Nastala po sto letech výsadby lesních plantáží renesance pařezin? Biologové by si jejich návrat přáli kvůli většímu bohatství druhů v tomto typu lesa, pro majitele začíná být ekonomicky zajímavá těžba palivového dřeva. Veřejnost se zatím prvním pokusům brání.

V minulosti pravděpodobně pokrývaly podstatnou část našeho území, vyskytovaly se všude tam, kde žil člověk. Ten je záměrně vytvářel a využíval v bezprostředním okolí pastvin, na kterých pásl hospodářská zvířata. Existovaly s námi ve středoevropském prostoru několik desítek tisíc let, pravděpodobně již od období neolitu1. V posledních sto letech však evidujeme jejich markantní ústup, v současnosti se vyskytují pouze na přibližně 0,3 %2 z rozlohy lesů. Proč se to stalo? A byla to chyba?

Hovoříme o pařezinách neboli lesích výmladkových či nízkých. Proč tolik názvů najednou, proč jeden nestačí? Právě zde vidíme doklad jejich dlouhodobého používání v minulosti. (My budeme pro zjednodušení dále používat pojem pařezina.)

Jak vyplývá z výše napsaného, s pařezinou se dnes jen tak nesetkáme. Vysvětlíme proto, o jaký les vlastně jde. Pařeziny vznikají díky „výmladné“ schopnosti dřevin. Z latentních pupenů  na kořenech, kmenech i větvích stromy vytvářejí po jakékoli disturbanci – například těžbě – kořenové, nejčastěji však pařezové „výmladky“.

Již v následující vegetační sezóně po provedené těžbě dochází díky výmladnosti k tvorbě výmladků. Na fotografii jsou zobrazeny pařezové výmladky dubu zimního. Foto: Jan Kadavý.

Již v následující vegetační sezóně po provedené těžbě dochází k tvorbě výmladků. Na fotografii jsou zobrazeny pařezové výmladky dubu zimního. Foto: Jan Kadavý.

Na jednom pařezu se jich v závislosti na druhu dřeviny3 vytvoří až několik desítek. Stromy nedorůstají do takových výšek jako v lese vysokém. To je dáno právě počtem výmladků vyrůstajících na pařezu4 a zároveň dřívější dobou těžby pařezin oproti lesu vysokému. Výmladnou schopností v našich zeměpisných podmínkách oplývají pouze listnaté druhy dřevin.

 Čtěte také:  Hluboké hvozdy, nebo pokřivené křoví?

Pro pařeziny je typický vznik tzv. polykormonů, které jsou tvořeny shluky jedinců vyrůstajících z jednoho místa na takzvané pařezové hlavě. Tyto klony mají stejný genetický základ jako jejich rodiče a vznikají jako reakce na nejrůznější vlivy poškození (disturbance)6. Za nejznámější cíleně člověkem uskutečňovanou disturbanci můžeme označit těžbu. Ta v pařezinách vypadá tak, že jsou stromky setnuty pokud možno co nejvíce u země, nejlépe v době vegetačního klidu, následně v dalších vegetačních obdobích jim automaticky začnou růst nové výmladky. Růst je do přibližně čtyřiceti let věku velmi intenzivní – díky zásobním látkám nahromaděným v kořenech.

Shluk výmladků vyrůstajících z pařezové hlavy (polykormon) lípy malolisté. Foto: Jan Kadavý.

Shluk výmladků vyrůstajících z pařezové hlavy (polykormon) lípy malolisté. Foto: Jan Kadavý.

Člověk výmladky těžíval ve stáří  přibližně od sedmi do čtyřiceti let pařeziny, používal je zejména jako palivové dříví. Uvádí se, že růst výmladků se po několika generacích života pařezových hlav vyčerpává a oslabuje. Z tohoto důvodu lidé v pařezinách ponechávali i jistý podíl stromů semenného původu. Po těžbách se ponechávali stát i dospělí jedinci, takzvané výstavky, a ze semen vyrůstaly další nové stromky. Prodej výstavků případně mohl vylepšit i ekonomiku hospodaření. (Té se budeme ještě věnovat níže).

Těžbou stromů semenného původu se vytvořil základ nové generace pařeziny a celý hospodářský cyklus se tak mohl znovu a znovu opakovat.

