Protržení ledovcových jezer má ve světových velehorách na svědomí desítky tisíc lidských životů a v peruánském pohoří Cordillera Blanca má dlouhou smutnou historii.

Zřejmě nejvýznamnější katastrofou bylo protržení jezera Jancarurish v roce 1950, které sice stálo „pouze“ 200 životů, ale zcela zničilo již téměř dokončenou vodní elektrárnu Cañón del Pato na řece Santa. Ta měla pro tehdejší (ale i současný) peruánský průmysl strategický význam.

Přestože co do počtu obětí byla tato katastrofa nesrovnatelně menší než protržení jezera Palcacocha, které si o devět let dříve vyžádalo životy 4000 obyvatel města Huaraz, její ekonomické důsledky daly dostatečně velký impulz pro to, aby peruánská vláda zřídila Komisi pro jezera v pohoří Cordillera Blanca. Jejím hlavním cílem bylo studium nebezpečných ledovcových jezer a navrhování a provádění technických opatření, která by toto nebezpečí snížila.

Za poslední desetiletí se v Cordillera Blanca zmenšila plocha horských ledovců o desítky procent a došlo k řadě nebezpečných povodní vzniklých z ledovcových jezer, ale žádná z nich si nevyžádala lidské životy. Další úbytek horských ledovců v tomto zatím nejzaledněnějším tropickém pohoří může vyvolat významný nedostatek vody pro obyvatele hor i pro rozsáhlé zemědělské projekty na vyprahlém pacifickém pobřeží Peru.

Strohá fakta v sobě skrývají nespočet velkých i malých příběhů jednotlivých vědců podílejících se na výzkumu, politiků, kteří tento výzkum z velké části financují, podporují nebo odmítají, a samozřejmě i místních obyvatel, jejichž majetky a životy často závisí na výsledcích vědeckého bádání.

Více se dozvíte v článku O lidech a ledovcích z listopadového Vesmíru, který je zdarma přístupný on-line.
Jezero Parón a jeho hráz. Ta je vlevo tvořena strmou skalní stěnou, do které ústí odvodňovací kanál (mimo fotografii) a vpravo ledovcem Jatunraju. Na fotografii je vidět umělé snížení jeho hladiny o přibližně 30 m. Foto © J. Klimeš, 2013

Jezero Parón a jeho hráz. Ta je vlevo tvořena strmou skalní stěnou, do které ústí odvodňovací kanál (mimo fotografii) a vpravo ledovcem Jatunraju. Na fotografii je vidět umělé snížení jeho hladiny o přibližně 30 m. Foto © J. Klimeš, 2013

Postřehy z konference

V červenci 2013 se v Huarazu, ležícím v úpatí těchto hor, konala mezinárodní konference, jíž se autor také účastnil. Vědci, kteří věnují velkou část své kariéry výzkumům v pohoří Cordillera Blanca, odpovídali na jeho otázky:

Jaké jsou hlavní problémy s dostupností vody, kterým čelí nebo budou muset čelit místní obyvatelé pohoří Cordillera Blanca?

Mark Carey, historik, profesor Univerzity v Oregonu, autor mezinárodně oceněné knihy In the shadow of melting glaciers:

Existují dva vzájemně propojené problémy ve vztahu k dostupnosti vody v povodí řeky Santa odvodňující pohoří Cordillera Blanca. Jedním je snižování zásob vody, a to především v období sucha (od května do září), protože ustupují ledovce. Zároveň však stoupá spotřeba vody v důsledku růstu počtu obyvatel, zvyšování výkonu hydroelektráren, rozšiřování zavlažované zemědělské půdy a rozvoje těžebního průmyslu. Zdroje vody se zmenšují, zatímco poptávka po její spotřebě roste – zaručený recept na válku o vodu. Ke konfliktům již dochází, jak ukázal příklad jezer Parón, kde se místní obyvatelé utkali o možnost kontroly se zahraniční elektrárenskou společností Duke Energy. Stát bude muset vytvořit jasná pravidla pro hospodaření s vodou v rámci celých povodí, která budou respektovat všechny dotčené strany a nejen ty politicky nejmocnější, jako jsou např. Duke Energy nebo exportně laděné zemědělské projekty Chavimochic a Chinecas na pouštním pacifickém pobřeží. Bezpečné hospodaření s vodou, včetně stavby nádrží na její zachycení, výrazně komplikuje přetrvávající nebezpečí vzniku ledových lavin a povodní z ledovcových jezer.

Pohled do prázdného jezera Palcacocha, kde jsou vpředu krátké betonové hráze, které zpevňují současnou hráz jezera a udržují stálou výšku jeho hladiny. Navzdory těmto opatřením je současný objem vody zadržovaný v jezeře v důsledku ústupu ledovce přibližně stejný, jako před jeho protržením v roce 1941. Foto © J. Klimeš, 2003

Pohled do prázdného jezera Palcacocha, kde jsou vpředu krátké betonové hráze, které zpevňují současnou hráz jezera a udržují stálou výšku jeho hladiny. Navzdory těmto opatřením je současný objem vody zadržovaný v jezeře v důsledku ústupu ledovce přibližně stejný, jako před jeho protržením v roce 1941. Foto © J. Klimeš, 2003


Jaké jsou hlavní úspěchy dosažené v oblasti výzkumu ledovců a ochrany obyvatel před jejich negativními dopady v pohoří Cordilera Blanca v posledních desetiletích?

