Jaká je úroveň vzdělání v Česku? V březnovém Vesmíru na toto téma vyšly články Teorie vzdělanosti od Jana Konvalinky a Kde má školství Achillovu patu Tomáše Feřtka. Zde si můžete přečíst nesouhlasnou reakci čtenáře a středoškolského učitele Hynka Skořepy.

Vůbec si nejsem jistý, že se dnešním dětem dostává lepšího vzdělání než třeba před padesáti lety. Obsah vzdělání se od té doby jistě proměnil, mění se (aspoň částečně) i způsoby výuky. Dáte-li však vyřešit abstraktní myšlenkový problém dnešnímu maturantovi a člověku, který maturoval před oněmi padesáti lety, dopadne dávný maturant podle mne mnohem lépe. Ne že by dnešní mladí byli hloupější, to rozhodně ne. Chybí jim však potřebný rozhled a mnohým se ani nechce trápit mozek při nějakém uvažování. Vždyť je tak snadné si všechno „vygooglit“ a to přece stačí.

Dnes vstupuje na vysoké školy sedmdesát procent populace. Rozhodně to nepovažuji za výhru. Průměrná vysoká škola má v současnosti v mnoha ohledech nižší úroveň než leckteré prvorepublikové gymnázium. Stejně tak je podle mne výrazně horší i úroveň výuky na dnešních gymnáziích. Bohužel i ve srovnání s úrovní gymnázií za hlubokého komunismu. Troufám si tvrdit, že současný maturant se státní maturitou v kapse je mnohem méně vzdělán než ten, který stál 15 minut před maturitní komisí a měl tam předvést to, čemu se za několik let v daném předmětu naučil. Samozřejmě s výjimkou výuky cizích jazyků (současné možnosti jsou s těmi z totalitních časů neporovnatelné).

Jde nám o špičky, nebo o všechny?

Ano, špičkoví studenti jsou dnes lepší. Ale jen ti špičkoví, průměr zoufale upadá. Je tedy třeba položit si otázku: Jde nám o vzdělání elit, nebo běžného občana? Máme se inspirovat modelem americkým, nebo spíš tím skandinávským?

Tradiční systém vzdělání, tak jak byl u nás nastaven již od Rakouska-Uherska, rozhodně nebyl ideální. Jistě bylo třeba jej v mnohém vylepšovat a přizpůsobovat moderní realitě. Místo toho však došlo k jeho téměř úplnému rozvrácení, které navíc daňové poplatníky stálo miliony. Problém vidím třeba u státních maturit. Nepřipadá mi smysluplné, aby gymnazista skládal stejnou zkoušku třeba z cizího jazyka jako student strojní průmyslovky. Vždyť hodinové dotace na různých typech škol jsou neporovnatelné. Chce snad někdo po gymnazistovi, aby ovládal soustruh? Výsledkem je, že většina gymnazistů se dnešní maturitě jen směje, kdežto na jiných středních školách mnozí maturují na několikáté.

Neznalost češtiny neomlouvá

Možná zlepšení nepřinese ani tak zavedení oné omílané povinné maturity z matematiky, ale třeba aspoň pořádné maturity z češtiny místo té dnešní frašky. Proč by místo matematiky nemohla být maturitním předmětem třeba latina? Ta přece rozvíjí logické myšlení a aspoň začátečnické znalosti latiny by výrazně usnadnily výuku řady světových jazyků. Nemluvě o tom, že ji potřebují budoucí medici. A na kolika českých a moravských gymnáziích se dnes učí? Spočítáte je na prstech jedné ruky. Osobně bych studentům kromě češtiny nechával svobodnou volbu ve výběru dalších maturitních předmětů, ale podle toho, že je opravdu zajímají, ne podle toho, jak nejsnáze získat dnes už skoro nic neříkající papír s názvem maturitní vysvědčení.

Na neznalost češtiny narážím neustále. Studenti nečtou, či čtou jen z donucení. Nelze se pak divit, že si doslova pletou pojem a průjem. K mému zděšení někteří nechápou, že vztah se slečnou a stah hladkého svalstva žaludku je něco úplně jiného.

