Objevování nových světů skončilo. Zeměpisci však mají spoustu jiné práce. Změny klimatu je postavily před zcela nové úkoly: Kde hrozí přírodní katastrofy? Povodně? Sucha? Jak jim čelit? Geograf Bohumír Janský, novodobý objevitel pramenů Amazonky, tyto problémy řeší střídavě v Peru, v Kyrgyzstánu i na Šumavě. Přinášíme ukázku rozhovoru, který vyjde v březnovém čísle časopisu Vesmír.

Co se děje v zemích, kde pracujete? 

V Peru sloužily ledovce jako zdroj vody dávno před příchodem Španělů, ale teď poprvé zcela mizí. V nejvíce zaledněném tropickém pohoří světa, Cordillera Blanca, bylo kolem roku 1990 asi 1000 km2 zaledněné plochy, dnes je plocha ledovců poloviční. To je výrazná změna přírodního prostředí, která se promítá i do života lidí. V Kyrgyzstánu se každý rok protrhne několik jezer, ohrožené jsou vesnice, města. Dokonce v povodí hlavního města Biškek je několik nebezpečných jezer, která se čas od času protrhávají. Zrovna v loňském roce byla v centru města povodeň po protržení jezera Testor. Při jedné z nedávných průtrží byla zničena níže ležící vesnice, přičemž si katastrofa vyžádala na sto obětí na životech. A když se spolu s vodou valí údolím kamenné či bahenní proudy, žádná obrana neexistuje.

Jaké je možné řešení třeba právě v Peru? A jaký na tom můžeme mít vy, geografové, podíl?

Řešením je samozřejmě výstavba přehrad, které by obyvatelstvo zásobovaly vodou, zejména do budoucna. Líbilo by se mi, kdyby Češi do těchto zemí zase pronikli, my při přípravě vodohospodářských projektů a ochraně obyvatel před přírodními riziky a pak třeba české firmy, které se budou podílet na vybavení hydroelektráren nebo čistíren odpadních vod.

Říkáte zase?

Jistě. Na největší tamní elektrárně běží české turbíny z někdejších Brněnských strojíren. Pod Machu Picchu pracuje turbína ze Škody Plzeň. A další na jiných místech, vybavení celkem pěti elektráren pochází z bývalého Československa. Bohužel, když se jim něco pokazí, je problém, nikdo jim nedodá náhradní díly, protože buď ty firmy už neexistují, nebo nereagují, prostě to nefunguje. Kdyby se tak naši politici z ministerstva zahraničí poučili u sousedů v Německu, jak se dělá rozvojová spolupráce, tak by to mohlo zase šlapat. Naše pomoc nemá koncepci, výhled do budoucna, každá nová vláda, každá strana, která vyhraje volby, mění priority. Čtyři roky podporujeme toho, čtyři roky někoho úplně jiného. A co v tom zmatku máme dělat my? Něco rozpracujeme v Kyrgyzstánu, ale v roce 2010 někdo prohlásil, že postsovětské země ve střední Asii už nejsou naše priorita a je to.

Ale v této zemi již působíte déle než jedno volební období….

Ano, deset let. Za tu dobu jsme pracovali na dvou projektech české rozvojové spolupráce společně s dr. Michalem Černým z jihlavské firmy Geomin. Za tu dobu jsme zmapovali stav jezer, a už víme: dvanáct je kritických, ty se mohou protrhnout kdykoliv, když třeba zaprší nebo nastane zemětřesení, dalších pětadvacet se může protrhnout během nějaké větší události a 300 jezer vypadá stabilně, zatím. Přispěli jsme na stavbu výzkumné stanice Adygine nedaleko hlavního města, která monitoruje nebezpečné procesy v povodí řeky Ala Arča, tekoucí přímo do středu hlavního města. V Kyrgyzstánu panuje velmi vstřícné prostředí, máme přímý kontakt na ministerstvo pro zvláštní situace, vláda nám půjčuje vrtulník, Češi tam mají mimořádné postavení. S kolegou Černým jsme organizovali v Kyrgyzstánu a Tádžikistánu celkem tři mezinárodní konference na téma přírodních rizik v horách a jejich dopadů na společnost. Další podpora z české strany však již není.

Z čeho tedy svůj výzkum financujete?

V posledních dvou letech jsme našli zdroje v NATO. Projektu se na doporučení této organizace zúčastnili i badatelé z Lomonosovy univerzity v Moskvě. To bylo však ještě v letech, kdy docházelo ke sbližování NATO s Ruskem. Měli jsme také projekt od kanadské firmy Kumtor, vlastníka zlatého dolu, kde může v budoucnu nastat velká ekologická havárie.

Co tam hrozí?

Důl byl po rozpadu Sovětského svazu z hlediska státu nevýhodně zprivatizován. Kanaďani nejenže berou většinu zisku, ale také při těžbě používají kyanidy. Doma by nesměli, tady v rozvojovém světě je to možné. Úložiště toxického odpadu má dnes plochu přes 200 hektarů, je plné kyanidů a těžkých kovů. Dva kilometry nad úložištěm je nestabilní morénová hráz jezera Petrova, které díky intenzivnímu tání stejnojmenného ledovce neustále roste a prohlubuje se. Kdyby bylo úložiště vyplaveno, toxické látky by se dostaly do údolí řeky Naryn a dvou přehradních nádrží. V dalším průběhu toku se řeka vlévá do Syrdarji, která pak protéká územím sousedního Uzbekistánu. Jedy v řece by jistě zvýšily současné politické napětí mezi těmito státy. Vztahy mezi vládou Kyrgyzstánu a firmou Kumtor jsou již dnes značně problematické. To už je ale politika a do té se nepouštíme, my jen monitorujeme, poskytujeme informace, jak vypadá hráz, jak jezero, jak ledovec a jakým směrem se to vše vyvíjí.

Vaše stopy sahají od Peru po Kyrgyzstán. Máte nějaké odborné zájmy i doma?

Určitě, když se rozhlédnu po své katedře, vidím mnoho různých zájmů, já sám mám pětiletý projekt na extremitu odtoku v pramenných oblastech českých řek. Zkoumáme, zda opravdu přibývá extrémů – povodní a such – a projekt bychom chtěli skončit tím, že navrhneme adaptační opatření, jak na povodně, tak v budoucnu na sucho, které nás začne trápit možná za patnáct či dvacet let. Rádi bychom vymysleli něco, co by chránilo před obojím současně, i když to vypadá možná paradoxně.

Jak se o to pokoušíte?

Sledujeme pramenné úseky řek, každý potůček, úplně nahoře blízko rozvodí, zamýšlíme se, jestli a jak se tam dá voda zadržet. Jsem fanda „klauz“, tedy obnovy strží, které se v 18. a 19. století používaly na plavení polenového dřeva ze Šumavy až do Prahy a které mohou sloužit jako jakási zátopová území. Klauzy mi už dokonce ničí reputaci, zdaleka ne všem lidem se myšlenka jejich obnovení líbí, proti jsou hlavně botanici a ochránci přírody. Na Šumavě mi bývalý náměstek ředitele kdysi poslal dopis, že mi zakazuje bádat v tématu „klauzy“ a nemám k nim přístup ! Doslechl jsem se pak, prý chci dělat rybníčky, které přitáhnou turisty, kteří se v nich budou v létě koupat.

Titulní foto: Bohumír Janský v Kyrgyzstánu. Foto: Archiv B.J.

 

 

Print Friendly