Čeští inženýři jsou známi svým uměním improvizovat. Vyvinulo se asi v době, kdy vše bylo nedostatkové a  Češi se stali národem kutilů.

Vzpomeňme první aparát na výrobu kontaktních čoček: prof. Wichterle nečekal na ústavní dílnu jako jeho zpohodlnělí západní kolegové, ale s pomocí stavebnice Merkur čočkostroj sestrojil sám. V současné době kutilský gen pomáhá českým výzkumníkům držet krok s mnohem bohatšími týmy ve světě.

Když doktorand na FEL ČVUT Ing. Jan Vyhnánek potřeboval kostřičku cívky pro nový magnetický senzor polohy, pomohla trubička od toaletního papíru omotaná černou „izolačkou“. Na začátku byl nápad jeho školitele prof. Pavla Ripky, že senzor polohy může nejen měřit vzdálenost kovového terčíku, ale zároveň také rozlišit jeho materiál. Nový senzor navíc pracuje na velmi nízkých kmitočtech, a proto může „vidět“ i skrz překážky.

Od nápadu k realizaci uplynulo mnoho dnů a večerů v laboratoři, vývoje elektroniky a zpracování signálu se ujal celý tým. Na „uslušnění“ samotného senzoru ale nikdy nezbyl čas. Časopisecký článek se jako vždy sepisoval narychlo. A tak do něj pronikla i fotografie, nad kterou se sice profesor zhrozil, ale která konstrukci senzoru názorně ilustruje. Článek poslaný do prestižního časopisu IEEE Sensors Journal procházel náročným recenzním řízením, a než byl konečně přijat k publikaci, musel být několikrát přepracován. Recenzenti na něm strhali snad všechno, kromě té trubičky. Autoři text pilně přepisovali a obrázky překreslovali, věrni poučce, že recenzent má vždy pravdu. Poslední verze už byla konečně přijata k publikaci a autoři s napětím očekávali příchod čísla, ve kterém se jejich dílo objeví. Balíček od vydavatele, kterým je slavná světová organizace elektrotechnických inženýrů IEEE, rozbalovali s posvátnou úctou a dychtivým očekáváním. Pak následoval smích: fotografie s trubičkou od českého toaletního papíru se objevila na titulní stránce. To je nejvyšší pocta, jaké se celé laboratoři kdy dostalo.

Titulní strana časopisu IEEE Sensors Journal.

Na Elektrotechnické fakultě ČVUT se studenti neučí jen teorii v posluchárnách. Od prvního ročníku jsou zařazeny praktické předměty – ať už je to programování robotických vozítek nebo herních aplikací. Studenti se ale brzy dostanou i do výzkumných laboratoří. Je to možné na fakultě, kde si studenty vybírají a kde jich na jednoho pedagoga připadá jen sedm. A výzkumné laboratoře si svůj chod bez studentů neumějí představit – jejich energie a kreativita je palivem univerzitního výzkumu.

 

Titulní foto: Trubička od toaletního papíru to coby základ magnetického senzoru polohy dotáhla až na titulní stranu časopisu IEEE Sensors Journal. Zdroj: FEL ČVUT.

Print Friendly
  • pk

    Ať vzpomínám jak vzpomínám, žádné praktické předměty si z nedávného studia vybavit nemohu (až na závěrečné práce). Na konci bakalářské etapy většina spolužáků nerozeznala tranzistor. Aha, ona je autorka z PR…

    • Libuše Petržílková

      A jaký program jste studoval?
      Myslíte, že to, že naši kolegové měli úspěch, nějak souvisí s tím, že jsem z PR?

      • pk

        Dobrý den, můj komentář se samozřejmě vztahoval k poslednímu odstavci, který nepovažuji za pravdivý. Úspěch kolegů nezpochybňuji a upřímně jim k němu gratuluji.

        Měl jsem na mysli program KME (Komunikace, multimédia, elektronika) a pokud s mým předchozím komentářem nesouhlasíte, uveďte prosím alespoň jeden předmět, který spadá do tohoto programu a zahrnuje samostatný návrh elektronických obvodů.

        • Libuše Petržílková

          Beru to jako podnět ke struktuře studijního programu KME, který ale nejsem schopna ze své pozice zhodnotit. Upozorním na Vaši poznámku kolegy ze slaboproudých kateder. Nyní se právě dokončuje reakreditace studijních programů na FEL, třeba jim tento komentář ještě bude k užitku.