Z jedné strany podivný pták, z druhé auto. Z křídla tryská voda do bazénku. Cedulka prozrazuje: Czech RePublic Pool. Vítejte v pavilonu České republiky na EXPO Milán 2015. Veřejnosti se otevírá již zítra. V pátek 1. května.

Potraviny pro planetu, energie pro život – to je letošní téma Světové výstavy v Miláně. Jak heslo naplnila Česká republika? Co čeká návštěvníky v českém pavilónu? Jedním slovem: Spousta viditelné i neviditelné vědy.

Pro zajímavost: „Jednali jsme s desítkami potravinářských firem, ale největší zájem a potenciál účastnit se EXPO projevily vědecké ústavy a firmy vyrábějící produkty s vysokou přidanou hodnotou, které mohou obstát i ve světové konkurenci,“ přibližuje výběr a náplň českého pavilonu zástupkyně generálního komisaře Lucie Šustková. Výjimkou je snad jen (světová) firma SABMiller, která nechala před pavilonem a v pavilonu vybudovat tři výčepy s viditelnými tanky s velmi tradičním nápojem. Plzní.

Sedmkrát věda

Předvést nové objevy a vynálezy, pochlubit se patenty a inovacemi, to byl původní smysl, se kterým vznikla a konala se první Světová výstava v roce 1856 v Londýně.  Objevy, jedinečné v celosvětovém měřítku, se prezentují i v letošní české expozici. Vzhledem k tomu, že jde většinou o instituce aplikující výsledky původního výzkumu, její název zní: Laboratoř života.

Na své náklady a formou uměleckých děl současných umělců (Martin Velíšek, Jonáš Strouhal, Jakub Nepraš, Federico Díaz, Lukáš Rittstein) se zde návštěvníkům představuje sedm ústavů a firem.

Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd ČR, kde pracoval legendární vědec Antonín Holý, z jehož laboratoří vzešla řada světově známých léků na AIDS, malárii, žloutenku, ale také potírajících civilizační choroby.

Také Ústav experimentální botaniky AV ČR, kde poprvé úspěšně vyluštili genetický kód pšenice a dalších plodin.

Sedm světových objevů a inovací českých vědců prezentovaných výraznými díly současných tvůrců mít nikdo nebude. Já v tom vidím návrat k původnímu smyslu EXPO.

Firma Nafigate, průkopník v oblasti nanotechnologií, společnost Bioveta, výrobce šetrných léků pro zvířata, firma Block, držitel světového patentu v oblasti nízkoenergetických laboratoří, ZOO Praha, proslulá a o ohrožené druhy na celé planetě pečující zoologická zahrada a v neposlední řadě společnost Regulus, do světa expandující inovátor technologií na úsporu energie.

Na EXPO 2015 se tak, slovy organizátorů, může představit jako světová celá Česká republika. „Sedm světových objevů a inovací českých vědců prezentovaných výraznými díly současných tvůrců mít nikdo nebude. Já v tom vidím návrat k původnímu smyslu EXPO, ale to neznamená, že to ocení i návštěvníci – třeba dají přednost cirkusovějším expozicím,” podotýká generální ředitel české účasti na výstavě Jiří Potužník.

Jediným stálým exponátem v českém pavilonu, který se ohlíží do (česko-italské) minulosti, je fragment latinské verze Dalimilovy kroniky – prvního líčení dějin českého království. Tento historický a kulturní skvost z počátku čtrnáctého století byl vytvořen pro pozdějšího českého krále a evropského císaře Karla IV. Je k vidění v prvním patře pavilonu.

Dalimilova kronika je však výjimkou. Ostatní exponáty představují návštěvníkům především současnost, nebo dokonce budoucnost. A jak bylo řečeno,  je zde spousta viditelné i neviditelné vědy.  Na první pohled těžko poznat, že plastika ptáka-ťuhýka před pavilonem obsahuje použitý fritovací olej (plast vyrobený speciální technologií), nebo že voda do venkovního bazénku se čistí speciálními nanotechnologiemi.

Vědu viditelnější, i když umělecky pojatou, najdeme ve druhém patře pavilonu. V Laboratoři života.

