Kdyby si sedláčku chcíp. Detektivka z Nového Zélandu

Zpěv strnada obecného se často přepisuje poněkud nelichotivě jako „Kdyby si sedláčku chcíp“. Strnadi ve skutečnosti nepřejí sedláčkům smrt zcela shodně, jejich poněkud zlověstný popěvek se liší v různých koutech naší republiky, ba i celé planety. Ano, mají podobně jako my lidé svá nářečí neboli dialekty. A tato nářečí nám mohou pomoci objasnit historii jejich výskytu a cesty za oceán.

O strnadích nářečích v Evropě a jejich výzkumu na českém území jsme psali již v loňském květnovém Vesmíru. Dnešní článek bude se strnadími dialekty také souviset, ale pozornost upřeme především do minulosti a navíc na druhou stranu zeměkoule, k našim protinožcům. Ona by ta nářečí totiž mohla historii pomoci trochu objasnit.

Traduje se, že někteří pěvci původem z Anglie byli vysazeni na Nový Zéland, aby svou písní zahnali stesk přistěhovalců po domově. Skutečný důvod však byl pravděpodobně prozaičtější. Zéland na konci 50. let 19. století úpěl pod nájezdy žravých housenek (Mythimna separata) a cvrčků, kteří sežrali, na co přišli. Zdálo se, že tuto jedenáctou egyptskou ránu nemá co zastavit. A tu přilétá na scénu strnad. Ale jak že ke všemu vlastně došlo?

Sežraný Zéland

Housenky a cvrčkové dali Novému Zélandu v 19. století pořádně zabrat.

Housenky a cvrčkové dali Novému Zélandu v 19. století pořádně zabrat. Koláž Pavel Pipek, foto cvrčků © George Novak

Přestože dnes míří na Zéland turisté především kvůli fascinujícím národním parkům s neporušenými hvozdy, tato země prošla v minulosti drastickou proměnou. Co započali první Maorští přistěhovalci, dokončili v 19. století úspěšně Britové. Velké plochy původního lesa byly vykáceny a na jejich místech vyrostla políčka, případně pastviny pro ovce. Původní lesní druhy ptáků, které přišly o střechu nad hlavou, vyklidily cestu. Kdo však neustoupil, byli škůdci. Ba naopak, nepřítomnosti predátorů využili dosyta, přemnožili se, a tak zélandským farmářům rostly vrásky o něco rychleji než evropským.

Hmyzožraví ptáci

Používání pesticidů tehdy ještě nebylo v módě, proto se zdál být dovoz britských hmyzožravých ptáků jedinou možnou záchranou. Členové tzv. aklimatizačních společností, které měly vysazování cizokrajných druhů na starosti, dali v 60. letech 19. století hlavy dohromady a sestavili seznam druhů vhodných pro „introdukci“. Jak se do toho seznamu dostal tlustozobý a převážně zrnožravý strnad, je dodnes záhadou. Rozhodně to však nepadá na vrub tomu, že by aklimatizační společnosti byly bandou amatérů. Ve skutečnosti je totiž tvořili respektovaní vědci a politici. A zprvu byla každá zásilka z Londýna pozitivně přijímána nejen novináři, ale i samotnými farmáři. Našli se však i tací, kteří k strnadovi přistupovali s nedůvěrou a postupně rostl i počet těch, co si stěžovali, že jim žere jejich úrodu. Byli však za škarohlídy.

Strnadi žerou – pryč s nimi

V 80. letech však již dávno nebyly stížnosti farmářů považovány za krátkozraké a nepříjemné přívlastky si naopak vysloužili kdysi renomovaní členové aklimatizačních společností. Vždyť vyhnali čerta ďáblem! Novináři se nezdráhali pochybovat dokonce o jejich inteligenci a stavěli se jednoznačně na stranu selským rozumem oplývajících farmářů. Poslední strnadí várka dorazila v roce 1880 a dlouho se na pevnině neohřála. Nechtění opeřenci nakonec putovali do další britské kolonie, Austrálie, kde je přivítali s otevřenou náručí.

Strnadi a další pěvci (zejména vrabci) se stali terčem nevybíravé kampaně. Kluci soutěžili ve sběru ptačích vajec (jeden šikula jich zvládl za rok nasbírat více než 3000), odměna byla vyplácena i za hlavy. V zimě se pak sela otrávená semena. Zbavit se vrabců (kvůli kterým se dokonce zakládaly kluby), strnadů a dalších zrnožravých pěvců byl obecný zájem. S trochu černého humoru lze říci, že český přepis strnadí písně na Zélandu nebyl jen tak do větru.

Dnešní doba

Dnes již strnadi dávno nepředstavují hrozbu pro zélandské sýpky (byť mají stále své místo v katalogu polních škůdců) a my jsme tehdejšímu nešťastnému výběrů zélandských vědců vděční. Jen díky němu můžeme porovnat dvě populace, které se vyvíjely téměř 140 let nezávisle na sobě a s nimi i jejich píseň. Ba co víc, s menší jistotou se můžeme pokusit o srovnání i ve větším detailu. O strnadech z Jižního ostrova víme, že má jejich dovoz na svědomí jedna rodina – Billsové z jihoanglického Brightonu – a minimálně ve dvou případech (z šesti) byli strnadi určení pro Zéland nachytáni právě v okolí tohoto města. S různou mírou přesnosti i tušíme, na která místa byli strnadi vypuštěni.