Vzdělání není dovednost

Tomáš Feřtek uvažuje v článku Kde má školství Achillovu patu o současném stavu vzdělávání na našich školách. Jde jistě o autora znalého věci, který se k problematice vzdělání vyjadřuje často, přesto s ním v mnohém nemohu souhlasit. Především zaměňuje pojmy vzdělání a dovednost. Takovou dovedností je třeba jím tolik vychvalované stříhání filmů (videí). To je jistě skvělá a užitečná věc. Také mnozí naši studenti v něm dosahují pozoruhodných výsledků. My učitelé se je v takovém případě snažíme podporovat. O vzdělání v pravém smyslu toho slova však opravdu nejde.

Od přetížených, stresovaných učitelů, kteří z platu nejsou schopni uživit ženu na mateřské dovolené, žádné zázraky nečekejte.

Nepovažuji od něj také za příliš šťastné předhazovat nám učitelům, že učíme špatně a studenty nemotivujeme. My jim přece můžeme dát jen nějaké podněty k dalšímu rozvoji, chtít něčeho dosáhnout musí oni sami.

Jistě, ve školách by se dalo a mělo mnohé zlepšit. Od přetížených, stresovaných a přepracovaných učitelů, kteří z platu nejsou schopni uživit ženu na mateřské dovolené, ovšem žádné zázraky nečekejte. Smutné je, že mnoho energie učitelům stále (dokonce bych řekl stále více) odebírají byrokratické povinnosti, pramálo související s výukou.

V čem vidím smysl vzdělání

Ale zpět ke vzdělání. Vzdělání přece není jen soubor dovedností. Mělo by jít o ucelený myšlenkový přístup k vnímání okolního světa. V rámci vzdělání společnost předává (či by aspoň měla předávat) potomkům své hodnoty. Jak ale chcete předávat studentům hodnoty, když neustále znovu marně vysvětlujete, jaký je rozdíl mezi tajgou a stepí, že většina obyvatel Ruska nevyznává islám, nýbrž pravoslaví, proč tlaková níže přináší špatné počasí či že průtok v řece (a tedy i ničivé účinky povodně) souvisí s rychlostí protékající vody? Ano, vzoreček průtoku si na internetu vyhledá i cvičená opice. Kalkulačka na mobilu spočítá výsledek. Ale co s ním? To už heslo z Wikipedie neříká.

Co si mám myslet o maturantech, kteří nejsou schopni najít na mapě Afriku a pletou si Makedonii s Moldávií? Státy afrického Sahelu po nich opravdu na gymnáziu nechci. Za to je leckde vyžadují zpaměti i s hlavními městy někteří kolegové ze základních škol. Používají je k zaměstnání žáků v hodině za situace, kdy se jim ve třídě nedaří udržet aspoň relativní kázeň.

Školám chybí kontakt s realitou, učitelům čas

Školám skutečně mnohdy chybí kontakt s realitou. Položme si otázku, proč tomu tak je. Osobně si myslím, že na tom má velký podíl zcela chaotický systém dalšího vzdělávání učitelů. Většina učitelů na školách bohužel žije z podstaty. Při podmínkách, v jakých pracují, se jim nedivím. Nedivím se, že mnozí mí kolegové učí tak, jak si látku připravili coby čerství absolventi univerzity, právě nastoupivší do praxe. Je to totiž nejjednodušší. Když máte denně odučit čtyři až pět hodin, nemůžete si na každou z nich dělat novou přípravu a vymýšlet si skupinovou práci pro studenty, i když by to pochopitelně bylo skvělé. A i když náhodou nějaký čas vyšetříte, musíte někde získat ony zajímavé podněty, které lze dále rozvíjet pro aplikaci do výuky. Jenže můžete tak maximálně sedět u PC a brouzdat po internetu. Občas něco zajímavého najdete, ale to, co by vám předal kvalitní zkušený lektor při kontaktu „na živo“ prostě získat nemůžete.

Příliš šťastné předhazovat nám učitelům, že učíme špatně a studenty nemotivujeme. My jim přece můžeme dát jen nějaké podněty k dalšímu rozvoji, chtít něčeho dosáhnout musí oni sami.

