Plotice, oukleje a ježdíci jsou něco jako sedmikrásky a lipnice v trávníku. Rybáři se o ně moc nezajímají, ale najdete je všude, říká Marie Prchalová z Hydrobiologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR, mezinárodně uznávaná odbornice v oboru průzkumu ryb nádrží a jezer. Zkoumá, jakým způsobem rybí osádka ovlivňuje charakter celého vodního ekosystému.

Patří k šestadvaceti mladým vědcům, kteří dnes přebírají Prémii Otto Wichterleho pro rok 2014. Prémie Akademie věd ČR ve výši třikrát 90 tisíc korun pro každého z oceněných, určená na podporu mladých úspěšných, leč finančně nedoceněných vědců ve věku do 35 let, se uděluje od roku 2002.

Jak mohou ryby, jejich druhové složení či počet ovlivnit kvalitu vody?

Biomanipulační teorie říká, že když nasadíte do vody hodně dravých ryb, které tvrdě redukují množství ryb žeroucích zooplankton, dostanete velkou hustotu zooplanktonu, který zase žere řasy vodu kalící. To je teorie. V praxi to však takto přímočaře nefunguje, zejména ne na velkých vodních tělesech. Populace zooplanktivorních ryb se dají snižovat i odlovy sítěmi, avšak to je velmi nákladné co se lidí, času i vybavení týká. To už je asi snadnější zaměřit cílená opatření přímo na řasy a potírat je pomocí chemie. Na našich nádržích se biomanipulace uskutečňuje přes pravidelné vysazování zejména raných stádií dravých druhů ryb. Na populace dravých druhů to však nemá vždy dostatečně zjevný dopad – prostě nemůžete mít na každém metru pobřeží dvě štiky, jsou teritoriální, a tak do půl hodiny by tam stejně zbyla jen jedna. Dravců můžete nasazovat, kolik chcete, ale zbude jich tam jen tolik, kolik prostředí unese.

Chovné rybníky jsou ale dnes velmi špinavé – kdyby v nich tedy plavaly jiné druhy ryb, bylo by méně sinic?

Pokud by se rybníky nehnojily a ryby se nekrmily, takže by se omezilo množství uměle doplňovaných živin, voda by možná byla o chlup čistší. Rybníky jsou však mělké vany s teplou vodou, do kterých obvykle přitéká spousta živin z okolních polí a sídel, a tak budou vždy přirozeně úživnější – z našeho pohledu „špinavé“. Rybníky vznikly pro produkci ryb, takže pokud na tom chce majitel vydělat, musí být výroba efektivní. Pokud si rybníkář chce udělat jméno na kaprovi z ekologicky udržitelného rybníkářství, možná k tomu doba už nazrála. Takový vánoční kapr pak bude několikrát dražší než normální, ale jistou část zákazníků to zahřeje u srdíčka, že je třeba z nepřihnojovaného rybníka…

Mění se složení ryb ve vámi zkoumaných tocích a údolních nádržích přirozenou cestou, nebo zásahem člověka?

Jako všechno v přírodě, i člověkem vybudované nádrže jsou dynamické a mění se pořád. Nejsilnější je člověkem způsobený přísun živin – čím víc se hnojí na polích, tím víc živin odtéká do povodí a do nádrží. Ryby na to reagují změnou skladby společenstva tak, že zvýší podíly všežravých druhů s širokou ekologickou tolerancí. Druhy náročnější na čistou vodu se stáhnou do středu nádrže, kde už je živin méně. Každá nádrž tak představuje gradient nebo kontinuum podmínek, které se odráží v každé biotické složce. U přítoku je oblast nejúživnější, rybniční, u hráze naopak je voda nejčistší. Ryb je obecně samozřejmě nejvíce tam, kde je nejvíc žrádla, tedy u přítoku. Nicméně každý druh má optimum někde jinde. Za tu dobu, co se nádržím věnuji, mám pocit, že s rybí obsádkou můžete dělat, co chcete, ať už nasazování dravců či odlovy nežádoucích ryb, ale ona se stejně přirozeně vytvaruje zejména podle těch živin.

Marie Prchalová. Foto: fotoarchiv FishEcU

Marie Prchalová chytá ryby, ale není to sportovní rybářka. Výsledky její práce neskončí na pekáči, ale v odborných publikacích. Zdroj: fotoarchiv FishEcU

Jaké nádrže a jezera u nás a ve světě jste již zkoumala?

Nejintenzivněji zkoumáme naši domovskou nádrž Římov, zdroj pitné vody pro jižní Čechy, a to už od jejího naplnění. Jezdíme však po celé republice, lovili jsme i vltavskou kaskádu a už několik let jezdíme zkoumat rybí společenstva zatápěných důlních jam na severu Čech. Rychle sčítám datové složky ze zkoumaných českých nádrží, které mám v počítači, a dostávám se k číslu vyššímu než 30… Po Evropě jsme opakovaně byli na nádržích na Máze v Holandsku a Neziderském jezeře. Jednorázově jsme lovili ve dvou španělských nádržích, jezerech Werbellinsee v Německu, Hallstattersee v Rakousku… Na pažbě máme i několik tropických nádržových zářezů z Portorika – pět nádrží – a po jedné nádrži z Filipín, Thajska a Srí Lanky.