Kam se ztratily, aneb proč dnes pařeziny u nás nenajdeme

Co se stalo, že lesní hospodáři začali pařeziny cílevědomě převádět na vysoké lesy výlučně semenného původu (vznikající buď přirozenou semennou obnovou lesa, nebo výsadbou sazenic lesních dřevin)? Tyto snahy zaznamenáváme již na přelomu 19. a 20. století. Důvody k převodům byly pravděpodobně produkčně–ekonomického charakteru, především však souvisely s obecným odklonem poptávky po palivovém dříví a jeho náhradou fosilními palivy.

Převody pařezin na les vysoký na území našeho státu probíhaly buď rychlou, nebo pomalejší cestou. Rychlá cesta (označovaná též jako přímý převod) spočívala v rychlém odtěžení původní pařeziny a výsadbě sazenic lesních druhů dřevin. Na velmi kvalitních (například lužních) stanovištích tomuto postupu často pomáhaly buldozery, které připravily půdu a vyklučily pařezy. Převod porostu pařeziny trval pouze rok či několik let a jeho výsledkem byl vznik vysokého, zpravidla dubového nebo borového lesa.

Proč lidé začali převádět pařeziny na vysoký les? Důvody byly produkčně–ekonomického charakteru, především však souvisely s odklonem od topení palivovým dřívím.  Přišla fosilní paliva.

Na méně kvalitních stanovištích se postupovalo pomaleji (nepřímo). Pařeziny se buď nejdříve těžbou proředily (odtěžila se pouze část z původního počtu stromů), podsadily se sazenicemi lesních druhů dřevin a po výskytu přirozené semenné obnovy se dotěžily, nebo se nechaly dále růst a takzvaně se předržely přes svoji standardní dobu těžby.

Polykormony pařezin se dále postupně tvarově vyjednocovaly, ponechávali se stát maximálně tři jedinci a takto byly dovedeny do stavu, který na pohled připomínal vysoký les (lesnicky označován jako nepravá kmenovina).

Nepřímé převody trvaly až několik desítek let. V dřevinné skladbě používané při převodech proředěním dominovaly především borovice, smrk a modřín, tzv. ekonomické druhy, s příměsí listnatých druhů dřevin. Nepravé kmenoviny, výsledek nepřímých převodů „předržením“ pařezin, jsou dodnes tvořeny převážně dubem.

Převody pařezin na lesy vysoké se v minulosti odehrávaly od poloh luhů, nížin až po pahorkatiny a jsou hlavním důvodem dnešní podoby lesů s „diktátem“ jehličnatých druhů, často velmi vzdálených od původní dřevinné skladby.

Tajemstvím zahalený les

I přesto, že s námi pařeziny po tak dlouhou dobu sdílely společný životní prostor, jsou pro nás spojeny s jistým tajemstvím. Tím je především hledání odpovědi na otázku, proč na ně člověk tak zanevřel, když to byly právě ony, kdo mu v minulosti tolik pomáhal?

Nízký les poskytoval základní životní zdroj energie (palivové dříví) a materiál pro nástroje či pomůcky nejrůznější povahy (násady, kůly, krmení pro hospodářská zvířata a v neposlední řadě například tříslovou kůru pro činění kůží apod.).

Patrně nejvíce byla v minulosti na tapetě otázka nízké produkce (zásob dřeva) pařezin ve srovnání s lesem vysokým, která v konečném důsledku mohla vést ke slabému ekonomickému výsledku hospodaření. Základní úvaha byla vedena následujícím směrem: proč na daném stanovišti dále pěstovat pařezinu, když by zde mohl být pěstován les vysoký? Úvaha na první pohled více než správná však nebyla, až na výjimky7, doposud seriózně ověřena. I přesto, nejen na vysoce kvalitních (např. lužních) stanovištích, lesní hospodáři v minulosti přistoupili k rozsáhlým převodům pařezin na les vysoký.

V průběhu druhé poloviny 20. století byl pařezinám vytýkán i vznik holin, krátké intervaly mezi sklizněmi či produkce pouze tenkého palivového dříví, dále také fakt, že těžba tříslové kůry pravděpodobně vedla ke vzniku dubových monokultur (dub obsahuje jeden z nejvyšších podílů třísla z listnatých druhů dřevin). K těmto výtkám pak další poukazovali na zhoršování až degradaci kvality půd. Ač se již v této době vyskytovaly protichůdné názory, které upozorňovaly na nepříliš vhodně vybrané výzkumné plochy k této kritice12, setkáváme se s tímto argumentem dodnes.

