Sběr druhotných surovin nebo účast při výsadbě a údržbě zeleně, tak vypadala vstupenka na Biologickou olympiádu v roce 1981. Bioolympionik musel být angažovaný v péči o životní prostředí. Tak si pochvaloval dobový tisk zavedení novinky ve vzdělávací soutěži, která tou dobou byla uprostřed náctiletého období své existence.

To už byla Biologická olympiáda pevně ukotvena v rozvrhu každoročních vzdělávacích aktivit, což znamenalo, že o ní tisk informoval s dobově příznačnou slovní zásobou: „Má-li biologická olympiáda splnit své poslání (…) musí být impulsem k dalšímu sebevzdělávání, vytváření vědeckého světového názoru…,“ znělo v roce 1981. Však byl také jedním z hlavních pořadatelů Ústřední dům pionýrů a mládeže Julia Fučíka v Praze. V soutěži se ale dařilo udržet odbornou úroveň vysoko, což lákalo další a další soutěžící. V roce 1988 už Učitelské noviny připomínají: „Počet soutěžících v jednom ročníku postupně narůstal a v minulém ročníku se už soutěže v ČSSR účastnilo kolem padesáti tisíc soutěžících.“

Nadšenci

Bohdan Škoda z Gymnázia Praha 6 v Arabské. Vítěz daného ročníku 1982 (foto: Vladimír Šimek)

Bohdan Škoda z Gymnázia Praha 6 v Arabské. Vítěz daného ročníku 1982 (foto: Vladimír Šimek)

Pro zakladatele olympiády, Jana Stoklasu z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, to je radost i závazek. Nadšení dětí je živeno stejným nadšením týmu, zaznamenává autorka článku pro časopis Věda a technika mládeži v roce 1982, když píše: „Organizátoři biologické olympiády si plně uvědomují význam terénní i laboratorní práce, a tak každoročně věnují část letních prázdnin na to, aby vítěze nižších kol těmto dovednostem přiučili. Ti na to dodnes vzpomínají a nejvěrnější z nich předávají štafetu mladším. Například doktor Vl. Bejček. Ještě před deseti lety soutěžil, letos jsem ho potkala jako člena poroty.“

Jméno Vadimír Bejček (autor příspěvku Velké ptačí mapování) přitom ve výsledkových listinách olympiády nacházíme nejen v roce 1972 (kdy skončil na 14. místě), ale také v letech 1971 a 1970 (v obou obsadil 6. místo). Nebyl sám, kdo fenoménu propadl opakovaně. V roce 1982 devátý, o rok později třetí, byl mezi finalisty olympiády Vladislav Čurn z gymnázia v Českých Budějovicích (dnes profesor oboru „Šlechtění a semenářství“ a vedoucí Biotechnologického centra zemědělské fakulty Jihočeské univerzity). „Toho roku byla mezi nejlepšími opravdu velká konkurence. Vždyť mezi vítězem a soutěžícím, který skončil na 15. místě, byl rozdíl pouhých 10 bodů,“ poznamenala tehdy média. V Čurnových šlépějích jdou úspěšně i dcery Lenka (16. místo v roce 2010, 3. místo 2011, 4. místo 2012) a Ivana (letos se poprvé probojovala do celostátního finále).

Návrat dobrých holubů se odehrál i v letech 1976 a 1977, kdy národní kolo olympiády vyhrál plzeňský gymnazista Petr Pyšek (dnes – podle databáze Web of Science – jeden z nejcitovanějších vědců na světě; pro dubnový Vesmír napsal článek Jak se mi do života vplížily biolgické invaze). V letech 1992 a 1993 zaznamenal dvojnásobné absolutní vítězství také teplický gymnazista Stanislav Lhota. (Dnes je S. Lhota mezinárodně známým a respektovaným biologem, pracujícím v Indonésii na záchraně tamního přírodního bohatství; v dubnovém Vesmíru má článek Indonéské zprávy.)

