V palisádě zadrnčel další šíp. Dým hořících srubů jen umocňoval atmosféru zoufalství. Nikdo se nepozastavoval nad tím, že ztratil tu či onu část výzbroje. Nikdo nepostrádal krásný kovaný opasek, jehož stříbrné tepání teď barvila krev. Vzápětí se s rachotem sesula brána a vřava zhoustla stovkami bojechtivých útočníků.

To kování se stříbrnou ozdobou našli archeologové až o více než tisíc let později. Stalo se tak při vykopávkách hradiště Hradec u Němětic, které náhle zaniklo před rokem 950. Násilnému pádu nasvědčuje i stovka nalezených šípů, jejichž hroty převážně směřovaly do centra hradiště. Musel to být na svou dobu masivní útok.

Podobný osud potkal i sídliště Sand bei Raabs an der Thaya v Dolním Rakousku, stejně jako stovky dalších. Hromadné i jednotlivé hroby padlých válečníků jsou po světě rozesety na každém kroku a celkově svědčí o pozvolna narůstajícím násilí v lidských populacích; o tom, co tito lidé prožili. Následující fotografie jsou jen ukázkou těchto příběhů v antropologických sbírkách na našem území.

Žena středního věku, která byla zabita ve válečném konfliktu pozdní doby bronzové (Knovízská kultura, 1200 až 700 př. n. l.). Bronzový hrot šípu pronikl měkkými vrstvami hlavy a způsobil vryp na zevní straně lebky. Nález ze sbírky Antropologického oddělení Národního muzea pochází ze Zdic. (fotografie: Marek Janáč)

Žena středního věku, která byla zabita ve válečném konfliktu pozdní doby bronzové (Knovízská kultura, 1200 až 700 př. n. l.). Bronzový hrot šípu pronikl měkkými vrstvami hlavy a způsobil vryp na zevní straně lebky. Nález ze sbírky Antropologického oddělení Národního muzea pochází ze Zdic.

Lebka muže se stopou sečné rány, vedené zezadu na dolní čelist. Kost se silou útoku rozštípla. Muž útok nepřežil. Budeč, lokalita Na Týnici, hromadný hrob, konec 9. stol. (fotografie: Marek Janáč)

Lebka muže se stopou sečné rány, vedené zezadu na dolní čelist. Kost se silou útoku rozštípla. Muž útok nepřežil. Budeč, lokalita Na Týnici, hromadný hrob, konec 9. stol.

Lebka muže s nevyhojenou sečnou ranou po meči v oblasti temene a týla (pohled shora dolů). Budeč, lokalita Na Týnici, hromadný hrob, konec 9. stol. (fotografie: Marek Janáč)

Lebka muže s nevyhojenou sečnou ranou po meči v oblasti temene a týla (pohled shora dolů). Budeč, lokalita Na Týnici, hromadný hrob, konec 9. stol.

Úder mečem byl veden z bezprostřední blízkosti, patrně ve chvíli, kdy se oběť otočila zády k útočníkovi. Budeč, lokalita Na Týnici, hromadný hrob, konec 9. stol. (fotografie: Marek Janáč)

Úder mečem byl veden z bezprostřední blízkosti, patrně ve chvíli, kdy se oběť otočila zády k útočníkovi. Budeč, lokalita Na Týnici, hromadný hrob, konec 9. stol.

Sečná rána na kyčelním kloubu staršího muže, který žil se 12. – 13. stol. v lokalitě sv. Ján pod Skalou. (fotografie: Marek Janáč)

Sečná rána na kyčelním kloubu staršího muže, který žil se 12. – 13. stol. v lokalitě sv. Ján pod Skalou.

Lebka muže prostřelená šípem z kuše, který vnikl do mozku a přivodil muži smrt. Nález z Hradce Králové, z období husitských válek, patrně rok 1423. Antropologické oddělení Národního muzea. (fotografie: Marek Janáč)

Lebka muže prostřelená šípem z kuše, který vnikl do mozku a přivodil muži smrt. Nález z Hradce Králové, z období husitských válek, patrně rok 1423. Antropologické oddělení Národního muzea.

Šíp lebku průrazem rozštěpil mezi místem vniknutí do mozkovny a nosem. Antropologické oddělení Národního muzea. (fotografie: Marek Janáč)

Šíp lebku průrazem rozštěpil mezi místem vniknutí do mozkovny a nosem. Antropologické oddělení Národního muzea.

Železný hrot šípu je v lebce zaklíněný dodnes. Pohled přes otvor ve spodině lebeční. Antropologické oddělení Národního muzea. (fotografie: Marek Janáč)

Železný hrot šípu je v lebce zaklíněný dodnes. Pohled přes otvor ve spodině lebeční. Antropologické oddělení Národního muzea.

Celkový pohled na lebku se zaklíněným hrotem šípu z kuše (1. pol. 15. stol.) Antropologické oddělení Národního muzea. (fotografie: Marek Janáč)

Celkový pohled na lebku se zaklíněným hrotem šípu z kuše (1. pol. 15. stol.) Antropologické oddělení Národního muzea.

Projektil střelné zbraně roku 1873 přerazil levou holenní kost i lýtkovou kost. Po zhojení se mezi oběma kostmi vytvořil nepohyblivý můstek. (pohled od chodidla) Antropologické oddělení Národního muzea. (fotografie: Marek Janáč)

Projektil střelné zbraně roku 1873 přerazil levou holenní kost i lýtkovou kost. Po zhojení se mezi oběma kostmi vytvořil nepohyblivý můstek. (pohled od chodidla) Antropologické oddělení Národního muzea.

