Řídící středisko na Universitě Johnse Hopkinse zažilo horké chvilky. Ztratilo spojení se sondou New Horizons (Nové obzory), která už přes devět let putuje k Plutu. Stalo se tak pouhých deset dnů před nejbližším přiblížením k trpasličí planetě.

Poslední aktualizace 13.7. v 20:52, aktualizací rozměrů Pluta v infografice.

Kde je teď sonda New Horizons (v reálném čase)

Výpadek nastal v sobotu 4. července v 19:54 SELČ. Opětovné spojení se týmu podařilo navázat až po 81 minutách prostřednictvím satelitů sítě Deep Space Network. Vyšetřování ukázalo, že hlavní počítač byl přetížen kvůli časovému konfliktu dvou činností. Právě v době, kdy byl zaměstnán kompresí dříve získaných vědeckých dat obdržel příkaz přijmout velký balík dat. Hlavní počítač proto zareagoval přesně tak, jak byl naprogramován: přepnul sondu do nouzového režimu a předal řízení záložnímu počítači. Ten se pokusil spojení se Zemí obnovit a začal vysílat telemetrické údaje, aby inženýrům pomohl odhalit příčinu závady.

Od soboty 4. července proto sonda přestala přijímat nová vědecká data. Během třídenní odstávky tak bylo ztraceno třicet plánovaných pozorování, což představuje méně než jedno procento vědeckých dat, která vědci doufali nasbírat mezi 4. a 16. červencem.

V průběhu 6. července se technikům podařilo plně obnovit činnost hlavního počítače. Vědecká pozorování Pluta, jeho měsíců a slunečního větru se mají naplno obnovit od úterý 7. července 18:34 SELČ v době, tedy 6 dnů, 19 hodin a 15 minut před těsným průletem sondy kolem planety, k němuž má dojít 14. července ve 13:50 SELČ.

Závada neovlivní hlavní vědecké cíle mise, ujišťuje vedoucí vědeckého týmu sondy New Horizons – Alan Stern. Pro jeho lidi je to každopádně nemilý stres navíc uprostřed příprav na nejdůležitější fázi celého projektu – finální přiblížení k Plutu. Nejde ani tak o dráhu letu, ta je po nedávné korekci přesná a navádí sondu do oblasti cca 12 500 km nad povrchem, ale o fakt, že sonda musí ve vzdálenosti 4,9 miliardy km celý vědecký program zvládnout zcela automaticky. Od Země k ní totiž elektromagnetické signály letí rychlostí světla 4,5 hodiny, proto je obousměrná komunikace a přímé řízení vyloučeno. V danou chvíli tento fakt také komplikuje zjišťování závady a případné poslední zásahy pro zajištění spolehlivosti celého procesu. Vědci totiž mohou získat odezvu sondy na své instrukce nejdříve po devíti hodinách čekání.

Snímek Pluta z 11. července 2015 ukazuje rychle se zaostřující obraz přibližující se trpasličí planety. Poprvé nám Pluto odhaluje rovnoběžné útvary, které by mohly být útesy, zaznamenáváme současně kruhový útvar, připomínající impaktní kráter. Doslova s každou hodinou je teď obraz větší a podrobnější. Vědce však nejvíce zajímá ta část trpasličí planety, která je nyní z našeho pohledu na levém okraji kotouče a za ním. Právě tam se nachází oblast, nad níž proletí sonda New Horizons v úterý 14. července ve výšce pouhých 12 500 km. V záběru bude i světlá oblast, které vědci začali kvůli jejímu dříve pozorovanému tvaru přezdívat „srdce“, i tmavá oblast, přezdívaná rovněž kvůli tvaru „velryba“. (foto: NASA/JHUAPL/SWRI)