Když zůstaneme doma – jak se liší rybí populace dejme tomu v Lipně, na Máchově jezeře, v zatopených dolech? 

Jak už jsem zmiňovala, rybí společenstvo tvaruje zejména úživnost prostředí – a ta se v uvedených případech velmi liší. Důležitá je taky morfologie nádrže – většina objemu hlubokých nádrží není využívána rybami, neboť díky teplotní stratifikaci nemají ryby pod skočnou vrstvou, kde rychle klesá teplota, co dýchat. Rybí oživení se tak týká jen několika horních metrů vody. Naše ryby, původem říční druhy, jelikož nemáme žádná jezera, rády cítí pod řitní ploutví dno, a toho si v hluboké stratifikované nádrži, často se strmými břehy, moc neužijí. Ryby jsou tak početnější kolem břehu, ale některé druhy se dobře přizpůsobily i životu ve volné vodě nádrže, žerou zooplankton. Tam, kde se intenzivně nasazují sportovní druhy ryb, jsou tyto druhy samozřejmě obsaženy i v obsádce. Nicméně většinu rybího osídlení vždy tvoří ryby pro rybáře i obecnou veřejnost spíše nezajímavé – plotice, oukleje, ježdíci… něco jako sedmikrásky a lipnice v trávníku. Sukcesi rybího společenstva na důlních jámách sledujeme už několik let a je skutečně specifická. Jak už jsem zmiňovala, jsou to umělé podmínky, ale sukcese je prostě přirozená, byť na rybách vysazených.

Prémie za výzkum evropského významu

Wichterleho prémii jste dostala mimo jiné proto, že díky vám došlo „k revolučnímu přepracování celoevropsky závazné normy pro vzorkování ryb tenatními sítěmi, k formulaci národních norem pro vzorkování rybích obsádek nádrží a jezer a k získání mnoha základních poznatků o chování ryb“ – můžete přiblížit, o co jde?

Naše pracoviště je jediné v Evropě, které se metodikou samotného získávání dat o rybách zabývá opravdu do hloubky. Při pravidelných revizích evropských vzorkovacích norem jsme neústupně uváděli taková množství připomínek, že nakonec padlo rozhodnutí normu vzorkování pomocí tenatních sítí přepracovat. Pomohlo také to, že výsledky z odlovů tenatními sítěmi slouží pro hodnocení kvality vody pomocí rybí složky v rámci Rámcové směrnice o vodní politice EU (Water Framework Directive), a tak je toto standardizované lovení více na očích. Do normy díky našemu výzkumu přibyl důraz na standardizované vzorkování ryb volné vody, které bylo v původní normě pouze doplňkové, také jsme doplnili důležitost rozlišení nezávislého lovení na několika místech. Dodali jsme informace o tom, které části rybí populace – malé nebo juvenilní ryby, okouni, úhoři – jsou v úlovcích tenat zastoupeny jinak než v nádrži/jezeře. Stanovili jsme spodní velikostní hranici ulovitelnosti běžných druhů ryb do tenatních sítí a v současnosti pracujeme i na stanovení hranice horní. Vyvinuli jsme model lovení ryb do tenat, který v detailu popsal časovou aktivitu ryb, co se úlovků týká – ryby jsou nejaktivnější, tedy ulovitelné do na místě stojících tenatních sítí kolem západu a východu slunce – a ukázal, že závislost mezi množstvím ryb v populaci a v úlovcích není lineární.

No a právě proto, že se v metodice lovení tak vrtáme, sepsali jsme národní metodiky pro odlovy ryb ve stojatých vodách, které kombinují několik lovných metod – tenatní sítě, odlovy pomocí elektriky a hydroakustický průzkum.

Zkoumáte ryby jen vědecky, nebo jste i rybářkou?

Sportovně jsem ryby lovila několik let. Pak jsem na to díky studiu na vysoké škole a zaměření na ryby přestala mít čas a trochu i chuť, když jsem u vody s rybami i tak trávila dost času – nerekreačně. Ke sportovnímu rybaření se ale určitě chci vrátit, snad s dětmi, bydlíme kousek od Berounky…

Jste zároveň vědkyní i matkou. Jak hodnotíte, že limit 35 let se při udělování Wichterleho prémií prodlužuje o dobu strávenou na mateřské? 

Ano, jsem i matkou na „dovolené“. Prodloužení o mateřskou je férové. Nicméně mi přijde neférové krácení prémie díky odchodu na mateřskou. Prémie se přece získává za něco, co ocenění už dokázali, tak nerozumím tomu, proč by si ji nemohli užít v plné výši i ti, kteří si k práci přiberou ještě tvorbu následující generace.

Print Friendly