii sice patří mezi užovky, ale disponuje toxinem, jehož vlastnosti a síla jsou doposud neprozkoumané, avšak i pro člověka zřejmě nebezpečné.

Jak teď odhadujete své odborné šance? Že dokážete existenci nového druhu krokodýla?

Pokud půjde všechno dobře, tak přespříští rok by mohl vyjít náš článek. Jak jsem zmínil, zároveň na objevu pracují i Američané, také publikují, i když jejich závěry zatím vycházejí z pozorování malého množství jedinců či řeší trochu jiné otázky z území mimo Konžskou pánev. Já už teď mám v ruce zajímavý materiál a ještě jej snad doplním o další data a analýzy. Čím více článků na toto téma vyjde, tím víc se zvyšuje šance, že odborná zoologická a ochranářská veřejnost nový druh krokodýla přijme. Ale co vnímám jako důležitější: pokud bude krokodýl konžský akceptován jako samostatný druh, endemický pro Kongo, bude to velký impuls nejen pro jeho ochranu, ale i ochranu celého regionu. Jen v Kongu mají pralesní žirafu okapi, šimpanze bonobo či páva konžského, tak pak budou mít snad i svého unikátního krokodýla.

RNDr.Václav Gvoždík, PhD. (*1979)

Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor zoologie. Nyní působí v Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR a v zoologickém oddělení Národního muzea. Zabývá se hlavně výzkumem diverzity obojživelníků a plazů.

Letos vyhrál soutěž Expedice Neuron a získal částku 250 tisíc korun. Peníze využije na výzkum, jehož výsledky mohou přispět k tomu, aby zoologové uznali krokodýla konžského jako samostatný druh.

Čtěte také Hranická propast: Úplně jiný svět

 

Titulní foto: Václav Gvoždík a jeden z krokodýlů zabavených z nelegálního bushmeat obchodu v Brazzaville.

Všechny fotografie pocházejí z archivu Václava Gvoždíka.

Print Friendly
  • Dan

    Vlez mu do “jeho“ cesty krokodyl, takze ho musel odchytit, vystavit stresu a pekne se s nim vyfotit. A protoze se na tom da udelat jmeno, tak uz jim patrne nikdy neda pokoj. Pokud tedy naoplatku zase pan Gvozdik nevleze do cesty necemu vetsimu.