Česko není jedinou zemí, kde profesory jmenuje hlava státu. V žádné další však nezažívají podobné excesy, jako u nás. Jak se s danou situací vypořádat? Již dávno si měly vysoké školy jmenovat profesory samy, myslí si profesor Karlovy univerzity – Stanislav Komárek.

Čas k tomu, aby si univerzity samy jmenovaly své profesory je nejen nazrálý, ale řekl bych přímo přezrálý.

Udělování profesorských titulů v současné podobě považuje Komárek za pozůstatek feudálního dělení rolí, za ornament, který potvrzuje rozhodnutí, učiněné již dříve. Současně hovoří o akademických svobodách a uvažuje, jak by bylo možno vzniklou situaci řešit. Jeho argumentaci si poslechněte v rozhovoru, který Vesmíru poskytl.

 

Související příspěvky:

Nejmenování profesorů: prohlášení rektora Univerzity Karlovy

Grubhoffer: Akademická práva a patent na rozum

 

Titulní snímek: Středověká iluminace ze 14. století (licence: volné dílo)

Print Friendly
  • Pingback: Nejmenování profesorů: prohlášení rektora Univerzity Karlovy - Vesmír()

  • Petra M.

    V Holadsku mají krále (královnu sice také, ale ta je pouze manželkou krále).
    Jinak souhlasím 🙂

  • Klidně bych se připojil k návratu k prvorepublikové praxi
    1) stálé profesorské místo garantované státem
    2) zasílání jmenování poštou
    3) školy řídí sbor profesorů
    4) prezident má právo jmenovat profesora schváleného jen 2/5 menšinou čímž se zabrání zvůli vnitroakademické demokracie.

    Důsledky například:
    1) Profesorů by bylo jen tolik, kolik si stát může dovolit
    2) Při jmenování by se neporušoval VŠ zákon
    3) Nahradily by se senáty jejichž složení je občas úděsné, například by byli kvalitnější kandidáti na rektory
    4) Snížil by se imbreeding …..