Snímek Pluta z 11. července 2015 ukazuje rychle se zaostřující obraz přibližující se trpasličí planety. Poprvé nám Pluto odhaluje rovnoběžné útvary, které by mohly být útesy, zaznamenáváme současně kruhový útvar, připomínající impaktní kráter. Doslova s každou hodinou je teď obraz větší a podrobnější. Vědce však nejvíce zajímá ta část trpasličí planety, která je nyní z našeho pohledu na levém okraji kotouče a za ním. Právě tam se nachází oblast, nad níž proletí sonda New Horizons v úterý 14. července ve výšce pouhých 12 500 km. V záběru bude i světlá oblast, které vědci začali kvůli jejímu dříve pozorovanému tvaru přezdívat „srdce“, i tmavá oblast, přezdívaná rovněž kvůli tvaru „velryba“. (foto: NASA/JHUAPL/SWRI)

Snímek New Horizons z 11. července 2015 odhaluje Plutův největší měsíc Charon jako svět roklí a kráterů. Nejvýraznější roklina, ležící na jižní polokouli měsíce je delší a hlubší, než zemský Grand Canyon.

Snímek New Horizons z 11. července 2015 odhaluje Plutův největší měsíc Charon jako svět roklí a kráterů. Nejvýraznější roklina, ležící na jižní polokouli měsíce je delší a hlubší, než zemský Grand Canyon.
Nejvýraznější kráter, o kterém zatím víme, leží na jižní polokouli měsíce a má průměr asi 96,5 km. Jasné paprsky, šířící se paprskovitě z kráteru naznačují, že vznikl z geologického pohledu v relativně nedávné době několika milionů let. Jeho temně zbarvený střed je podle Williama McKinnona, zástupce vedoucího vědeckého týmu projektu New Horizons, mimořádně zajímavý. Nabízí se několik vysvětlení. Podle jednoho kráter v hloubce odhalil typ ledového materiálu odlišný od vysoce odrazivého ledu, ležícího na povrchu. Jinou možností je, že led dna kráteru je sice ze stejného materiálu jako okolí, je ale hrubší – má větší zrna, která odráží méně slunečního záření. V tomto scénáři nárazem tělesa do Charonu led v kráteru roztál na vodu, která při opětovném chladnutí ztuhla do větších ledových zrn. (foto: NASA/JHUAPL/SWRI)

Nejnovější obrázek Pluta z 9. července, kdy byla sonda od trpasličí planety vzdálena 5,4 mil. km. Obrázek ukazuje, že na povrchu patrně najdeme zajímavé geologické struktury. Tato strana planetárního povrchu je věčně přivrácena k měsíci Charonu. V centru vědeckého zájmu je jedinečná přechodová oblast s mnoha dynamicky utvářenými strukturami, nacházející se těsně nad „velrybím ocasem“. Jásají také nad rýsující se mnohoúhelník připomínající oblastí nad rovníkem a přibližně 1600 km dlouhý úzký pás, táhnoucí se ve východoseverovýchodním směru napříč celou zobrazenou částí planety. Srovnání s velikostí České republiky je v měřítku fotografie. (foto: NASA/JHUAPL/SWRI)

Nejnovější obrázek Pluta z 9. července, kdy byla sonda od trpasličí planety vzdálena 5,4 mil. km. Obrázek ukazuje, že na povrchu patrně najdeme zajímavé geologické struktury. Tato strana planetárního povrchu je věčně přivrácena k měsíci Charonu. V centru vědeckého zájmu je jedinečná přechodová oblast s mnoha dynamicky utvářenými strukturami, nacházející se těsně nad „velrybím ocasem“. Jásají také nad rýsující se mnohoúhelník připomínající oblastí nad rovníkem a přibližně 1600 km dlouhý úzký pás, táhnoucí se ve východoseverovýchodním směru napříč celou zobrazenou částí planety. Srovnání s velikostí České republiky je v měřítku fotografie. (foto: NASA/JHUAPL/SWRI)

Nebezpečí

Ani pokud se celý proces obnovy všech systémů New Horizons podaří, není zcela vyhráno. Další nebezpečí na sondu čeká přímo u Pluta. Výška 12 000 km nad povrchem, v níž se kolem Pluta prosmýkne, není nějak závratná. Pokud by New Horizons letěla ve stejné vzdálenosti od povrchu Země, mohla by svými přístroji spatřit jednotlivé budovy a jejich tvary. Nevíme zatím, jestli v této výšce u Pluta nečíhá na kosmického cestovatele zrádná past v podobě nám dosud neznámých planetárních prstenců, plných drobných kamenů či kusů ledu. Přinejmenším numerické simulace přítomnost takových těles naznačují. Mělo by jít o úlomky hornin, vyražených srážkami z Plutových měsíců. Na oběžné dráze Pluta jich mohou být miliardy.

