Byla to nepředstavitelná jatka. V roce 1810 létaly nad hlavami Američanů dvě a čtvrt miliardy (!) holubů stěhovavých. O pouhých 89 let později nebyl v přírodě ani jediný.

Střelci holuby stěhovavé lovili ve velkém často jen pro zábavu. Stromy, na nichž byla hnízda, lidé káceli a mláďata házeli prasatům jako krmivo. Už po roce 1870 zůstaly hnízdní kolonie jen v okolí Velkých jezer. I poté bezuzdný lov pokračoval až do roku 1899, kdy lidé spatřili posledního volně žijícího holuba stěhovavého (v zajetí zahynul poslední holub stěhovavý v ZOO v Cincinnati 1. září 1914). Stěží si lze představit, jakým tempem byli holubi zabíjeni. Kdyby se teoreticky od roku 1810 nenarodilo ani jediné mládě, po celých těch 89 dlouhých let by nepřetržitě každou jeden a čtvrt sekundu zahynul jeden holub stěhovavý.

Od roku 1600 na zeměkouli vyhynulo 486 druhů živočichů a asi 600 druhů rostlin. To víme bezpečně. Ze všech dosud známých druhů na Zemi jde jen o 0,04 % (v případě živočichů) a 0,25 % (u rostlin). Patrně tedy zatím nemůžeme mluvit o šestém velkém pozemském vymírání, jak se někdy tvrdí. Přesto z dlouhodobého hlediska jde o závažný problém. Pokud by vymírání v tomto tempu trvalo stovky či tisíce let, pak už směle konkurujeme těm největším katastrofám v dějinách pozemského života. Názor zastává člen mezinárodního vědeckého týmu, prof. David Storch z Centra teoretických studií, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd, který se se svými kolegy zabýval vlivem způsobu zásahu do prostředí na druhovou pestrost na daném území. Zjištění byla natolik zajímavá, že je k publikaci přijal časopis Nature Communications. Výzkum odpovídá na otázky: Je rozdíl, když začnete les rubat od okraje, nebo když začnete s holosečí v jeho jádru? Kolik živočišných druhů při tom vyhubíte? Která metoda je nejefektivnější?

Zvukový rozhovor s prof. Storchem o zjištěních týmu naleznete na konci tohoto článku.

Vztah mezi relativní rozlohou zničeného území (na vodorovné ose; nula značí nedotčené území, jednička zničení celého území) a proporcí vymřelých druhů (svislá osa) pro různé oblasti v rámci všech kontinentů (sloupce) a tři taxony obratlovců. Modrá čára označuje vymírání, když se daná oblast ničí směrem od okrajů dovnitř, červená, když začneme uprostřed a zničená plocha se postupně rozrůstá směrem ven. Šedá čára označuje náhodné ničení plochy, tedy likvidací náhodně rozmístěných malých plošek. Je vidět, že v tomto třetím případě by se vymíralo relativně nejméně, poněvadž takto jen těžko zlikvidujeme celý areál rozšíření druhu. Naopak z hlediska biodiverzity je nejhorší ničení území od okrajů, poněvadž na okrajích se s největší pravděpodobností vyskytují vzácné druhy s malými areály rozšíření. Například u západoafrických obojživelníků (čtvrtý panel zleva v dolní řadě) je v takovém případě proporce vymřelých druhů dokonce přibližně úměrná úbytku plochy; pokud by zanikla polovina plochy směrem od okrajů, zmizela by polovina druhů. Snímek: David Storch

Vztah mezi relativní rozlohou zničeného území (na vodorovné ose; nula značí nedotčené území, jednička zničení celého území) a proporcí vymřelých druhů (svislá osa) pro různé oblasti v rámci všech kontinentů (sloupce) a tři taxony obratlovců. Modrá čára označuje vymírání, když se daná oblast ničí směrem od okrajů dovnitř, červená, když začneme uprostřed a zničená plocha se postupně rozrůstá směrem ven. Šedá čára označuje náhodné ničení plochy, tedy likvidací náhodně rozmístěných malých plošek. Je vidět, že v tomto třetím případě by se vymíralo relativně nejméně, poněvadž takto jen těžko zlikvidujeme celý areál rozšíření druhu. Naopak z hlediska biodiverzity je nejhorší ničení území od okrajů, poněvadž na okrajích se s největší pravděpodobností vyskytují vzácné druhy s malými areály rozšíření. Například u západoafrických obojživelníků (čtvrtý panel zleva v dolní řadě) je v takovém případě proporce vymřelých druhů dokonce přibližně úměrná úbytku plochy; pokud by zanikla polovina plochy směrem od okrajů, zmizela by polovina druhů. Snímek: David Storch

 

Mohlo by vás zajímat:

 

Jak rychle vymírají druhy

Přežívání populací v ostrůvkovitém prostředí

 

Titulní snímek: Poslední známý holub stěhovavý, autor Sarah Stierchová, licence CC BY 2.0

 

Print Friendly