Komerční prezentace

 

Jako mnoho jiných převratných vynálezů v dějinách lidstva je i satelitní navigace výsledkem vývoje určeného původně pro vojenské účely.

Na počátku 60. let minulého století se američtí vědci v laboratořích aplikované fyziky Johnse Hopkinse v Baltimoru začali na objednávku Pentagonu zabývat vývojem nového navigačního systému pro jaderné ponorky vybavené novými raketami Polaris. Využívali k tomu princip měření rádiových signálů vysílaných z pěti satelitů obíhajících po oběžné dráze Země. Systém TRANSIT spuštěný v roce 1964 umožňoval posádkám ponorek zjistit jejich přesnou polohu s odchylkou 25 metrů.

V roce 1973 se američtí generálové dohodli na vytvoření jednotného systému satelitní navigace NAVSTAR – GPS (Navigation System Using Timing and Ranging – Global Positioning System). Pro jeho účely bylo v letech 1978-1985 vypuštěno na oběžnou dráhu Země deset navigačních satelitů.

Když v roce 1983 sovětská vojenská stíhačka sestřelila korejské dopravní letadlo KAL 007 s 269 lidmi na palubě, které zabloudilo nad sovětské území na Dálném východě, rozhodl tehdejší americký prezident Ronald Reagan, že dosud striktně vojenský navigační systém bude napříště dostupný i pro civilní využití. Nákladem pěti miliard dolarů tak vznikl úplně nový systém GPS využívající signály z 24 navigačních satelitů vypuštěných na oběžnou dráhu v letech 1989-1994. V současné době jde o nejpoužívanější satelitní navigační systém na světě.

Kromě USA provozuje vlastní systémy satelitní navigace také Rusko (GLONASS) a Čína (BeiDou). V obou případech jde rovněž o systémy určené primárně pro vojenské účely, ovšem lze je využívat i pro civilní aplikace.

Na konci devadesátých let vznikla myšlenka vytvořit evropský výhradně civilní Globální družicový polohový systém (GNSS). V březnu 2002 uzavřela Evropská unie s Evropskou kosmickou agenturou (ESA) dohodu o vybudování navigačního systému nazvaného Galileo. Do roku 2020 by měl tento systém využívající signály ze 30 satelitů umístěných na oběžné dráze kolem Země poskytovat služby všem obyvatelům naší planety.

Galileo bude využívat  signály ze 30 satelitů umístěných na tři úrovně orbitálních drah kolem Země ve výšce 23 222 km. Ilustrace: ESA.

Galileo bude využívat signály ze 30 satelitů umístěných na tři úrovně orbitálních drah kolem Země ve výšce 23 222 km. Ilustrace: ESA.

Prvním krokem na cestě k evropskému globálnímu navigačnímu satelitnímu systému bylo zahájení provozu systému EGNOS (European Geostationary Navigation Overlay Service) v říjnu 2009. Jde o rozšiřující družicový systém, který pomocí dodatečného měření odchylek a atmosférických poruch zpřesňuje signály družicových navigačních signálů nad Evropou. Přesnost současných signálů GPS se jeho prostřednictvím zvýšila přibližně z deseti na dva metry. EGNOS poskytuje své služby zdarma a Evropská unie jej bude dlouhodobě podporovat i poté, kdy bude zprovozněn systém Galileo. EGNOS je neocenitelným pomocníkem v letecké dopravě, zemědělství a dalších odvětvích vyžadujících přesnost navigačních signálů pro zajištění bezpečnosti a efektivity. Od 1. ledna 2014 zodpovídá za provoz a služby systému EGNOS evropská agentura GSA.

GSA je agentura Evropské unie zajišťující satelitní služby, založená v roce 2004. Zodpovídá za přípravu úspěšné komercializace a využití systémů. Jejím cílem je zajistit hladké fungování a plynulé poskytování služeb, dosažení vysokého podílu na trhu a bezpečnostní akreditace systému, vytvoření a provoz center bezpečnostního monitoringu Galileo.

Agentura GSA je se zplnomocněním Evropské komise rovněž zodpovědná za řízení rámcového výzkumného programu EU pro GNSS, propagaci aplikací satelitní navigace a služeb a zajišťování certifikací systémových komponentů.

 

Titulní ilustrace: Jeden ze satelitů systému Galileo. Ilustrace: ESA/Pierre Carril

 

Print Friendly