Neděle 6. března 2016, krátce po půl jedenácté v noci (22:36:51 SEČ) prozářil středeoevropskou oblohu velmi jasný bolid. Maximální jas asi tisícinásobně překonal světlo Měsíce v úplňku. Jev trval pouhých pět sekund, vidělo jej mnoho očitých svědků, ale k pátrání po místě dopadu meteoritů byly vhodné jen snímky zaznamenané kamerami české bolidové sítě.

Vlastně je to shoda okolností. Ještě před pár lety by si astronom Pavel Spurný z Astronomického ústavu Akademie věd v Ondřejově musel přiznat, že na některé bolidy jeho přístroje nestačí. Na ty, které padají v noci, kdy je celé naše území pokryto mraky a je vysoká vlhkost. Kamery, které donedávna čeští vědci pro zkoumání průletů meziplanetární hmoty atmosférou používali, zaznamenávaly dění na obloze prostřednictvím filmových políček. To jednak komplikovalo operativnost získání snímků v případě zajímavého bolidu (nutnost osobně vyzvednout snímek, vyvolat jej, proměřit, naskenovat) ale především omezovalo pozorování jen na noci, kdy bylo vhodné počasí. Řídící program aparaturu raději neotevřel vůbec, byly-li podmínky pro pozorování nevhodné. Zpravidla to byla atmosférická vlhkost, oblačnost, nebo příliš mnoho světla.

Obrázek dokumentující oblast nálezu prvního meteoritu ze dne 12. 3. 2016 s detailním pohledem na meteorit (23,9 g) v nálezové pozici JV od města Stubenberg (foto: Dieter Heinlein). Obrázek dokumentující oblast nálezu prvního meteoritu ze dne 12. 3. 2016 s detailním pohledem na meteorit (23,9 g) v nálezové pozici JV od města Stubenberg. (foto: Dieter Heinlein)Stubenberg 1 - Největší fragment (23,93 g), nalezený Sabine Gumpenbergerovou. (foto: Dieter Heinlein) Stubenberg 1 – Největší fragment (23,93 g), nalezený Sabine Gumpenbergerovou. (foto: Dieter Heinlein)Vnitřní struktura zkoumaného meteoritu Stubenberg 1 odpovídající složením meteoritům typu LL6. Bílá zrna odpovídají meteorickému železu, poněkud tmavší bílá zrna odpovídají sulfidům, světle šedé oblasti patří olivínům, o něco tmavší šedá zrna jsou pyroxeny a nejtmavší šedá zrna jsou živce (foto: Jakub Haloda).
Vnitřní struktura zkoumaného meteoritu Stubenberg 1 odpovídající složením meteoritům typu LL6. Bílá zrna odpovídají meteorickému železu, poněkud tmavší bílá zrna odpovídají sulfidům, světle šedé oblasti patří olivínům, o něco tmavší šedá zrna jsou pyroxeny a nejtmavší šedá zrna jsou živce (foto: Jakub Haloda).
Meteorit Stubenberg 2 v nálezové pozici. Nalezl jej 26. 3. v 15:00 německým nadšenec Moritz K. (foto M. Farmer, M. Karl) Meteorit Stubenberg 2 v nálezové pozici. Nalezl jej 26. 3. v 15:00 německým nadšenec Moritz K. (foto M. Farmer, M. Karl)

 

Se ziskem Akademické prémie v roce 2012, podporující na půdě Akademie věd špičkové odborníky s mezinárodním renomé, měl Pavel Spurný zajištěno financování svého výzkumu na několik let dopředu. Neváhal a prostředky z části užil na modernizaci bolidové sítě. Kamery jsou dnes digitální. Místo jednoho celonočního snímku předešlé éry zaznamenají jeden snímek každých 30 sekund. Pracují déle i ve světelných podmínkách dříve nevhodných (soumrak a rozbřesk) a hlavně, jsou schopny fotografovat i v době, kdy je na obloze polojasno či skoro zataženo, což by dříve řídící jednotka vyhodnotila jako důvod vůbec přístroj nespouštět.

