Právě před 400 lety William Harvey objevil krevní oběh. Jeho teorie, která je základem moderní fyziologie, se zprvu nesetkala s úspěchem. Jeho předchůdce v bádání dokonce skončil jako kacíř na hranici.

V čínském spisu Zásady medicíny z počátku 3. tisíciletí př. n. l. se píše: „Veškerá krev v těle je kontrolovaná srdcem, proudí v uzavřeném okruhu a nikdy se nezastaví.“ V téže době znali pojem krevního oběhu i staří Egypťané. Přesto trvalo ještě neuvěřitelných šestačtyřicet století, než byla tato dnes samozřejmá pravda znovuobjevena a hlavně vědecky prokázána…

Krve si užil i řecký lékař Galenos, působící koncem 2. století v Římě. Kurýroval gladiátory, pitval zvířata… Přitom došel k názoru, že: „Krev se neustále tvoří v játrech, a to ze směsi vznikající trávením potravy v žaludku. Z jater krev putuje do pravé poloviny srdce a z ní skrze neviditelné póry srdeční přepážky do poloviny levé, kde se oduševňuje, tedy nasává zde se tvořící životní teplo. Při jeho předávání orgánům a tkáním se krev neustále spotřebovává.“

Galenova „závlahová teorie“ byla nekriticky přijímána přes čtrnáct století; jen ti nejodvážnější připouštěli, že krev může tělem odstředivě a dostředivě pendlovat po způsobu odlivu a přílivu.

Upálený objev

Španělského učence Miguela Serveta dříve než medicína zaujala teologie, a to v čisté, takříkajíc vědecké podobě. Proto musel opustit postavení sekretáře významného dvořana, proto se ho zřekli přátelé i příbuzní – až se nakonec stal kacířem jak pro katolíky, tak pro reformátory („Měl by být rozčtvrcen a vyrvány mu vnitřnosti,“ prohlásil jeden z nich).

Před třicítkou pak vystudoval medicínu a nastoupil jako osobní lékař francouzského arcibiskupa z Vienne. U něho mohl v klidu teologicky i lékařsky bádat. Své spisy přitom posílal i známému církevnímu reformátorovi a náboženskému fanatikovi Janu Kalvínovi do Ženevy. Zatímco Serveto se domníval, že jde o přátelskou teologickou diskusi, Kalvín jednomu ze svých stoupenců napsal: „Kdyby snad Servetus někdy navštívil moje město, nikdy bych nestrpěl, aby je opustil živ.“

Michael_Servetus

Michael Servetus. Public Domain.

Roku 1553 vydává Serveto knihu Obnova křesťanství, kde kromě kritiky Trojjedinosti Boží a dalších kardinálních herezí píše: „Abychom vše pochopili, musíme napřed porozumět stvoření životní síly. Ta vzniká v levé srdeční komoře a přitom hraje důležitou roli i činnost plic. V nich se směšuje vdechovaný vzduch s krví, která se dostává z pravé srdeční komory do levé. Krev však neproudí, jak se všeobecně usuzuje, z pravé komory do levé, nýbrž dostává se do plic zvláštním a důmyslným způsobem z pravé srdeční komory… V plicích se krev směšuje s vdechovaným vzduchem a vydechovaný vzduch se zde zbavuje sazí. Po dokonalém promíšení krve se vzduchem v plicích se krev nasává zpět do levé srdeční komory.“

Takhle Serveto jako první popsal malý neboli plicní krevní oběh. V témže roce pak – svatá prostoto! – navštívil Ženevu, kde byl jat a upálen na zvlášť pomalém ohni živeném jeho vlastními spisy.

Servetův objev zůstal dlouho nepovšimnut, neboť nebyl publikován v lékařském, nýbrž teologickém spise, po kterém navíc pilně slídila inkvizice.

Takhle Serveto jako první popsal malý neboli plicní krevní oběh. V témže roce pak – svatá prostoto! – navštívil Ženevu, kde byl jat a upálen na zvlášť pomalém ohni živeném jeho vlastními spisy.

