Co se děje v hnízdě sýce rousného? Kamera to prozradí

Unikátní záběry z hnízda sýce rousného, pořízené pomocí tzv. inteligentní ptačí budky, jsou výsledkem zdařilé spolupráce ornitologů z České zemědělské univerzity a techniků z ČVUT. Vědci do budoucna plánují tímto způsobem monitorovat také hnízda běžných druhů pěvců ve spolupráci s veřejností a školami.

Sýc rousný (Aegolius funereus) je zvláště chráněná sova, o málo větší než kos, která v Evropě obývá především jehličnaté lesy. Přirozeně hnízdí v dutinách stromů vytvořených datlem černým. V místech, kde tyto dutiny chybějí, však ochotně využívá i budky vytvořené člověkem. A toho využili ornitologové z Fakulty životního prostředí ČZU v Praze. Monitorování hnízdního chování sýce rousného započali již před více než deseti lety. V roce 2012 začali spolupracovat s techniky z Centra informatiky, kybernetiky a robotiky ČVUT v Praze a z tohoto spojení vznikla unikátní inteligentní ptačí budka. Ve čtyřech provedeních ji vědci aplikovali v hnízdech sýce rousného v Krušných horách v sezoně 2014.

Hlavními složkami technického systému vestavěného přímo v budce jsou počítač, dvě kamery, optická závora, čipová čtečka a senzory teploty a osvětlení. Všechna tato zařízení jsou napájena pomocí 12V 60Ah baterie, která se vyměňuje každých 7 dní. Pomocí tohoto zařízení se vědcům daří získat jedinečné záběry z průběhu hnízdění. Dozvídají se jinak skryté informace o chování rodičů a jejich podílu na jednotlivých hnízdních aktivitách, o druhu přinášené potravy, o způsobu jejího uskladnění, načasování jednotlivých aktivit, a také o chování mláďat.

Po dobu dvou měsíců pozorovala „skrytá“ kamera život v hnízdě sýce rousného, a získala tak unikátní záběry z období inkubace vajec a dospívání mláďat.

Tým složený z biologů a techniků plánuje přizpůsobit tuto inteligentní budku pro monitorování běžných druhů ptáků tak, aby ji mohla využívat široká veřejnost. Nejen že by kamerou vybavené budky měly být dostupné na běžném trhu, ale vědci také plánují začlenit veřejnost a zejména školy do vlastního sběru i hodnocení dat. Zájemci z řad jednotlivců i škol by tak mohli budky aplikovat přímo na svém pozemku v nejrůznějších částech ČR a probíhající hnízdění sledovat prostřednictvím online přenosu. Pokud se projekt podaří realizovat, vědci budou mít možnost velmi populární formou přiblížit jejich práci studentům i laické veřejnosti. První spolupráce na zkušebních budkách by se mohla zrodit již v roce 2015.

 V sýcím hnízdě

Samice klade obvykle 3-6 vajec v průběhu dubna až května. Vejce zahřívá téměř nepřetržitě 30 dní, hnízdo v této době opouští pouze 1-3krát za noc a jen na několik minut. S vylíhlými mláďaty následně zůstává tři týdny, v té době ještě nedokonale opeřená mláďata zahřívá a krmí.

Samec po celou dobu hnízdění obstarává pro samici a mláďata potravu, zejména drobné savce (hraboše a myšice), ale i ptáky, někdy ptáčata ulovená přímo z hnízda. Obvykle přináší kolem deseti kusů kořisti za noc, ale nezřídka doručí i více než dvacet kusů potravy v průběhu jedné noci. Množství potravy závisí na její kvalitě, např. větší kořist, jako jsou hraboši vážící kolem 20-30 g, nosí v menším počtu než desetigramové rejsky. Samec krmí mláďata nejen v době jejich pobytu na hnízdě, ale také šest až osm týdnů po vylétnutí z hnízda, než se osamostatní.

Při nedostatku drobných savců některé páry vůbec nehnízdí. Když se hraboši nebo myšice přemnoží, rodiče naopak vychovají i více než šest mláďat z jedné snůšky.

Samec v té době může hnízdit se dvěma nebo dokonce třemi samicemi současně. Pozoruhodné je, že jeho partnerka naopak často opustí ještě nevzletná mláďata, aby v téže sezoně zahnízdila s novým partnerem. Samice může ale také setrvat a pomáhat partnerovi s obstaráváním potravy pro mláďata. To, jak se samice rozhodne, patrně závisí na dostupnosti potravy v dané sezoně a na schopnosti samce zajistit dostatek potravy pro mláďata.

Titulní foto: Inkubující samice sýce rousného na hnízdě. Autor: Tom Jůnek

 

Print Friendly

Tagy

O autorovi

Markéta Zárybnická

Markéta Zárybnická

Ing. Markéta Zárybnická, Ph.D., (*1979) vystudovala Fakultu životního prostředí ČZU v Praze a nyní se jako vědecký pracovník věnuje studiu ekologie a etologie ptáků, převážně sov. V rámci výzkumů v ČR a ve Skandinávii dlouhodobě usiluje o automatizovaný sběr biologických dat pomocí moderních technologií využívajících především kamerových systémů. Centrem jejího zájmu je studium geografické variability reprodukčních strategií sýce rousného.