Klíšťata jsou nebezpeční paraziti. Biologové se však do nich můžou i zamilovat. Schopnosti těchto tvorů jsou totiž opravdu zcela mimořádné a jejich hlubší poznání může přinést nečekané ovoce v podobě léků na alergie či proti nádorům. Jedním z vědců, kteří se jimi zabývají, je i Jindřich Chmelař z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Není divu, že se klíště – přenašeč vážných chorob, jako je lymská borelióza a klíštová encefalitida, ­ocitlo ve středu zájmu mnoha vědeckých týmů na světě. Patří mezi ně i tým profesora Jana Kopeckého na katedře medicínské biologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, který se výzkumem klíšťat se svými kolegy zabývá déle než dvacet let.

Zkoumali zde například vliv klíštěcích slin na imunitu hostitele, studovali klíštěcími slinami aktivovaný přenos patogenů a zabývali se i přípravou vakcíny, která by vyvolávala imunitní odpověď proti antigenům klíštěcích slin a tudíž by mohla blokovat přenos patogenů klíšťaty. Zatím se však nikomu látku, která by zastavila klíště i borelii, nepodařilo najít.

Součástí skupiny profesora Kopeckého se během studií přírodovědy, v roce 2003 stal i Jindřich Chmelař.

Tohoto mladého vědce teď zajímá především využití farmakologického potenciálu jednotlivých složek klíštěcích slin – v humánní i veterinární medicíně. Chce proto zavést nové metody, vytvořit modely vhodné k výzkumu nejen klíštěcích bílkovin, ale obecně zánětu – první, nejsilnější imunitní reakce, kterou spustí kousnutí klíštěte a kontakt s proteiny slin, ale kterou tyto proteiny zároveň i potlačí, a další složky imunitní odpovědi organismu.

„Není pochyb, že by nám klíště mohlo pomoci jednou i k lékům na alergie či proti nádorům, neboť je zaměřené právě na potlačování imunity – řada autoimunitních nebo neurodegenerativních nemocí spočívá právě v přehnané reakci imunitního systému,“vysvětluje Jindřich Chmelař.

Obávané klíště by tedy jednou mohlo poskytnout lidem lék na choroby, se kterými si v současnosti neví příliš rady.

Více o výzkumu Jindřicha Chmelaře si můžete přečíst v lednovém časopise Vesmír.

A zde jsou jeho odpovědi na Proustův dotazník:

Jak si představujete dokonalý okamžik?

Celá rodina u nedělního oběda, děti spořádaně sedí a jedí a my se s manželkou navzájem slyšíme.

Kým byste chtěl být, kdybyste nebyl/a sám/sama sebou?

Nelze nebýt sám sebou, takže bohužel nemohu odpovědět.

Jaká vůně vám připomene dětství?

Vůně borového lesa v létě.

Které ze svých vad se nemůžete zbavit?

Lenosti a neorganizovanosti.

Která kniha nikdy nebude chybět ve vaší knihovně?

Bible.

Kterou historickou postavu máte v největší oblibě?

Karel IV..

Kdy se cítíte bezbranná/ý?

Když jsem nemocný.

Kdo vás nudí?

Materialističtí a ateističtí intelektuálové.

Máte doma něco, čeho byste se nikdy nezbavil?

Manželku, děti a domov.

Jaká je první věc, kterou uděláte, když ráno vstanete?

Zaklapnu budík a spím ještě deset minut.

Jaký titulek byste si rád přečetl na titulní straně novin?

Češi jsou podle průzkumu nejoptimističtější národ na světě.

Co právě teď čtete?

Milan Nakonečný: Magie v historii, teorii a praxi.

Jakou největší chybu jste v životě udělal?

Nechtěl jsem se v deseti letech přihlásit do Lidušky na kytaru.

Čeho se nejvíc bojíte?

Hadů. Jako rodič se samozřejmě bojím o děti, dělám tedy přesně to, co jsem jako dítě u rodičů nechápal.

Co děláte, když si chcete dopřát extra luxus?

To skutečně nevím, vypadá to, že si luxus nedopřávám.

V co nevěříte?

V náhodu.

Co děláte v životě rychle?

Oblékám se.

Při jaké příležitosti lžete?

Snažím se nelhat. Kdybych musel lhát, tak radši mlčím.

Jakou schopnost byste nejvíce chtěl/a mít?

Být strážcem svých myšlenek.

Kde byste chtěl žít?

V Čechách.

Článek je součástí seriálu „Jsem z…“, který představuje mladé vědce z nejrůznějších oborů a badatelských institucí.

Další příspěvky:

Jan Hrček: Rozložit složitou síť a pak ji postupně skládat

Petr Cígler: Partitury pro nanodiamanty

Leona Chadimová: Krásy v prachu

Petr Urban: Být věrný prožívané zkušenosti

 

Titulní foto: Jindřich Chmelař. Autor: Stanislav Vaněk.

Print Friendly