Srdce pumpuje, krev koluje

O půlstoletí později začíná v Londýně působit mladý doktor medicíny William Harvey, promovaný roku 1602 na prestižní univerzitě v Padově (mj. tam byl žákem profesora Hieronyma Fabricia, objevitele žilních chlopní); ještě téhož roku pak získal doktorát i v Cambridgi. Vyzbrojen z Itálie vědeckou metodou i fyzikálními znalostmi, z objemu srdce a počtu jeho stahů vypočítal, že játra by musela vyrobit každou minutu deset liber (přes čtyři litry) krve.

Proto vyvodil, že krev musí v těle cirkulovat. A tak vedle práce v londýnské nemocnici sv. Bartoloměje a vedení soukromé praxe pilně bádal. Celkem prozkoumal – převážně zaživa – přes osmdesát různých živočišných druhů, zejména žab a hadů, jejichž srdce oproti teplokrevným živočichům tloukla pomaleji, a proto se u nich daly lépe identifikovat jednotlivé fáze srdečního cyklu.

„Až když jsem se dlouhý čas cvičil v přesnosti a pečlivosti, až když jsem prohlédl mnohá různá živá zvířata a z jejich pitev shromáždil četná pozorování, mohl jsem si přiznat, že jsem přišel věci na stopu, našel správnou cestu z labyrintu a naučil se znát pohyby i účel srdce a cév.“

Před rovnými 400 lety, 17. dubna 1616 (šest dní před Shakespearovou smrtí) – v Anglii, která ještě nepřijala gregoriánskou reformu kalendáře, se ovšem psal 7. duben – Harvey předkládá v londýnské Královské lékařské koleji, jejímž je čerstvým profesorem, svoji teorii krevního oběhu. „Ze stavby srdce je zřejmé, že krev trvale protéká plícemi do aorty jako dvojím klapnutím vodních měchů při pumpování vody.

Aplikací ligatur (podvázání, přiškrcení, FH) lze prokázat, že krev se pohybuje z tepen do plic. Z toho plyne, že se krev pohybuje neustále v kruhu a že její pohyb je udržován stahy srdce.“

William_Harvey_(_1578-1657)

William Harvey. Public Domain.

Harvey samozřejmě předpokládal, že představa srdce-čerpadla a cév-hadic s chlopněmi-záklopkami, kterými krev proudí podle stejných fyzikálních zákonů jako kterákoli kapalina v potrubí, nejen popudí galenovce, ale může být vnímána i jako urážka člověka coby vrcholného díla Božího. (Všichni vzdělanci měli tehdy v živé paměti upálení Giordana Bruna z roku 1600. A pouhých šest týdnů před Harveyovou přednáškou v Římě Svaté oficium, jak se eufemicky říkalo římské inkvizici, odsoudilo jako kacířský Galileův spis Hvězdný posel a tři týdny poté se jeho autor musel zavázat, že ideu heliocentrismu nebude „nijak zastávat, učit či hájit, slovem ani písmem“.)

Ať tak či onak, Harvey svoji teorii nechal vytisknout až roku 1628, a to v dalekém Frankfurtu nad Mohanem (možné důvody pro zahraničí se udávají dva: doma se toho nikdo nechtěl ujmout, nebo to tam bylo příliš drahé). Dvaasedmdesátistránkový latinský spis nazvaný Anatomický výzkum o pohybu srdce a krve i živočichů dle dobového zvyku věnoval svému nejmocnějšímu pacientovi, anglickému králi Karlu I., s odůvodněním, že „poznání srdce děje se ku prospěchu krále, neboť činnost srdce je zvláštní obdobou – ovšem na velmi nízkém stupni – činnosti královské“.

Harvey samozřejmě předpokládal, že představa srdce-čerpadla a cév-hadic s chlopněmi-záklopkami může být vnímána i jako urážka člověka coby vrcholného díla Božího.

Nás ovšem víc zajímá Harveyovo shrnutí: „Všechny části těla jsou vyživovány, zahřívány a aktivovány krví teplou, výpary nasycenou, čerstvou a dalo by se říci výživnou. Dále se v některých částech těla krev ochlazuje, zhušťuje a jakoby opotřebovává. Z těchto částí se pak vrací zpět k počátečnímu bodu, tj. k srdci, které je jejím zdrojem a středem tělesného hospodářství, aby se jí v něm vrátila původní dokonalost. Působením mocného niterného tepla, zdroje života, se pak znovu rozproudí, zředí, nasytí živinami a – dá-li se to tak říci – i sladkostí. Ze srdce se pak znovu rozbíhá do těla. Celý tento děj bezprostředně odvisí od rytmického pohybu srdce.“