Nejvýkonnější teleskopy, kterými jsme schopni do takové dálky dohlédnout, ale nemají takové rozlišení, aby nám na tuto otázku dokázaly jednoznačně odpovědět. Vždyť v Hubbleově kosmickém dalekohledu se Pluto jeví jako obláček, který sice vykazuje jakousi strukturu, ale na odhalení poletujícího kosmického smetí je to málo. Lépe nedopadl ani pokus podívat se na Pluto optikou supervýkonných radioteleskopů ALMA. I v nich planeta s nejbližším měsícem připomíná jen obláčky hmoty. Riziko srážky proto nadále trvá a tým jej vyjádřil šancí 0,3 procenta, že se sonda srazí s nějakým objektem v planetárním systému Pluta. Pokud tam tyto částice jsou, není už cesta, jak změnit směr letu. V extrémní rychlosti, kterou sonda letí (vzájemná rychlost vzhledem k povrchu Pluta bude 49 600 km/h) a při množství paliva, které ještě má na palubě, už to není možné.

Pluto zachycený teleskopy ALMA (foto: B. Saxton - NRAO, AUI, NSF UPR)

Pluto zachycený teleskopy ALMA (foto: B. Saxton – NRAO, AUI, NSF UPR)

Nejrychlejší lidmi vyrobený stroj

Když New Horizons opouštěla startovací rampu SLC-41 na Mysu Canaveral, psal se 19. leden 2006. Třetí, urychlovací stupeň nosné rakety typu Atlas V navedl sondu na hyperbolickou dráhu rychlostí 58 536 km/h. Žádné jiné lidmi vyrobené těleso nikdy předtím neopustilo zemskou gravitaci rychleji. Za pouhých devět hodin nato proťala sonda oběžnou dráhu Měsíce a zamířila k největší planetě sluneční soustavy – Jupiteru. Po letmém setkání s planetkou 132524 APL, díky níž vědci ověřili funkčnost palubních systémů, zajišťujících sledování cíle při rychlém průletu, sonda rok po startu dosáhla Jupiteru. Díky jeho gravitaci zvýšila rychlost až na 83 000 km/h, což jí zkrátilo cestu k Plutu o celé tři roky.

Čtěte také: Pluto je větší, než jsme si mysleli

Broušení zubů

Při setkání s Jupiterem se přístroje New Horizons činily. Testování samostatného navádění a snímkování planety přineslo nečekané výsledky. Kamery na palubě sondy se zaměřily na Jupiterův měsíc Io, na němž zachytily 11 sopečných erupcí, včetně jedné, která poslala výron materiálu do výšky 330 km nad měsíčním povrchem.

Sonda ale objevila také trosky z nedávných srážek v Jupiterových prstencích. Hledání nových prstenců či dosud neobjevených měsíců nepřineslo žádný výsledek. Podařilo se analyzovat strukturu a složení mraků obří planety a vůbec přinést (díky modernější palubní technice) mnohá významná zpřesnění výzkumů sondy Galileo z roku 1990. To, čím vědce sonda překvapila nejvíce, bylo daleko větší množství dat, zaslaných k Zemi od Jupiteru, než se čekalo. Něco takového patrně vzhledem ke vzdálenosti u Pluta nezopakuje.

Pluto je nejspíše dynamická planeta, na které se něco děje, ale nikdo není schopen říci, co.