Marco Zapata, geolog, který se věnuje problematice nebezpečných ledovcových jezer a ledovců v Cordillera Blanca téměř 40 let:

Mezi lety 1970 až 2000 vedl systematický výzkum ledovcových jezer k naplánování a provedení preventivních bezpečnostních opatření u šestnácti z nich. U dalších 34 byly provedeny náročné opravy již existujících technických staveb. V roce 1989 byla vytvořena celonárodní inventarizace ledovců zpracovaná na základě leteckých snímků z let 1962 a 1970. Po aktualizaci mapuje rozsah zalednění s pomocí satelitních snímků z roku 2003. Porovnání obou datových souborů ukázalo, že úbytek plochy zalednění v pohoří Cordillera Blanca činil mezi lety 1970–2003 celých 27 %.

V letech 2001 až 2009 byly podepsány dohody o společném výzkumu ledovců a ledovcových jezer se zahraničními partnery z Francie, Rakouska, Velké Británie, České republiky, Švýcarska, USA a Kanady. Tato spolupráce významně přispěla k materiálnímu vybavení i odborné dovednosti místních expertů.

Dvouvrchol Huascaránu, severní vrchol je na obrázku vlevo. Je na něm jasně patrná strmá skalní stěna (tmavá barva bez ledu), odkud se v roce 1970 utrhla obrovská lavina skal a kamení, která zničila město Yungay a obec Ranrahircu. Foto © J. Klimeš, 2006

Dvouvrchol Huascaránu, severní vrchol je na obrázku vlevo. Je na něm jasně patrná strmá skalní stěna (tmavá barva bez ledu), odkud se v roce 1970 utrhla obrovská lavina skal a kamení, která zničila město Yungay a obec Ranrahircu. Foto © J. Klimeš, 2006

Jakým hlavním problémům se musí věnovat budoucí vědecký výzkum, aby bylo okolí pohoří Cordillera Blanca co nejbezpečnější místo pro život?

Christian Huggel, geograf Univerzity v Curychu, dlouhodobě se věnuje problematice přírodních ohrožení ve vysokých horách v různých částech světa:

Nejdůležitější je lépe porozumět příčinám vzniku současných i budoucích hrozeb a změn ve společenském a přírodním prostředí a najít způsob, jak se na ně lidé mohou připravit. Stále nemáme jasno v tom, kolik vody pochází přímo z ledovců a jak se toto množství změní v budoucnosti. Ve vysokých horách s ustupujícími ledovci a tajícím permafrostem neustále vznikají nové ohrožené oblasti, ale zatím nevíme, kde tato nejvíce riziková místa budou. Potřebujeme také lépe pochopit vnímání těchto změn místními obyvateli a to, jakou roli jejich subjektivní pohled může mít na budoucí rozhodování včetně úlohy místních samospráv a centrální vlády.

Pohled na hráz jezera Palcacocha, která se protrhla v roce 1941 a způsobila katastrofální povodeň města Huaraz. Výška protržené morénové hráze je přibližně 90 m. Foto © J. Klimeš, 2003

Pohled na hráz jezera Palcacocha, která se protrhla v roce 1941 a způsobila katastrofální povodeň města Huaraz. Výška protržené morénové hráze je přibližně 90 m. Foto © J. Klimeš, 2003

Jakým vědeckým tématům se věnujete v pohoří Cordillera?

Vít Vilímek, geograf, docent Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, pracuje v pohoří Cordillera Blanca od roku 1996:

Naše výzkumy v Peru byly zpočátku orientovány na geomorfologické projevy neotektonických pohybů podél regionálně významného zlomu omezujícího pohoří Cordillera Blanca. V devadesátých letech jsme reagovali na otevření hranic a výzkumy ze střední Asie jsme přenesli do peruánských And. Na přelomu let 1997 a 1998 proběhl jeden ze silnějších jevů El Niño, který zasáhl i okolí Cordillera Blanca, a my jsme se začali věnovat také problematice svahových pohybů. V souvislosti s globálním oteplováním se dostala do popředí problematika ústupu zalednění a vzniku nebezpečných ledovcových jezer, což je téma, kterým se intenzivně zabýváme od r. 2004. V současné době usilujeme o těsnější mezinárodní napojení našich výzkumů založením mezinárodní databáze ledovcových povodní nebo zpracováním projektu v rámci mezinárodní organizace International Consortium on Landslides.

Povodně z ledovcových jezer ohrožují hlavně města vybudovaná na březích řeky Santy, která odvádí vodu z pohoří Cordillera Blanca do Tichého oceánu. Na snímku je v pozadí v mracích vrchol Huascaránu a v popředí město Carhuaz, které bylo v roce 2010 poškozeno povodní z ledovcového jezera Foto © J. Klimeš, 2009

Povodně z ledovcových jezer ohrožují hlavně města vybudovaná na březích řeky Santy, která odvádí vodu z pohoří Cordillera Blanca do Tichého oceánu. Na snímku je v pozadí v mracích vrchol Huascaránu a v popředí město Carhuaz, které bylo v roce 2010 poškozeno povodní z ledovcového jezera Foto © J. Klimeš, 2009

Titulní foto: Pohled na horní část jezera Parón z jeho přirozené hráze tvořené ledovcem Jatunraju. Na fotografii je vidět umělé snížení jeho hladiny o přibližně 30 m. Foto © J. Klimeš, 2013

Print Friendly

Tagy

O autorovi

Jan Klimeš

RNDr. Jan Klimeš, Ph.D., (*1975) vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a doktorát získal na Katedře fyzické geografie a geoekologie Univerzity Karlovy v Praze. Od r. 2001 působí v Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR, kde se zabývá mapováním a monitorováním sesuvů ve vybraných částech České republiky. Již během studia se zapojil do terénních výzkumů v Peru, které byly zaměřeny na sledování a mapování sesuvů v okolí Machu Picchu. V současnosti se věnuje v rámci společného projektu s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy geomorfologickému mapování a hodnocení nebezpečí, které představují povodně z ledovcových jezer pro obyvatele pohoří Cordillera Blanca.