Po vyhojení zlomeniny obou kostí měl muž následně omezenu hybnost nohy. Následkem toho srostly v nepohyblivý monolit i kosti v oblasti kotníku. Antropologické oddělení Národního muzea. (fotografie: Marek Janáč)

Po vyhojení zlomeniny obou kostí měl muž následně omezenu hybnost nohy. Následkem toho srostly v nepohyblivý monolit i kosti v oblasti kotníku. Antropologické oddělení Národního muzea.

Zhojená rána šavlí na lebce z roku 1873. Antropologické oddělení Národního muzea. (fotografie: Marek Janáč)

Zhojená rána šavlí na lebce z roku 1873. Antropologické oddělení Národního muzea.

Projektil z revolveru, který roku 1884 uvízl ve druhém bederním obratli. Antropologické oddělení Národního muzea. (fotografie: Marek Janáč)

Projektil z revolveru, který roku 1884 uvízl ve druhém bederním obratli. Antropologické oddělení Národního muzea.

Toto znetvoření horní části holenní kosti pochází ze 2. pol. 19. století. Způsobila je střela z palné zbraně, vypálená z blízké vzdálenosti (do 600 m). Kulka kost roztříštila a vylomila několik velkých kusů, přičemž infekce, která se dostala do rány, hojení značně zkomplikovala. Zánět se musel vyhojit spontánně bez antibiotik, pacient přežil nejméně dva roky po zranění. Antropologické oddělení Národního muzea. (fotografie: Marek Janáč)

Toto znetvoření horní části holenní kosti pochází ze 2. pol. 19. století. Způsobila je střela z palné zbraně, vypálená z blízké vzdálenosti (do 600 m). Kulka kost roztříštila a vylomila několik velkých kusů, přičemž infekce, která se dostala do rány, hojení značně zkomplikovala. Zánět se musel vyhojit spontánně bez antibiotik, pacient přežil nejméně dva roky po zranění. Antropologické oddělení Národního muzea.

Holenní kost pravé nohy šestadvacetiletého muže, bojujícího roku 1915 v první světové válce. Antropologické oddělení Národního muzea. (fotografie: Marek Janáč)

Holenní kost pravé nohy šestadvacetiletého muže, bojujícího roku 1915 v první světové válce. Antropologické oddělení Národního muzea.

Jde o čistý průstřel kolene, způsobený pravděpodobně palbou ležícího střelce na stojící osobu z větší vzdálenosti. Mladík následky tohoto zranění, případně dalších, nepřežil. Antropologické oddělení Národního muzea. (fotografie: Marek Janáč)

Jde o čistý průstřel kolene, způsobený pravděpodobně palbou ležícího střelce na stojící osobu z větší vzdálenosti. Mladík následky tohoto zranění, případně dalších, nepřežil. Antropologické oddělení Národního muzea.

Všechny války mají jedno společné – boj mezi „my“ a „oni“. Vymezení těchto pojmů pak určuje nejen cíl války, ale i její průběh či míru užité krutosti. Masové hroby s pobitým civilním obyvatelstvem proto nacházíme nejen dnes, ale i v pravěku. Jen dnes je těch civilních obětí mnohonásobně více. Počátkem 20. století tvořili civilisté 10-15 % celkového počtu obětí válečných konfliktů. Ve druhé světové válce podíl civilistů stoupl na 50 %. V novodobých válkách toto číslo ještě vzrostlo, když na konci 20. století připadali na každého jednoho vojáka zabitého ve válečném konfliktu tři zabití civilisté (t. j. přes 5,25 milionů civilních obětí). Předpokládá se, že toto procento ještě poroste, vzhledem k faktu, že přes 90 % všech válečných konfliktů dnes tvoří občanské války.

 

Pokud chcete fotografované kosti spatřit na vlastní oči, navštivte výstavu Na válečném poli, která je v Oblastním muzeu Praha východ v Brandýse nad Labem otevřena až do 31. srpna 2014.

 

Fotografie: Marek Janáč

Print Friendly
  • Jan Špaček

    Stoupající zastoupení obětí z řad civilistů ve válečných konfliktech je zajímavé, ale nemáte statistiky jaké zastoupení lidí celkem zemřelo v důsledků válek (jako odhad % populace v závislosti na čase – pokud možno ve stoletích třeba od počátku letopočtu).

    • Nevím, zda takové statistiky někdo dělal – každopádně by zvláště u starších událostí šlo jen o hrubé odhady. Zajímavé údaje lze najít např. na http://filipspagnoli.wordpress.com/stats-on-human-rights/statistics-on-war-conflict/statistics-on-violent-conflict/ (byť ne vždy dobře zdrojované). Odpovědi na Vaši otázku se nejvíce blíží tabulka vlevo dole na tomto obrázku: http://filipspagnoli.files.wordpress.com/2008/08/atrocities-timeline.jpg

      • Guest

        Díky za odpověď. Dotazem jsem poukázat na mou domněnku, že počet lidí, kteří zemřou násilnou smrtí klesá (možná v závislosti na velkosti státních celků/federací nebo globálním propojení). V současnosti neočekávám, že by došlo k válce v rámci EU. A přitom před pár stoletími byly tyto války běžné. Takže co se válek týče, tak federalizace a spojování armád může být velice přínosné (rušení armád je samozřejmě nemožné).

      • Jan Špaček

        Díky za odpověď. Dotazem jsem chtěl poukázat na mou domněnku, že počet lidí, kteří zemřou násilnou smrtí klesá (možná v závislosti na velkosti státních celků/federací nebo globálním propojení). V současnosti neočekávám, že by došlo k válce v rámci EU. A přitom před pár stoletími byly tyto války běžné. Takže co se válek týče, tak federalizace a spojování armád může být velice přínosné (rušení armád je samozřejmě nemožné).

  • Vlastimil Čech

    Ten člověk z husitské doby měl bezvadný chrup