Díky tomu všemu a mnoha nejmenovaným okolnostem se stalo, že když do zemské atmosféry vstoupil oné nedělní noci z počátku letošního března asi půltunový meteoroid (cca 600 kg, průměr 50 cm), který zazářil nad Rakouskem a pohasl nad rakousko-německou hranicí, bylo to právě šest kamer české bolidové sítě (na stanicích Churáňov, Kocelovice, Kunžak, Ondřejov, Růžová a Svratouch), které pracovaly navzdory tomu, že nad většinou našeho území pluly mraky. Obraz bolidu se ale objevil v zorném poli kamer ve štěrbině, kterou mraky udělaly poblíž horizontu. Navzdory značné vzdálenosti, dělící místo události od nejbližší české kamery (93 km), která bolid zachytila, se astronomům už následujícího dne podařilo určit dráhu tělesa při průletu atmosférou s přesností na 15 metrů (!). Navíc se vědcům na stanici v Kunžaku v jižních Čechách podařilo pořídit i podrobné fotografické spektrum bolidu, obsahující 60 spektrálních čar. Ze všech zaznamenaných pádů meteoritů na světě existuje podrobnější spektrum jedině u pádu meteoritů Benešov ze 7. května 1991.

Před srážkou se Zemí meteoroid obíhal Slunce po relativně málo výstředné dráze, která je jen velmi málo skloněna k rovině ekliptiky, tj. rovině zemské dráhy. V přísluní se meteoroid dostal jen o málo blíž ke Slunci, než je dráha naší planety Země a nejdále od Slunce se pohyboval ve vnitřní oblasti hlavního pásu planetek. Jednalo se tedy původem o malou část asteroidu pocházejícího z vnitřní části hlavního pásu planetek.

Dráha bolidu EN060316 ve Sluneční soustavě (foto: Pavel Spurný, Astronomický ústav AV).

Dráha bolidu EN060316 ve Sluneční soustavě (foto: Pavel Spurný, Astronomický ústav AV).

Meteorit se na českými vědci předpovězeném místě podařilo nalézt necelý týden po zaznamenaném pádu. Výzkum materiálu tohoto meteoritu přináší mnoho zajímavých informací. Podívejte se na videodokument, který jsme při té příležitosti natočili.

Podle výpočtů českých astronomů by v cílové oblasti stále ještě měly být stovky meteoritů, z nichž ty nejmohutnější mohou mít až několik kilogramů. Předkládáme vám interaktivní mapu dopadové plochy, na niž dopadly zbrzděné zbytky tělesa v podobě meteoritů, pojmenovaných podle nedalekého sídelného městečka Stubenberg.

Mapa znázornění pádové oblasti bolidu EN060316. Menší úlomky jsou ve východní části zvýrazněné pádové oblasti a jejich hmotnost vzrůstá směrem na západ až severozápad. Největší meteority by měly být v lesním porostu východně od Stubenbergu (foto: Marek Janáč).

 

Dosud objevené meteority s rodokmenem

(stav k 18. 3. 2016)

 Pořadí  Název meteoritu Datum pádu (UTC)
1 Příbram 7. dubna 1959
2 Lost City

4. ledna 1970

3 Innisfree

6. února 1977

4 Benešov

7. května 1991

5 Peekskill

9. října 1992

6 Tagish Lake

18. ledna 2000

7 Morávka

6. května 2000

8 Neuschwanstein

6. dubna 2002

9 Park Forest

27. března 2003

10 Villalbeto de la Peňa

4. ledna 2004

11 Bunburra Rockhole

20. července 2007

12 Almahata Sitta

7. října 2008

13 Buzzard Coulee

21. listopadu 2008

14 Maribo

17. ledna 2009

15 Jesenice

9. dubna 2009

16 Grimsby

25. září 2009

17 Košice

28. února 2010

18 Mason Gully

13. dubna 2010

19 Križevci

4. února 2011

20 Sutter’s Mill

22. dubna 2012

21 Novato

17. října 2012

22 Čeljabinsk

15. února 2013

23 Žďár nad Sázavou

9. prosince 2014

24 (?)  (?)
25 (Eyerovo jezero)  27. listopadu 2015
26 Stubenberg

6. března 2016

 

Úvodní snímek: Výřez z celooblohového snímku bolidu ze 6. března pořízeného automatickou digitální bolidovou kamerou české bolidové sítě na stanici Českého hydrometeorologického ústavu v Kocelovicích (foto: Astronomický ústav AV).

Print Friendly