Buňka

V našem těle pracují miliardy miliard chemických továren. Uvnitř buněk probíhají tisíce dějů, reakcí, nezbytných pro zdravé fungování celého organismu. Narušení harmonie tepajících továren vede k nemocem, smrti. Poznání dějů v lidském těle, ale také hledání léků na choroby je jedním z cílů Ústavu organické chemie a biochemie. Právě kmitající, tepající živou buňku ztvárnil pro Laboratoř života a ÚOCHB Jakub Nepraš.

bunka1

Buňka. Instalace Jakuba Nepraše v Laboratoři života v českém pavilonu EXPO 2015. Foto: Evžen Janoušek

Jeho instalace nazvaná Buňka je vytvořena z přírodních materiálů, nejrůznějších semen, dřeva, plexiskla a kovu, připomíná dokonalost, ale i zranitelnost dějů uvnitř nás. „Buňka pro mne má význam rezonátoru, zářiče, skrze nová média chci dosáhnout toho, aby se lidé zastavili, přemýšleli o sobě, o čase, o dějích kolem nás, o tom, jak vzniká život, jak funguje do nejmenšího detailu. Drobné předměty, útvary, semena symbolizují potenciál pro život, ale zároveň i skrytý potenciál nádorů. Tedy pozitivní i negativní vazby,” říká o svém díle, které bude po skončení EXPO 2015 umístěno v pražské budově ÚOCHB, Jakub Nepraš.

10 000 experimentů

Výzkum, který probíhá v laboratořích ÚOCHB, ztvárnil i umělec Jonáš Strouhal. Jeho dílo Deset tisíc experimentů se inspirovalo návštěvou ústavu. „Sledoval jsem vědce, jak si počínají, zjistil jsem, že výroba léku pro mne má až posvátnou atmosféru. Instinktivně jsem chtěl glorifikovat tento sakrální charakter vědecké práce. Na dvou vitrážích představuji jednak dokonalého člověka a organické sloučeniny, na druhé degenerace, nemoci – obě dohromady pak znamenají nalézání rovnováhy. Za vitrážemi pak stojí jakýsi oltář vědy, symbolizující proces hledání sloučenin, nekonečného úsilí, nikoli exaktní experimenty. I když myšlenka 10 000 experimentů vychází z faktu, že z deseti tisíc objevených látek se jen jedna stává lékem,” říká o svém díle Jonáš Strouhal.

Výroba léku pro mne má až posvátnou atmosféru. Chtěl jsem glorifikovat sakrální charakter vědecké práce.

„Oltář vědy”, neboli realistická nápodoba vědeckých přístrojů vznikla ve vývojové dílně ÚOCHB. „Zhotovovat atypické konstrukce není pro velké firmy zajímavé, proto jsme pomohli interaktivní dílo Jonáše Strouhala, pulsující anuloid a laserový mikroskop, vytvořit u nás v ústavu,” líčí Ondřej Pačes. „Totéž děláme denně pro naše vědce a pro řešení skutečných vědeckých problémů.”

Instalace v Laboratoři života představují umělecké vidění světa vědy. Kromě Buňky Jakuba Nepraše a 10 000 experimentů Jonáše Strouhala ve druhém patře najde divák i umělecké ztvárnění genetického kódu přenice Federica Díaze a svět veterinární medicíny očima Lukáše Rittsteina. Na střese pavilonu pak mohou příchozí obdivovat interaktivní instalaci věnovanou ZOO Praha, též dílo Jakuba Nepraše.

10 000 experimentů. Autor Jonáš Strouhal, Foto: Ondřej Pačes, ÚOCHB

10 000 experimentů. Autor Jonáš Strouhal, Foto: Ondřej Pačes, ÚOCHB

Během konání Světové výstavy však výsledky své práce představí kromě umělců i skuteční vědci ze skutečné laboratoře, a to na Národním dnu v pátek 15. května, hlavní vědecký program se pak uskuteční také první dva týdny v červenci.

Mezi přítomnými vědci z ÚOCHB bude i biochemik Jiří Jiráček, jehož skupina zkoumá inzulin a hledá nové, účinnější látky, které by usnadnily diabetikům život. „ Zkoumáme receptory inzulínu, snažíme se tedy hlavně přijít na to, jak se inzulín naváže na buňku a pak jej upravit, aby měl výhodnější vlastnosti pro pacienty. Kdyby se nám podařilo najít molekuly, které mají podobný účinek jako inzulín, ale jsou stálejší, nebo jsou schopné projít trávicím traktem, pak by si pacienti nemuseli několikrát denně píchat injekce. To by bylo fantastické.”

Lenka Maletínská se svým týmem se zabývá jinou civilizační chorobou – hledá látky, které by se mohly stát lékem na obezitu. „Syntetizujeme a zkoumáme účinky hormonů – neuropeptidů, které se vylučují v mozku a působí velmi silně na snížení příjmu potravy. Jeden z nich, přirozený neuropeptid, modifikovaný tak, aby byl stabilní a mohl se po podání dostat do mozku, vypadá nadějně. V této fázi výzkumu víme, že je u hlodavců velmi účinný už v malých množstvích. Cesta k případnému léku však bude ještě dlouhá a nejistá,” uvádí vědkyně.