Potvrzení dodal mikroskop

Dnes se objev krevního oběhu pokládá za počátek moderní fyziologie. Tehdy však vyvolal převážně zápornou reakci. Jeden z významných oponentů, francouzský profesor Jean Riolan, například napsal: „Nesouhlasí-li nynější pitevní nálezy s Galenovými, je to proto, že příroda se od Galena změnila, ale nelze připustit, že se Galenos mýlil.“

Přitom Harveyova teorie měla i věcnou slabinu: Neříkala, jak krev proudí mezi tepnami a žilami, například skrze svalstvo, které je od pohledu kompaktní a nepropustné.

Odpovědi se Harvey nedožil. V roce 1646 odešel do ústraní, odkud ještě vydal spis Výzkumy o původu živočichů (Londýn 1651) se slavným mottem Omne vivum ex ovo (Vše živé pochází z vajíčka). V témže roce se pokusil o sebevraždu laudanem (směsí opia, alkoholu a koření), to mu však „jen“ přivodilo tak hluboké bezvědomí, že z něho vyšly močové kaménky.

Nejmladší ze tří velkých Williamů své doby (po „magnetickém“ W. Gilbertovi a „divadelním“ W. Shakespearovi) zemřel v roce 1657 – devětasedmdesátiletý – na mozkovou mrtvici.

Kéž by mu osud dopřál ještě pár jar. V roce 1661 vydává italský anatom Marcello Malpighi, toho času profesor teoretické medicíny na univerzitě v Bologni, spisek Listy o plicích (tento orgán studoval hlavně u žab). V něm zveřejňuje svůj objev cév vlasové světlosti, jejichž prostupnými stěnami se krev dostává ke tkáňovým buňkám. Jak mohl právě Malpighi objevit to, co uniklo i preciznímu Harveyovi? On totiž jako vůbec první lékař k výzkumu systematicky používal mikroskop.

Za objev vlásečnic pak byl rovněž stižen nenávistí zejména starších, galenismem promořených kolegů z boloňské univerzity. Jeden z nich například vtrhl na jeho přednášku a vyzval studenty, aby z ní odešli, poněvadž Malpighi učí nesmysly. Ještě třicet let po objevu si galenovci najali rváče a tehdy již jednašedesátiletého učence doma přepadli, zmlátili a zdemolovali mu dům… Poté Malpighi odešel do Říma, stal se papežovým lékařem a alespoň poslední roky svého života dožil v poklidu.

SA_178-Marcello_Malpighi_(1628-1694)

Marcello Malpighi. Public Domain.

Čechy tepaly s dobou

V českých zemích se teorie krevního oběhu ujala rychleji než jinde díky Harveyově návštěvě Prahy v červenci 1636. Tehdy anglický král Karel I. vyslal do střední Evropy zvláštní poselstvo s cílem zajistit pro dědice poraženého Fridricha V. Falckého (svého švagra, druhdy českého „zimního krále“) alespoň Falc. Harvey byl osobním lékařem vůdce poselstva. Členem delegace byl také český rytec Václav Hollar, jehož proslulé rytiny Prahy pocházejí právě z této doby.

Během týdenního pobytu v Praze se Harvey pravděpodobně sešel s nejvýznamnějším českým lékařem a přírodovědcem té doby Janem Markem Marci z Kronlandu. A tak zatímco například pařížská lékařská fakulta Harveyův objev ještě celých následujících sto let znevažovala (ironizoval jej i Molière ve hře Zdravý nemocný), v roce 1642 vychází v Praze disertace jistého Jakuba Forbergera O tepu a jeho použití, která výstižně shrnuje a obhajuje Harveyovo učení. Forberger se později stane profesorem pražské lékařské fakulty a získá tak dost možností vkořenit ideu krevního oběhu do povědomí české medicíny.

Titulní foto: Obraz tepen dle Harveyových cvičení. Public domain. 

Čtěte též text Objevy v šuplíku.

Print Friendly
  • Daniel Friedrich

    To je dobrý trik s tím Galénem. Pokud vám nevycházejí výpočty, příroda se změnila.

  • Pingback: Objevy v šuplíku - Vesmír()