Po setkání s Jupiterem vědci sondu uvedli do spánku, v němž s každoročními kontrolními „budíčky“ přečkala sedm let průletu mrazivou pustinou. Během té doby zaměřili na Pluto optiku Hubbleova vesmírného dalekohledu a k objevům dvou měsíců Hydra a Nix z roku 2005 připojili v roce 2011 ještě Kerbera a o rok později Styx. Spolu s obřím Charonem má tedy Pluto bohatou družinu a je v této chvíli jediným tělesem Kuiperova pásu, u něhož známe více než jeden měsíc. Další objevy nás přitom zcela jistě čekají.

Co je Kuiperův pás

Obrovský prstenec pevných těles, rozkládající se za drahou planety Neptun. Strukturou se podobá pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, takových těles je tu ale mnohonásobně více a v součtu jsou až 200krát hmotnější.

Kuiperův pás vznikl v raných stádiích formování sluneční soustavy. Předpokládá se, že je zde velké množství ledu a že v této oblasti mohou být ojediněle i velká tělesa typu trpasličích planet. V jejich oběžné dráze kolem Slunce by mohla být skryta informace o tom, jak vypadala rodící se sluneční soustava či jaké gravitační vlivy na ni od té doby dodnes působily.

Kuiperův pás (foto: Wily D., CC BY-SA 3.0)

Kuiperův pás (foto: Wily D., CC BY-SA 3.0)

První planetární dvojčata

New Horizons je prvním člověkem vyrobeným objektem v historii, který dosáhne a prozkoumá nějaký objekt Kuiperova pásu přímo v přirozených podmínkách této výspy sluneční soustavy. Pozorování budou nesmírně důležitá. Pomohou nám lépe pochopit nejen interakce mezi Plutem a Charonem, ale zpřesnit naše vlastní povědomí o tom, jakému objektu máme říkat planeta. Otázkou totiž je, zda samotný Charon není další trpasličí planetou.

Naznačuje to skutečnost, že má Charon vzhledem ke své hostitelské planetě neobvykle vysokou hmotnost (celých 11,6 procenta hmotnosti Pluta). Tento poměr znamená, že místo aby Charon obíhal Pluto, jak se na správný měsíc sluší, obě tělesa se ve skutečnosti obíhají navzájem – hmotný střed, kolem kterého Pluto s Charonem obíhají (tzv. barycentrum) leží mimo obě tělesa. Pokud by informace z New Horizons potvrdily, že Pluto a Charon jsou vlastně obě trpasličí planety, měli bychom v jejich případě vůbec první zjištěný dvuplanetární systém, a to jak v kategorii planet, tak mezi planetárními trpaslíky.

Srovnání velikosti měsíců Pluta. Rozměry Pluta jsou opraveny po stanovení přesného rozměru ze dne 13. července 2015.

Srovnání velikosti měsíců Pluta. Rozměry Pluta jsou opraveny po stanovení přesného rozměru ze dne 13. července 2015.

Velikost Pluta a jeho měsíce Charonu. Světlý okraj Pluta představuje rozdíl mezi původní velikostí, s níž astronomové počítali před přiblížením sondy k trpasilčí planetě a opravený rozměr, stanovený 13. července 2015 na základě nejnovějších dat. (autor: Marek Janáč)

Velikost Pluta a jeho měsíce Charonu. Světlý okraj Pluta představuje rozdíl mezi původní velikostí, s níž astronomové počítali před přiblížením sondy k trpasilčí planetě a opravený rozměr, stanovený 13. července 2015 na základě nejnovějších dat. (autor: Marek Janáč)

Odborníci ale k výzkumu u Pluta vzhlížejí s nadějí rovněž kvůli hledání odpovědí na otázky spojené s historií sluneční soustavy jako celku. Za drahou Uranu zcela nepochybně existuje mnoho velkých těles, která vzhledem k jejich vzdálenosti a možná i malé odrazivosti povrchu (albedu) nemáme šanci detekovat současnými pozorovacími technikami a přístroji.