Za posledních několik let jsem si nevybral žádný z nabízených vzdělávacích programů pro pedagogy, jejichž nabídky na školu dorazily. Pořád dokola chodí finanční gramotnost, práce s autistickými dětmi apod. Někomu se to jistě může hodit. Ale já učím biologii a geografii. Ano, občas jezdím na zajímavé přednášky a semináře. Jenže nemají schvalovací doložku MŠMT, a tak na ně jezdím ve svém volnu. Svoje vyučovací hodiny si prostě musím nahradit. To ovšem můžete udělat na den jednou či dvakrát za rok. Když máte pět svých běžných hodin a k tomu si máte přidat třeba další dvě, které si nahrazujete, jak dlouho se to asi dá vydržet?

To se pochopitelně odráží na kvalitě pedagogů. Kde jsou ty časy, kdy byl pan profesor z gymnázia schopen udělat přednášku v oboru, na který se specializoval, na vysokoškolské úrovni. Uměl to, protože se neustále z vlastního zájmu vzdělával. I za oněch proklínaných komunistů jsem ještě takové znal. Jezdili takto občas přednášet. Ukažte mi dnes na středních školách někoho, kdo je toho schopen! A to nemluvím o tom, že ve výročních zprávách prvorepublikových gymnázií vycházely dodnes citované a v daném oboru využívané botanické, entomologické, geologické a jiné články. Samozřejmě, doba se změnila. Broučci dneska skoro nikoho nezajímají a nemůžete prostě mít doma v kuchyni genetickou laboratoř. Ale úpadek způsobuje hlavně nedostatek času se podobným zálibám věnovat. A také energie, vždyť kolik jí člověku po návratu z práce domů ještě zbývá?

Najděte mi dnes středoškolského učitele, který je schopný napsat zajímavý popularizační článek do časopisu typu Vesmíru či Živy! Jak bychom mohli psát, když často nemáme čas ty časopisy, které na mnoho škol zatím stále chodí, ani číst. Sprintujeme z hodiny do hodiny, po večerech opravujeme spousty testů, abychom splnili předepsaný počet známek u každého studenta. To je totiž většinou to jediné, co vedení školy a školní inspekci zajímá. Máš dost známek? Učíš v souladu s ŠVP? Zapsal jsi správně do elektronické třídní knihy? Omluvil jsi coby třídní svým studentům absence? To se snadno zkontroluje. Ne, jak učíš.

Ano, zlaté časy existovaly jen v naší fantazii, nikdy nic nebylo bez problémů. Úpadek všeobecného vzdělání je však naprosto zřejmý, jednoznačně prokazatelný a nepopiratelný. Nemohu se s ním smířit. Snad se jednou, nepřestávám v to věřit, zájem o skutečné vzdělání, nikoliv jen o nabírání pochybných „kompetencí“, alespoň částečně vrátí.

Titulní ilustrace: Vzdělávání ztrácí kvalitu. Licence CC 0.

 

 

Print Friendly
  • Robert Zemcik

    Hezký článek. Jen kousek nad myšlenkou „Neznalost češtiny neomlouvá“ se píše „Ale jen ti špičkový, průměr zoufale upadá. Je tedy třeba položit si otázku? Jde nám o vzdělání elit, nebo běžného občana? Máme se inspirovat modelem americkým, nebo spíš tím skandinávským?“. To je asi schválně, aby se čtenář zamyslel. Pro dyslektiky doplním, že tam má být „špičkoví“ a že před spojkami „nebo“ se v tomto případě čárky nepíší, neb neoddělují věty. Nebo? 😉

    • Dobrý den, díky za upozornění, „špičkoví“ jsme opravili. Jistě šlo o nepozornost, nikoli neznalost autora. Ale s čárkami před „nebo“ si dovolíme nesouhlasit, nemusí oddělovat věty. Důležité je, zda tato spojka vyjadřuje poměr vylučovací (jako v tomto případě), nebo slučovací.Viz http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=155

      • Robert

        No jo, máte recht.