Kdy(ž) stávkuje mikroskop

Od Biologické olympiády si mnozí slibovali zvýšení úrovně výuky souvisejících věd na školách. Záhy se ukázalo, že pouhé testování znalostí a spoleh na samostudium není příliš efektivní. Se změnou koncepce – zavedením tematických ročníků – v září 1981 poznamenávají dvě organizátorky, Milena Machalová a Mária Lexová, ke smyslu tohoto kroku: „Soutěžící postupující do vyšších kol dříve neměli dosti vhodnou možnost se na soutěž připravovat a jejich úspěch či neúspěch byl spíše dílem náhody než výsledkem soustavnější cílevědomé práce.“

V roce 1982 je soutěž poprvé celostátní (Slovenská a Česká část republiky). Z nenápadné novinářčiny poznámky „I po technické stránce proběhlo vše bez závad. Nebyly žádné protesty či stesky na kapající byrety či zlobivé mikroskopy,“ lze usoudit, že to v předchozích ročnících nebylo nutně pravidlem. „Ne ve všech školách se (…) studenti dostanou k potřebným laboratorním přístrojům, povinná praktika se mnohde všelijak odbývají a svou úrovní i náročností jen málokde převyšují úroveň základní školy.“

Toho roku tak šestatřicet finalistů dostalo za úkol „srovnat stavbu těla leknínu a kosatce, v desetilitrové láhvi určit množství kyslíku, vyprodukovaného vodním morem kanadským, porovnávali množství kyslíku ve vodě bez rostlin a s rostlinami.“ O rok později – 1983 v Bratislavě – „určovali živočichy podle stop na kůře lesních dřevin, jejich systematické zařazení, pitvali dešťovku, a určovali její zažívací trakt.“ Roku 1985 měli mimo jiné pitvat potkana. Exceloval v tom Jan Frouz ze Střední zemědělské školy v Táboře, který v soutěži získal 113 ze 130 možných bodů a jak konstatuje Věda a technika mládeži: „byl nejlepší ve všech částech soutěže“, což znamenalo jasné vítězství v celém ročníku (dnes biolog, zástupce ředitele Ústavu životního prostředí PřF UK a autor příspěvku Rozkladači, webmasteři ekosystémů).

Jan Frouz zvítězil v roce 1985 v 19. ročníku celostátního kola Biologické olympiády, pořádaném v Lednici na Moravě (foto: archiv)

Jan Frouz zvítězil v roce 1985 v 19. ročníku celostátního kola Biologické olympiády, pořádaném v Lednici na Moravě. Článek z časopisu Věda a technika mládeži, č. 14/1985. (foto: archiv)

Mezinárodní BiO

Úspěch Biologické olympiády zalétl až za hranice. V roce 1988 se proto v Praze konalo mezinárodní zasedání, na němž českoslovenští organizátoři předložili návrh statutu mezinárodní biologické olympiády. Ten byl přijat s tím, že její první kolo uspořádá v roce 1990 právě Československo. (viz článek, který napsal Ladislav Miko Mozaika biologického olympionika).

Laboratorní část 1. Mezinárodní biologické olympiády, pořádané roku 1990 v Olomouci. (foto: Jan Farkač)

Laboratorní část první mezinárodní biologické olympiády, pořádané roku 1990 v Olomouci. (foto: Jan Farkač)

Hned první ročník vyhrála Eva Vojíková z Gymnázia Strakonice, která byla toho roku v národní soutěži devátá (o rok později byla Vojíková v národní soutěži třetí, v mezinárodním klání v tehdy sovětské Machačkale devátá). Náš krajan si pak v mezinárodním srovnání dosáhl na první příčku už jen jednou, v roce 1992. V konkurenci 12 zemí světa se prosadil výše zmíněný Stanislav Lhota, který si úspěch zopakoval ještě o rok později, kdy v nizozemském Utrechtu skončil mezi účastníky z 15 zemí na druhém místě.

Na druhé místo v mezinárodní olympiádě pak dosáhl již jen Pavel Cahyna v roce 1998. Konkurence je čím dále ostřejší a účastníků více (v roce 2015 už účastníci z 62 zemí světa). Naši nejlepší bioolympionici tak za posledních deset let obsadili nejlépe 25. místo celkového pořadí. Je to však výtečná příležitost pro vstup do profesního života, což dokládá mezinárodní respekt desítek absolventů Biologické olympiády, které tato zkušenost pevněji přimkla k přírodním vědám.

Zmínit jména všech úspěšných řešitelů nebylo v silách tohoto článku. Lze je nalézt v průběžně aktualizovaných výsledkových listinách Biologické olympiády (národní soutěž HTML, mezinárodní soutěž PDF).

 

Titulní snímek: Mikroskop (volné dílo, CC0)

Print Friendly