„Vzhledem k tomu, Pluto nebylo ještě nikdy navštíveno pozemskou kosmickou lodí, bude vše, co uvidíme, poprvé,“ vzhlíží k projektu Adriana Ocampová, výkonná ředitelka NASA pro program Nové hranice. „Vím, že to bude úžasný zážitek, plný nových historických momentů.“

Nejlepší snímky Pluta z Hubbleova dalekohledu zatím ukazovaly jen o málo více informací, než že jde o sférický objekt s mírně načervenalou barvou. Za ta léta pozorování jsme nashromáždili mnoho snímků, na nichž se barevná struktura povrchu proměňuje. To naznačilo, že Pluto je nejspíše dynamická planeta, na které se něco děje, ale nikdo není schopen říci, co.

Pluto zachycený Hubbleovým dalekohledem v únoru 2010; foto: NASA, ESA, and M. Buie (Southwest Research Institute); volná licence

Pluto zachycený Hubbleovým dalekohledem v únoru 2010; foto: NASA, ESA, a M. Buie (Southwest Research Institute); volná licence

Budou to planetární disky, jako u Saturnu či Jupiteru? Nebo gejzíry hmoty, vyvržené v mohutných erupcích? Najdeme snad jezera? Každá z těch otázek může být kdykoliv nahrazena stovkou jiných. Astronomové a fyzikové čekají na ty neznámé světy s neskrývanou dychtivostí. Vědí, že svět, k němuž vyslali své přístroje, ještě nikdo z nás nikdy nespatřil.

Již zmíněný Alan Stern přirovnává revolučnost poznatků, získaných z této mise k průletu Marineru 4 kolem Marsu v roce 1965 a odeslání prvních snímků jeho povrchu. Do té doby měla spousta lidí za to, že rudá planeta je svěží, k životu přátelský svět s vodou a vegetací. Místo toho Mariner 4 odhalil pouštní svět, postrádající takové krásy.

Průlet New Horizons kolem Pluta se odehrává přesně půlstoletí po prvním průletu kolem Marsu. Zda nás budou výsledky mise šokovat podobně, to se dozvíme už za pár dnů. Prozatím nám musejí postačit poslední snímky, které sonda New Horizons poslala ještě před svou sobotní poruchou.

Tajemné tmavé skvrny

Také tady se objevují tajemné tmavé skvrny, jako na obrázcích Hubblea. Jsou ale podrobnější, upozorňuje výzkumný tým. Na prvním obrázku se v pravé části disku Pluta ukazuje velká světlá oblast, která bude 14. července v okamžiku průletu sondy v jejím zorném úhlu. Všechny tři obrázky společně ukazují celý rozsah spojitého temného pruhu planetárního povrchu. V této souvislosti je zajímavý zejména poslední obrázek (vpravo), kde se tmavá skvrna rozpadá na několik podivně vyhlížejících, pravidelně rozdělených tmavých skvrn, každá o velikosti stovek kilometrů.

Zajímavé údaje se začínají objevovat také ve světlém materiálu severně od tmavé oblasti. Jde zejména o sérii světlých a tmavých míst, nápadně vystupujících těsně pod středem disku na pravém obrázku. Ve všech třech černobílých obrázcích je zdánlivý zubatý spodní okraj disku Pluta způsoben zpracování obrazu. Vložená schémata ukazují orientaci Pluta – jeho severní pól, rovník a hlavní poledník protínající povrch od pólu k pólu.

Poslední snímky Pluta před poruchou hlavního počítače 4. července 2015 (foto: NASA/JHUAPL/SWRI)

Poslední snímky Pluta před poruchou hlavního počítače 4. července 2015 (foto: NASA/JHUAPL/SWRI)

Nová mapa

Na základě snímků, které přístroje Sondy pořídily mezi 27. červnem a 3. červencem sestavili vědci nejnovější mapu Pluta (obrátek níže), která jim pomáhá zaměřit pozornost sondy při průletu kolem trpasličí planety. Snímky pořídila kamera LORRI (Long Rozsah Reconnaissance Imager), v kombinaci s barevnými daty přístroje Ralph, který má menší rozlišení. Střed mapy odpovídá straně Pluta pozorovatelné zblízka sondou New Horizons během těsného průletu 14. července. Vévodí jí nejjasnější oblast, pozorovaná na planetě, které dal tým astronomů neformální jméno „hlava“. Napříč měří zhruba 1 600 km. Může to být pole relativně nedávno uložené jinovatky, složené z ledu, možná i zmrzlého metanu, dusíku a/nebo oxidu uhelnatého.

