Studuje civilizaci starověkého Egypta, ale nemůže se vyhnout paralelám se současným stavem světa. V rozhovoru, který právě vychází v tištěném Vesmíru, Miroslav Bárta vzpomíná na svou první expedici, na rok, kdy se stal držitelem koncese v Abusíru, na změny, které se v Egyptě během těch téměř 25 let odehrály, ale neodpustí si ani kritiku dnešního školství a financování vědy. Zde je malá ukázka.

Mají jiné expedice, třeba britské či francouzské, podobně „nabité“ lokality jako čeští egyptologové Abusír a srovnatelně cenné objevy? Nebo jste na tom egyptologové lépe než jiní?

Jsme na tom opravdu v některých ohledech i lépe. A také nás za to všichni v Česku plácají po ramenou. Už se ovšem tolik neví, že jsme před třemi lety přišli z roku na rok, ze dne na den o třetinu našeho rozpočtu a museli jsme propouštět lidi. Pro mne bylo největším osobním zklamáním, že nám v tuto chvíli nikdo nepomohl, i univerzita, i ministerstvo školství se k nám stavěly odtažitě. Chlubí se našimi výsledky, ale tvoje problémy jsou jen tvoje. Ale i v této situaci, přes všechen marasmus a nepřízeň finanční se nám daří držet velmi stabilní jádro týmu, což jsou dnes všichni odborníci na nejlepší světové úrovni, pracujeme stále soustavně a také se nám daří využívat nejnovějších technologií, namátkou třeba 3D scanů, ať už ve spolupráci s firemní sférou, dalšími našimi univerzitami a špičkovými badateli ze zahraničí, které rozhodně nemáme problém získat, naopak, občas je musíme i odmítat, to je základ našeho úspěchu. A také se nám daří nejen „objevovat“, což se může podařit i člověku mnohem méně připravenému, ale prameny vyhodnocovat a dávat jim význam a přidanou hodnotu rozšířenou o poznání civilizací v jiných obdobích a jiných oblastech.

Jak se na vaší práci v Egyptě projevují politické turbulence?

Jako správce svěřeného území se musím snažit být do jisté míry také amatérským politologem, sledovat vývoj, mít pavučinu kontaktů, lidí, kteří se v situaci vyznají, kteří vás spolehlivě informují. Jistěže bylo za poslední tři roky mnoho týdnů, kdy jsem hodně špatně spal, ale naše informace, že není potřeba panikařit, nebyly liché. Po dvě sezóny jsme v Egyptě byli vždy několik týdnů jedinou zahraniční expedicí a oni si toho dost cenili. Svět je hodně složitý, arabský svět prochází turbulentní dobou, ale osobně si myslím, že Egypt má nejsložitější roky za sebou. Doufám.

Byla nebo je reálná hrozba, že by vládu v zemi převzali radikální muslimové a výzkum zcela zarazili?

Turistika a věda přináší do Egypta hodně peněz, museli by řešit, co dál, co s památkami, které jsou sice primárně majetkem Egypťanů a jejich státu, ale obrovské množství z nich figuruje na seznamu UNESCO, nevěřím, že by došlo k nejhoršímu. Egypt je otevřenou zemí, přátelskou vůči cizincům, s vysokou vzdělaností, většina lidí by to nenechala dojít tak daleko. Budoucnost však nikdo nezná.

Zpět do Čech: Zmínil jste kafemlejnek, seškrtání rozpočtu, malou podporu ze strany státu, která by měla být pro úspěšný tým na mezinárodní úrovni samozřejmostí. Proč hlas vědců není silnější, proč si nechali vnutit všeobecně kritizovaný systém hodnocení?

Nemyslím si, že si ho nechali vnutit, ale i ve vědě hraje roli politika a není tajemství, že králíčků na kapustičku je stále víc a kapustiček je stejně nebo méně, takže zájmové skupiny se snaží. A kafemlejnek. Ten byl navržený tak, že primárně diskvalifikuje společenskovědní disciplíny, protože z logiky věci nemohou fungovat na principu, hodím dolar dovnitř a ven musí vypadnou deset. Většina publikací vychází v prestižních, ale neimpaktovných časopisech. Nemohou mít logicky impakt, když nejsou čtené a citované podobně jaké například přírodovědné časopisy, kde je čtenářů o několik řádů více. Hodně primárního výzkumu vychází také ve sbornících a monografiích. Zde se projevuje ryzí česká povaha. Na Harvardu je sborník i monografie zcela autentický vědecký výkon, jen u nás doma ne… Přitom většina konfliktů v dnešním světě má společenský historický, kulturní podtext, a pokud nebudeme mít kvalitní společenské vědy, které nám objasní, proč to tak je, kam to vede, jak to funguje, tak budeme slepými. To však většině administrátorů vědy vůbec nedochází. Egyptologie, archeologie, historie se přitom mohou stát strategickými obory. .Stejně jako astronomové zkoumáme to, co se stalo, abychom porozuměli tomu, co se děje a co se eventuálně může stát. A tady jde o astronomii lidstva.

Kromě hodnocení vědy kritizujete i současný systém školství, kvalitu studia, zejména bakalářského.

Ano, boloňský systém není lékem na vzdělanost. Jednak popírá Gaussovu křivku distribuce hodnot v populaci a je zvrhlé produkovat formálně vysokoškoláky pro statistiky EU. Tenhle systém produkuje lidi s vysokoškolským vzděláním, i když ho fakticky nemají. Za komunismu se tohle řešilo nadstavbovým studiem, které bylo stejně kvalitní jako dnešní bakalářské obory. My se určitě budeme snažit vrátit k magisterskému pětiletému studiu, protože bakalář egyptologie dává asi stejný smysl jako nechat se operovat od bakaláře medicíny nebo nechat jadernou elektrárnu stavět bakaláře z ČVUT.

Celý rozhovor si můžete přečíst v časopise Vesmír, který vychází ve čtvrtek 6. listopadu.

Titulní foto: Egyptolog Miroslav Bárta, autor Martin Frouz

Print Friendly