Kam se poděla nářečí

Povzbuzeni úspěchem českého projektu Nářečí českých strnadů  jsme v roce 2013 spustili mezinárodní projekt Yellowhammer Dialects, ve kterém se snažíme s pomocí dobrovolníků z Velké Británie a Nového Zélandu získat nahrávky strnadího zpěvu z obou zemí. V úvodu zmíněná nářečí by pak měla vnést do strnadího příběhu ještě více světla.

Zatím jej však spíše kalí. Z prvních výsledků totiž vyplývá překvapivé zjištění. Na Zélandu jsou dialekty ve své podstatě evropské, čtyři z nich však nejsou k nalezení ve Velké Británii (viz mapu). Přitom podle všech dostupných zdrojů připluli všichni strnadi na lodích z Londýna, případně nedalekého přístavu Gravesend. Jak je to možné? Vysvětlení se nabízí hned několik.

Čtyři ze zaznamenaných novozélandských dialektů strnada obecného kupodivu nejsou k nalezení ve Velké Británii, odkud se strnadi na Zéland dostali.

Čtyři ze zaznamenaných novozélandských dialektů strnada obecného kupodivu nejsou k nalezení ve Velké Británii, odkud se strnadi na Zéland dostali. Vysvětlení se nabízí víc.

Zatímco na Zélandu se mají strnadi jako prasata v žitě, v Anglii zažili obrovský populační pokles. Pravděpodobně v důsledku intenzifikace zemědělství a ztráty hnízdních příležitostí (remízky) se jejich počet během posledních čtyřiceti let smrskl na méně než polovinu. Mohlo se tedy stát, že hledané dialekty odešly i s populacemi, které jimi zpívaly. Podobný případ byl zaznamenán u příbuzných strnadů lučních, kteří prošli ještě drsnějším propadem (během posledních 33 let ubylo více než osmdesát procent), samci se museli za partnerkami přesouvat na větší vzdálenosti a jednotlivé dialekty se v důsledku toho začaly míchat dohromady.

Nemůžeme ovšem vyloučit, že „chybějící“ strnadí dialekty v Británii stále jsou, ale jsou tak vzácné, že se do omezeného vzorku nahrávek zkrátka nevešly. Na Zélandu se naopak mohly náhodnými procesy stát daleko rozšířenějšími.

Anebo je celé představa o čistě britském původu zélandských strnadů pomýlená? Na londýnských trzích se prý občas prodávali ptáci z Evropy…

Na rozřešení těchto otázek bude určitě potřeba získat větší množství nahrávek, ideálně i z dob před populačním propadem. Třeba se ukáže, že v okolí Brightonu se tísní hned několik populací zpívajících dialekty, které nám nedávají spát.

Ostatně, kam jedete letos na dovolenou?

Zapojte se

Jak českému, tak mezinárodnímu projektu můžete pomoci i vy. A nepotřebujete k tomu nic víc než obyčejný digitální fotoaparát či mobilní telefon. Vědci ze strnadího týmu ocení nahrávky jak z dosud neprobádaných koutů Česka, tak odkudkoli z ciziny, kam se třeba vypravíte na dovolenou. Vedle Velké Británie a Nového Zélandu jsou velmi vítány především nahrávky z východní Evropy a Asie, protože tyto části světa jsou z pohledu strnadích nářečí bílými místy (podívejte se na mapu rozšíření strnadích dialektů ve světě). Pokud se na dovolenou nechystáte, ale máte třeba v zahraničí přátele, které by projekty mohly zajímat, můžete jim o strnadích projektech dát vědět.

Jen pro zajímavost, letos se do zkoumání strnadích nářečí vrhli dobrovolníci z Polska, Lotyšska a Švýcarska, a obzvláště ti polští postupují neskutečným tempem.

Pro více informací navštivte stránky projektů, případně pište přímo jejich organizátorům:
Velká Británie, Nový Zéland: pavel.pipek@natur.cuni.cz
Česko: lucie.diblikova@natur.cuni.cz
Zbytek světa: Do 16. června jen Pavlu Pipkovi, od 17. můžete oběma.

 

Titulní foto: © Petr Jan Juračka, spektrogram vytvořila Lucie Diblíková

Print Friendly

Tagy

O autorovi

Pavel Pipek

Pavel Pipek

E-mail Website

Studuje třetím rokem doktorské studium Ekologie na Přírodovědecké fakultě UK. Původně se věnoval ekologickým dopadům nepůvodních ptáků a savců v Čechách, ale osud jej zavanul k výzkumu nářečí strnada obecného, ve kterém se překvapivě protnulo hned několik věcí, které ho vždy zajímaly – historie, ekologie, lingvistika a tvorba webu. Právě tvorbou webu (s Lucií Diblíkovou a Tomášem Telenským dával dohromady webovou prezentaci pro projekt Nářečí českých strnadů) jeho strnadí angažmá začalo, a když se ukázalo, že i strnad byl v minulosti vysazen do exotického areálu (Nový Zéland), již nebylo cesty zpátky.