Vlevo od hlavy se podél rovníku rozkládá velmi tmavá oblast, které astronomové přezdívají „velryba“, měřící na délku asi 3 000 km. V levé části snímku končí velryba jakýmsi „ocasem“, nad nímž vědce zaujal světlý útvar tvaru „koblihy“ o průměru 350 km. Na první pohled se podobá kruhovým útvarům, pozorovaným i jinde ve sluneční soustavě, kde to bývají většinou impaktní krátery nebo sopky. Vědci se v hodnocení zatím drží zpátky a čekají na detailní snímky ze sondy New Horizons, které jim pomohou původ tohoto útvaru odhalit. Už nyní máme k dispozici nejpodrobnější snímky Pluta, jaké jsme kdy z jakéhokoliv detektoru dostali.

Nejnovější mapa Pluta, zveřejněná 8.7. 2015 (foto: NASA, JHUAPL, SWRI)

Nejnovější mapa Pluta, zveřejněná 8.7. 2015 (foto: NASA, JHUAPL, SWRI)

 

Zajímavosti

Na palubě sondy New Horizons je popel amerického astronoma Clyda Tombaugha (*1906, †1997), který Pluto objevil 18. února 1930 porovnáním dvou snímků z ledna toho roku, vyfotografovaných s odstupem šesti dnů. Objekt byl tak slabý, že si musel pomáhat lupou. Tombaugh byl perfekcionista, který sice neměl formální astronomické vzdělání, ale byl natolik výtečným konstruktérem astronomických dalekohledů, že jej Lowellova observatoř (založená neúnavným pátračem po deváté planetě sluneční soustavy – Percivalem Lowellem) rok předtím najala na mravenčí práci hledání tohoto objektu. Po roce práce tedy Tombaughovi pod rukama blikala možná ona hledaná planeta. Chtěl ale mít jistotu, že se jedná o reálné těleso a nikoliv přelud. Proto chvatně vyhledal i jeden o něco starší snímek, na němž mlhavý bod nalezl také. Po 45 minutách mu bylo jasné, že planetu nalezl.

Krom nádobky s Tombaughovým popelem nese sonda i zvláštní náklad dalších osmi předmětů. Patří k nim kupříkladu americká poštovní známka s neúmyslně ironickým nápisem „PLUTO ZATÍM NEPROBÁDANÉ“. K dalším artefaktům patří floridský čtvrtdolar i dvě americké vlajky (Pluto bylo do roku 2006 jedinou planetou sluneční soustavy, objevenou Američanem, proto někteří příslušníci této země nesli vyřazení Pluta z „ligy planet“ jako národní ztrátu).

