Fragment spodní čelisti nalezený na lokalitě Ledi-Geraru v oblasti Afar v Etiopii je zdaleka nejstarším dokladem existence rodu Homo. Fosilie je stará 2,8 milionu let, tedy o 400 tisíc let starší, než dosud nejstarší podobné nálezy a o pouhých 200 tisíc let mladší, než nejmladší fosilie archaického druhu Australopithecus afarensis, který žil ve stejné oblasti.

Informují o tom dva články v aktuálním vydání časopisu Science (Villmoare et al., DiMaggio et al.).

Po desetiletí pátrali vědci ve východní Africe po fosiliích svědčících o počátcích evoluční linie rodu Homo. Nálezy z klíčového období před třemi až dvěma a půl miliony let jsou však mimořádně vzácné a většinou velmi špatně zachovalé. Druhy homininů z tohoto období, konkrétně Australopithecus africanus, Australopithecus garhi a Paranthropus aethiopicus nejsou vhodnými kandidáty na přímé předchůdce rodu Homo. A. africanus je znám pouze z jižní Afriky, tedy z oblasti vzdálené od míst, kde nalézáme předky člověka, kteří přišli před ním a po něm. Východoafrické druhy A. garhi a P. aethiopicus jsou se svými robustními čelistmi a masivními stoličkami zase příliš ekologicky specializované, než aby mohly být přechodnými články mezi tzv. gracilními australopitéky (uvažovaní přímí předkové rodu Homo, kteří měli menší čelist i zuby – pravděpodobně díky jemnější potravě, kterou se živili) a nejstaršími zástupci rodu Homo. Důsledkem nedostatku fosilií byl vleklý spor mezi paleoantropology, kde a kdy došlo na africkém kontinentu ke vzniku lidského rodu.

Nález z roku 2013, nyní publikovaný v časopise Science, částečně zaplňuje tuto rozsáhlou mezeru ve fosilním záznamu. Fosilie sestává z části spodní čelisti a pěti zubů. Svědčí o tom, že relativně nedlouho poté, co z východní Afriky vymizel archaický druh A. afarensis, kam patří i slavná Lucy, došlo ve stavbě čelistí a zubů homininů k posunu směrem k moderní lidské anatomii. Morfologická analýza odhalila některé moderní znaky – drobné stoličky a symetrické třenové zuby – které odlišují druhy jako Homo habilis a Homo rudolfensis od australopitéků. Na druhou stranu primitivní, svažující se brada řadí nález z Ledi-Geraru k archaickým druhům.

Nejstarší doklad existence rodu Homo: fragment spodní čelisti staré 2,8 milionu let. Foto: William Kimbel

Nejstarší doklad existence rodu Homo: fragment spodní čelisti staré 2,8 milionu let. Foto: William Kimbel

Změna klimatu, ke které v Africe došlo zhruba před třemi miliony let, je některými paleoantropology považována za významný impulz k anatomickým změnám, vedoucím ke vzniku rodu Homo. Související článek publikovaný v Science popisuje geologický a ekologický kontext nálezu z Ledi-Geraru. Před 2,8 milionu let zde žily především druhy otevřených krajin, spíše než lesostepní druhy, které zde dominovaly v době, kdy zde žila Lucy. Fosilie krokodýlů, hrochů a vodušek svědčí o přítomnosti řek a jezer v oblasti. Ledi-Geraru pozdního pliocénu se savanami a galeriovými lesy v blízkosti vodních ploch tedy připomínalo východní Afriku, jak ji známe dnes.

Na konstatování, že za vnik moderního člověka je zodpovědná změna klimatu, je příliš brzy. Nález z Ledi-Geraru není od pohledu nijak spektakulární, mění však geografický a stratigrafický kontext vzniku rodu Homo. Do dneška byl za nejbližšího příbuzného prvních zástupců lidského rodu považován Australopithecus sediba z jižní Afriky, starý ani ne dva miliony let. Tento objev také ilustruje důležitý fakt, že druhy homininů, které máme často sklon interpretovat jako předky a potomky, žily ve skutečnosti často pospolu. Nález chodidla z roku 2012 ukázal, že ardipitékové přežívali v Etiopii ještě v době, kdy zde žil A. afarensis. Aktuální nález čelisti zase dokládá existenci zástupce rodu Homo, který byl současníkem australopitéků. Je zjevné, že jak východní, tak jižní Afrika hostila v pozdním pliocénu rozmanitou „lidskou faunu“.


Místo nálezu čelisti v Etiopském Afaru.

 

Od Pavla Dudy čtěte k paleonatropologickému tématu také:

Přepisování evoluční historie lidského rodu (spoluautor Jan Zrzavý)

1. díl: Revoluce v paleoantropologii v roce 2013
(Vesmír 4/2014)
„Rok 2013 byl svědkem dvou revolucí v paleoantropologii: první se týká problému stanovení počtu druhů příslušníků lidské kmenové linie, druhá pak otázky jejich vzájemného křížení. (…) S trochou nadsázky lze říct, že zatím každá stará kost, z níž se podařilo izolovat DNA, podstatně změnila náš pohled na fylogenezi člověka. Co nás ještě čeká?“

2. díl: Odhalování populační struktury a historie Homo sapiens
(Vesmír 3/2015, dostupné pouze pro předplatitele)
„Podstatná část 150 tisícileté evoluční historie našeho druhu se odehrála výhradně na africkém kontinentu a veškerá genetická diverzita současných mimoafrických populací představuje jen malou skupinku uvnitř africké diverzity. Migrace z Afriky, stejně jako každá další migrace na nové území, byla provázena tzv. efektem hrdla láhve v populaci migrantů, vedoucí k poklesu její genetické diverzity. Z faktu, že lidstvo se z populačně-genetického hlediska dělí na Afričany a zbytek, vyplývá klíčové postavení subsaharské Afriky.“

Titulní foto: Čelist vyfocená jen pár kroků od místa nálezu. Autor: Kaye Reed

Print Friendly