Historická fotografie těžby tříslové kůry18

Historická fotografie těžby tříslové kůry. Zdroj: Waldbau auf ökologischer Grundlage

V poslední řadě byly pařezinám vytýkány skutečnosti, které jsou z dnešního pohledu irelevantní. Travaření, hrabání steliva (povrchového humusu) či pastva dobytka  je v lesích v současné době zakázaná lesním zákonem, ale všechny tyto historické okolnosti pravděpodobně významně negativně ovlivnily nejen výsledný názor na hospodaření v pařezinách, ale i jejich konečný neutěšený obraz. Těžko si dnes jasně představit, jakou měrou právě tyto činnosti ovlivnily kvalitu stanovišť.

Proč se vracet k minulosti? Odpovědí je biodiverzita a palivové dříví

Ač nám to dnes může připadat jako zvláštní, ještě v polovině 20. století také nebylo úplně jasné, zda může pařezina přibližně po svém čtyřicátém roce věku dále růst a přirůstat. Jinými slovy řečeno, co se s ní stane, pokud ji přestaneme standardně obhospodařovat?

Aby to zjistili, zahájili odborníci v šedesátých letech výzkum8,9, vyhodnocení však skončilo na úrovni dílčích výsledků10,11. Nicméně právě díky tomuto počinu se nám do dnešní doby dochovaly alespoň zbytky původních pařezin v podobě nepravých kmenovin, které by jinak byly automaticky převedeny na les vysoký.

A dnes je evidentní, že dochází k renesanci pařezin. Po změně hospodaření a zvýšení podílu takzvaných světlých lesů volají v současné době především biologové. Argumentují nutností zastavit pokles biodiverzity v současných vysokých lesích.

Po změně hospodaření a zvýšení podílu takzvaných světlých lesů volají v současné době především biologové. Ve snaze zastavit pokles biodiverzity v současných vysokých lesích.

Právě na pařeziny je vázána velká část biodiverzity nejrůznějších organismů1. Některé z nich se však dnes již vyskytují na samé hranici svých reprodukčních možností13, mnohé označujeme za kriticky ohrožené druhy. Jednou z možností jak tento nepříznivý stav napravit je, zdá se, vrátit se k hospodaření, které se osvědčilo v minulosti.

Návratu pařezin by mohl nahrát další fakt. Hospodaření v nich by mohlo být ekonomicky opět zajímavé, a to především pro malé a středně velké vlastníky lesů14.

V dobách hospodaření v pařezinách byla cena palivového dřeva srovnatelná či spíše vyšší než cena za průmyslové (stavební) výřezy. Minimálně v posledním desetiletí, po létech nezájmu, na našem území jeho cena  neustále stoupá, dnes už je opět srovnatelná s průmyslovým sortimentem.

Palivové dříví je znovu žádané, jeho ceny konkurenceschopné – je otázkou, jak na danou situaci zareagují vlastníci lesů. Budou palivové dříví vyrábět z kvalitnějších sortimentů vysokého lesa, nebo začnou hospodařit opět v pařezinách?

Vývoj cen palivového dříví v České republice. Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2012

Vývoj cen palivového dříví v České republice. Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2012

Výmladnost dřevin jako adaptační strategie budoucnosti

Je až zarážející, jak málo toho o pařezinách dnešní věda ví. Na druhou stranu je to logické – vždyť aktivně obhospodařované pařeziny na území České republiky téměř neexistují. Proto u nás od poloviny minulého století nebyl v pařezinách prováděn téměř žádný výzkum (vyjma výše zmíněného). Naštěstí existují nejen v Evropě oblasti, kde se doposud aktivně v pařezinách hospodaří a kde se výzkumu pařezin nepřetržitě věnují. Ač si samozřejmě musíme položit otázku, které z výsledků jsou přenositelné na naše poměry a které nikoliv, mohou být pro nás dobrým podnětem a inspirací pro současný domácí výzkum15,16.

Zdá se, že právě výmladnost by mohla mít do budoucna klíčovou roli při adaptacích dřevin v souvislosti s předpokládanými projevy globální klimatické změny17, a to i v našich středoevropských podmínkách.

Výzkum v pařezinách v současné době probíhá na území školního lesního majetku Mendelovy univerzity v Brně. Před pěti lety zde proto univerzita zřídila dvě čtyřhektarové velké experimentální výzkumné plochy. Dále zde Lesnická a dřevařská fakulta formou lesního hospodářského plánu, který schválil orgán státní správy lesů, před rokem oficiálně „vyhlásila“ území  určené k převodu současného lesa vysokého na les nízký (cca 85 ha).