Schránka s popelem objevitele Pluta, Clyda Tombaugha. Schránka s popelem objevitele Pluta, Clyda Tombaugha.Na palubě New Horizons letí i malý kousek prvního soukromého kosmického plavidla, které vzlétlo do vesmíru - Space Ship One. Tento artefakt doprovází dvoustranný nápis. Přední: „Na paměť historické role v pokroku kosmických letů je tento kus Space Ship One součástí letu jiné historické kosmické lodi: New Horizons. New Horizons je první misí pozemšťanů k Plutu, nejvzdálenější známé planetě naší sluneční soustavy.“ Zadní: „Space Ship One byla prvním pozemským soukromě financovaným pilotovaným kosmickým plavidlem. Space Ship One vzlétl ze Spojených států amerických v roce 2004.“ Na palubě New Horizons letí i malý kousek prvního soukromého kosmického plavidla, které vzlétlo do vesmíru – Space Ship One. Tento artefakt doprovází dvoustranný nápis. Přední: „Na paměť historické role v pokroku kosmických letů je tento kus Space Ship One součástí letu jiné historické kosmické lodi: New Horizons. New Horizons je první misí pozemšťanů k Plutu, nejvzdálenější známé planetě naší sluneční soustavy.“ Zadní: „Space Ship One byla prvním pozemským soukromě financovaným pilotovaným kosmickým plavidlem. Space Ship One vzlétl ze Spojených států amerických v roce 2004.“Dvě mince: 1) Floridský čtvrtdolar, symbolizující stát, odkud sonda New Horizons odstartovala. 2) čtvrtdolar amerického státu Maryland, kde byla vyrobena. Dvě mince: 1) Floridský čtvrtdolar, symbolizující stát, odkud sonda New Horizons odstartovala. 2) čtvrtdolar amerického státu Maryland, kde byla vyrobena.Dva CD-ROMy. Na prvním jsou jména  434 000 lidí, kteří se přihlásili do projektu „Pošli své jméno k Plutu“. Na druhém CD jsou snímky lidí, podílejících se na projektu New Horizons. Dva CD-ROMy. Na prvním jsou jména 434 000 lidí, kteří se přihlásili do projektu „Pošli své jméno k Plutu“. Na druhém CD jsou snímky lidí, podílejících se na projektu New Horizons.Americká známka z roku 1991, tvrdící, že „Pluto ještě nebylo prozkoumáno“. Dále jsou na palubě New Horizons už jen dvě americké vlajky. Americká známka z roku 1991, tvrdící, že „Pluto ještě nebylo prozkoumáno“. Dále jsou na palubě New Horizons už jen dvě americké vlajky.

 

Jméno Pluto navrhla 11letá Angličanka Venetia Burneyová. Pro planetu na okraji temné a neprobádané části sluneční soustavy navrhla jméno římského boha podsvětí. Stalo se tak při snídani v polovině roku 1930. Lidé však měli později za to, že se nechala inspirovat jménem psa disneyovských dětských kreslených filmů. Ten však své jméno získal až v polovině roku 1931. Venetia pochází z rodiny, která má v pojmenovávání nebeských objektů „tradici“, neboť  její prastrýc Henry Madan pojmenoval Marsovy měsíce Phobos a Deimos.

Pluto kolem své osy rotuje opačně (retrográdní směr), než většina planet sluneční soustavy (s výjimkou Venuše). To znamená, že Slunce tu vychází na západě a zapadá na východě.

Sonda je nejrychlejší lidmi vyrobený kosmický poutník, vzdalující se rychlostí 83 000 km/h.

Misi k Plutu „pohání“ plutonium. Sonda má baterie, obsahující 10,9 kg radioaktivního izotopu plutonia 238. Jde p tzv. radioizotopový termoelektrický generátor, osvědčený zdroj energie, používaný už od dob cest posádek Apollo k Měsíci, kde dodnes napájí energií přístroje, zanechané tam astronauty. Přirozeným radoaktivním rozpadem materiálu se uvolňuje teplo, které je na stejnosměrný proud převáděno termočlánky. Vzhledem k tomu, že má plutonium 238 poločas rozpadu 87,7 roku, baterie je schopna dodávat energii několika set wattů nejméně 50 let. Použitý energetický zdroj však současně vyvolal obavu z případné selhání nosné rakety Atlas V při startu. Proto technici pokryli všechny plutoniové pelety vrstvou iridia a poté je uzavřeli do schránky z grafitu, aby zabránili jakékoliv náhodné jaderné kontaminaci atmosféry nebo místa startu v případě havárie. Americké ministerstvo energetiky si dokonce nechalo zpracovat expertizu případných následků havárie nosné rakety. Vyplývá z nich, že odhad pravděpodobnosti havárie byl 1:350. Expertiza však ujistila, že i v případě neúspěšného startu by zatížení životního prostředí bylo rozprostřeno na ploše cca 105 km2 v okolí místa startu a bylo by na úrovni 80% radioaktivity přirozeného pozadí.

 

Podívejte se na zajímavý dokument NASA o sondě New Horizons a cíli její mise u Pluta (anglicky).


Úvodní snímek: Umělecká představa pohledu z povrchu Pluta na měsíc Charon a Slunce (foto: ESO – L. Calçada, licence CC BY 4.0)

Print Friendly