Laboratoř ticha

Další porce (přírodo)vědy čeká návštěvníky českého pavilonu v prvním patře. Mohou zde navštívit skutečný český les. Audiovizuální instalace dvanácti čtverečních metrů živého lesa rostoucího v umělých podmínkách má pro změnu název Laboratoř ticha.

Přestože jde o dílo technicky sofistikované, fungující za pomoci počítačů, mikroskop, kamer a robotů, účelem je předvést přírodu.

Interaktivnost výstavy je tedy přímo založena na ne-aktivitě. Zastavit se. Meditovat. Pak se teprve začínají dít věci.

Základním mottem expozice je „ čím pomaleji jdeme přírodou, tím větší tajemství nám odkrývá”. Projekt realizovala společnost Full Capacity, ale podílí se na něm i studenti ČVUT, Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty UK v Praze na Albertově, Botanický ústav Akademie věd a další partneři.

„Les” snímají kamery, jejichž nájezdy se budou přenášet streamem rovnou na obrazovky počítačů. Divák získá detailnější informace o tom, co zrovna vidí pouhým okem. A proč Laboratoř ticha? Právě klid a ticho hraje v expozici, stejně jako ve skutečném lese, zásadní roli. „ Komplexní technologický systém se naplno spustí, až když se návštěvník ztiší a zklidní,” vysvětluje autor konceptu Dávid Sivý z Fakulty architektury ČVUT a dodává: „Interaktivnost výstavy je tedy přímo založena na ne-aktivitě. Zastavit se. Meditovat. Pak se teprve začínají dít věci. Člověku se otevře svět kolem do nejmenších detailů. Až na úroveň živoucí buňky. Tímto se naše expozice bude zásadně odlišovat od jiných, které jsou většinou zasvětlené a hlučné.”

Laboratoř ticha. Foto:  Mária Judová

Laboratoř ticha. Foto: Mária Judová

Za reprezentanta českého lesa, poprvé takto pěstovaného kompletního biotopu v umělých podmínkách, byla zvolena hercynská dubohabřina, tedy typicky český holocénní les. Kromě dubů a habrů tak rostou v českém pavilonu lísky,  lípy, hlohy, kapradiny, trávy, kvetou sasanky, konvalinky, rozrazily,  pomněnky a jahodníky.

Rostliny pro milánskou expozici byly předpěstovány ve sklenících Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy na Albertově. Ředitel zahrady Ladislav Pavlata vysvětluje: „Během návštěvnických hodin, tedy přes den, musí být v expozici šero. Aby měly rostliny dostatek světla pro svůj růst, museli jsme proto zvolit maximální osvětlení v době bez návštěvníků.  Svícení v plném světelném spektru, které rostliny vyžadují pro svůj růst, bude probíhat v noci. Půlroční experiment budou sledovat kromě návštěvníků i vědci a po skončení EXPO se „ les”, pokud jednání dobře dopadnou a možnosti dovolí, přestěhuje do Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích.

Bolid na střeše

Vystoupá-li návštěvník až na střechu pavilonu, kromě bylinkové zahrádky zde narazí na tajemný „ vesmírný” objekt. Poprvé v historii se účastní Světové výstavy také Zoo Praha. Veřejnosti zde představí  své projekty na ochranu ohrožených druhů živočichů. V trojrozměrném, asi tři metry vysokém objektu je umístěno sedm otvorů, v nichž oko návštěvníka spatří záběry ohrožených zvířat a jejich domovské krajiny – koně Převalského v Mongolsku, gorily a pralesní slony ve střední Africe, gaviály v Indii, ptáky v jihovýchodní Asii, ale třeba i užovky podplamaté v Troji. Tři projekční otvory navíc fungují na principu prostorové iluze.

Po skončení výstavy se dílo přesune do pražské zoologické zahrady poblíž nově budovaného Rákosova pavilonu.

e-Bolid Jakuba Nepraše na střeše českého pavilonu v Miláně. Foto: Jakub Nepraš

e-Bolid Jakuba Nepraše na střeše českého pavilonu v Miláně. Foto: Jakub Nepraš

Kromě stálých expozic se budou v českém pavilonu střídat se svými programy i jednotlivé české kraje, otevřena bude též výstava, připomínající vědecké dílo profesora Antonína Holého a léky, které dal světu. Výstava bude připravena od 1. července pro Dny vědy.

EXPO začíná 1. května 2015 a potrvá do 31. října téhož roku. Účastnit se ho má na 130 zemí.

Koncept českého pavilonu přinesl přední výrobce modulární výstavby společnost KOMA Modular ve spolupráci s architektonickým atelierem CHYBIK KRISTOF AA.

 

    vesmir_logo-new-e    je partnerem      UOCHB logo     na české expozici EXPO 2015.

Print Friendly