Účelem tohoto území, v podmínkách České republiky unikátního,  je prakticky ověřovat hospodaření v pařezinách a předávat výsledky výzkumu do provozní praxe. Od prvních těžebních zásahů však čelíme kritice veřejnosti, lidé z okolního sídliště jsou zvyklí na „svůj les“ a asi nejvíc jim vadí kácení jako takové. Kritika vyústila v petiční akci  zaměřenou proti převodu. Na výsledek petice zareagovala Mendelova univerzita v Brně oficiálním stanoviskem a pozastavením převodu.

Literatura

1. Hédl R, Szabó P. Hluboké hvozdy, nebo pokřivené křoví? Vesmír. 2010;232(89):2–6.

2. Kolektiv. Zpráva o stavu lesa a lesního hospdářství v České republice v roce 2009. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR; 2009:112.

3. Matula R., Svátek M., Kůrová J., Úradníček L., Kadavý J., Kneifl M. The sprouting ability of the main tree species in Central European coppices: Implications for coppice restoration. Eur J For Res. 2012;131(5):1501–1511. doi:10.1007/s10342-012-0618-5.

4. Midgley JJ. Why the world’s vegetation is not totally dominated by resprouting plants; because resprouters are shorter than reseeders. Ecography (Cop). 1996;19(1):92–94. doi:10.1111/j.1600-0587.1996.tb00159.x.

5. Polanský B et al. Pěstění lesů III. díl. SZN Praha; 1956:595.

6. Tredici P del. Sprouting in temperate trees: A morphological and ecological review. Bot Rev. 2001;67(2):121–140. doi:10.1007/BF02858075.

7. Šnajdar F. Pařezina a rentabilita. Les. 1943;(9-11).

8. Polanský B. Převody pařezin na Školním lesním závodě LF VŠZ v Brně. Acta Univ Agric XXXVII, Sp č 281. 1968;(1):1–35.

9. Polanský B. Převody pařezin na nepravé kmenoviny, jejich růst a obnova. Lesn časopis. 1966;(8):765–790.

10. Peřina V. Převody dubových pařezin v českých krajích. Závěrečná zpráva. 1956.

11. Polanský B. Převody výmladkových lesů – výzkum převodů pařezin přes nepravou kmenovinu. In: Dílčí závěrečná zpráva.; 1967:106 s.

12. Průša E. Kde je oprávněn les výmladkový a sdružený. Lesn práce. 1966;3(64).

13. Konvička M, Čížek L, J. B. Ohrožený hmyz nížinných lesů: ochrana a management. Olomouc: Sagittaria; 2006:80.

14. Kadavý J, Kneifl M, Servus M, Knott R, Hurt V, Flora M. Nízký a střední les – plnohodnotná alternativa hospodaření malých a středních vlastníků lesa – obecná východiska. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, s r.o., nakladatelství a vydavatelství; 2011:296.

15. Nízký a střední les: www.nizkyles.cz.

16. Výmladkové lesy jako produkční a biologická alternativa budoucnosti: www.coppice.eu.

17. Bond WJ, Midgley GF. A proposed CO2 – controlled mechanism of woody plant invasion in grasslands and savannas. Glob Chang Biol. 2000;(6):865–869.

Titulní foto: Ukázka nepravé kmenoviny dubu zimního.  Zdeněk Adamec 

 

 

 

Print Friendly

Tagy

O autorovi

Jan Kadavý a Michal Kneifl

Doc. Dr. Ing. Jan Kadavý (*1967) vystudoval lesní inženýrství na lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně (studium ukončil v roce 1991). V současné době přednáší hospodářskou úpravu lesů a nauku o růstu lesa na Lesnické a dřevařské fakultě MENDELU v Brně. Zabývá se problematikou nízkých a středních lesů a lesů plně tvořivých. * Ing. Michal Kneifl, Ph.D. (*1970) vystudoval lesní inženýrství na lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně (1994). V současné době přednáší hospodářskou úpravu lesů a anglicky vyučovaný předmět forest planning na Lesnické a dřevařské fakultě MENDELU v Brně. Podobně jako jeho kolega se zabývá problematikou nízkých a středních lesů a lesů plně tvořivých.