Kterak conquistadoři proměnili peruánské pobřeží

Když roku 1532 Francisco Pizarro vstoupil do údolí řeky Chiry, byl to začátek konce říše Inků. A také písečných dun, které formovaly část pobřeží dnešního Peru. Geologicko-antropologický výzkum odhaluje překvapivé důsledky španělské conquisty.

Severně od ústí peruánské řeky Chiry do Tichého oceánu lemuje pobřeží devět písečných dun táhnoucích se v délce třiceti kilometrů. Mohlo by jich být víc, kdyby do vývoje jihoamerického kontinentu nezačali před pěti staletími mluvit Španělé. Duny dnes působí jako čistě přírodní útvary, přesto se do dnešních dnů dochovaly pouze zásluhou člověka.

Duny se před 5100 až 400 lety postupně tvořily z písku přinášeného řekou působením zemětřesení, kolísání mořské hladiny a klimatického jevu El Niño, který periodicky ovlivňuje intenzitu srážek a tím i mohutnost toku přinášejícího sedimenty.

Vějíř dun na severozápadě Peru je dobře patrný i na mapách Google.

Geolog Daniel Belknap a antropolog Daniel Sandweiss z University of Maine nyní v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences publikovali studii dokládající, že duny nezahladila větrná eroze jen díky původním obyvatelům rybářských vesniček, které před příchodem Španělů lemovaly pobřeží (abstrakt).

Duny totiž obsahují obrovské množství dodnes hojně lovených mlžů druhů Tivela hians a Donax obesulus, ohněm popraskaných kamenů a dalších artefaktů, které se tam zjevně ocitly přičiněním člověka. Rybáři si zkrátka z dun udělali smetiště. Lastury posloužily jako ochranný „krunýř“, který písek stabilizoval.

Když do oblasti dorazil Francisco Pizarro se svou družinou a v údolí řeky Chiry založil první španělskou osadu na území dnešního Peru, San Miguel de Tangarara, poměry se rychle změnily. Pobřežní populace původních obyvatel prudce poklesla a písečné smetiště osiřelo. Duny se sice tvořily dál, ale vítr písek postupně odvál do vnitrozemí, takže novější duny jsou buď nevýrazné, nebo se zcela ztratily. V 19. století sice osídlení opět zhoustlo, ale mořské plody se už povětšinou nekonzumovaly přímo na pobřeží, mlži putovali na vzdálenější trhy. Španělé tak nepřímo ovlivnili geomorfologii mořského pobřeží, byť šlo o vliv v porovnání s jinými důsledky jejich příchodu vcelku zanedbatelný.

Výzkum odhalil ještě jednu mezeru v jinak poměrně pravidelné tvorbě dun. Spadá do období před 2800 lety, což je zároveň období zvýšené frekvence jevu El Niño. Autoři studie se proto domnívají, že nepříznivé klimatické podmínky tehdy dočasně vyhnaly lidi z pobřeží a duny se ocitly bez ochrany podobně jako po příchodu Španělů.

 

Titulní foto: Duny jsou před větrnou erozí chráněny lasturami odhozenými dávnými rybáři. Zdroj: Belknap, Sandweiss/PNAS, doi: 10.1073/pnas.1404568111

Print Friendly