Martin Frouz, fotograf a dokumentátor, spolupracuje s českými archeology, egyptology a památkáři. Jeho fotografie, dvakrát oceněné v soutěži Czech Press Photo, čtenáři léta obdivovali v české verzi National Geographic, naposledy se s nimi mohou setkat na výstavách v Napajedlích a Rychnově nad Kněžnou. O tom, že ve fotografii lze skloubit vědeckou informaci i krásu, svědčí i vybrané snímky v naší fotogalerii. I když výběr fotografií je spíše popularizačního charakteru a nejsou zde užity objektivizační prvky jako měřítka, směrovky a textové tabulky.

Martin Frouz. Foto: archiv MF.

Martin Frouz. Foto: Martina Frouz Vokounová.

Jak jste se dostal k fotografování a popularizaci vědy?

Už mého dědečka vždy zajímalo vědění, ale nejpřímější inspirací pro mě byl bratr Jan, který inklinoval k vědě odmalička. Biologie byla jeho velké hobby a účastnil se nejrůznějších olympiád a „soček“, jednoznačně směřoval k profesi vědce a do Akademie věd. Já jsem se dal původně na strojařinu, ale záliba v přístrojích mne přivedla k zájmu o fotografii a pak na FAMU.

Pak začala vaše spolupráce s médii, pracoval jste jako fotoeditor v MF Dnes, pak přišlo angažmá v National Geographic.

Jako novinář jsem se dostal poprvé k Jiřímu A. Svobodovi a jeho archeologickému výzkumu Velké Moravy, k egyptologům, k archeologům Pražského hradu. Moje role se začala překlápět, pracoval jsem pro časopis, ale zároveň na svém doktorátu, jehož tématem byla Fotografie ve službách vědy.

Jak dlouho již dokumentujete (a popularizujete) práci egyptologů?

Miroslav Bárta mne původně při novinářské misi do Egypta oslovil, zda bych pro ně nenafotil nalezené předměty. A tak do Egypta létám už jedenáct let. Troufám si říct, že ač nejsem egyptolog, tím oborem jsem již dost zasažen, řekl bych i „infikován“.

Výsledkem těchto cest však není jen pečlivá dokumentace, ale také šest výpravných kalendářů, řada fotografických výstav a dvě ceny na Czech Press Photo. Tedy popularizace vědy. Co chápete pod tímto pojmem?

Použití fotografie jako formy zápisků, poznámek a svědectví (zejména v Egyptě, odkud nelze předměty vyvážet) je velice důležité. Popularizace vědy je něco jiného – ale není to ani výběr nejhezčích obrázků z fotodokumentace. Je to kombinace vědeckého záznamu a estetiky, výtvarna. Důležité je předat myšlenku, a její účinnost je třeba násobit příběhem. Fotograf musí objekty vědeckého výzkumu zachytit zajímavě, aby zaujal i ty, kteří se oboru nevěnuji. Ale estetika je pořád jen bonus.

Jaký má podle vás popularizace vědy význam?

Je to na jedné straně reklama vědy, komerční záležitost, je totiž potřeba oslovit sponzory, lidi, kteří rozhodují o grantech, a ti musí vidět, že výzkum a instituce žádající peníze je seriózní. Ale pak má ještě jeden podstatný úkol – přitahovat nové zájemce o vědu, následovníky oboru, aby pokračoval dál. Protože bez toho by byly veškeré získané peníze k ničemu. Obecně je tedy úkolem popularizace vědy přitáhnout k vědění děti a samozřejmě i jejich rodiče, které své děti vedou. Tomu má smysl zasvětit život, ne?

Co naopak říkáte „ilustračkám“, které články o vědě a vědcích často v médiích doprovázejí?

Tak na ty jsem docela alergický. Naposled k článkům o nových nálezech českých egyptologů v Abusíru dali súdánské pyramidy. Výjimkou nejsou reklamní fotky z cestovek. Přestože jim pokaždé buď přímo posíláme, nebo rádi poskytneme k využití aktuální a autentické fotky. Problém je, speciálně na internetu, že článek nemůže vyjít bez fotky a je na něj čas několik minut, autoři či editoři dávají, co jim přijde pod ruku, i úplné nesmysly. Tlak na cenu, rychlost, univerzálnost je extrémní, není se co divit.

A autorská práva? Jaká je vaše zkušenost?

Ta se u nás velmi často vůbec neřeší. Fotografie na internetu „jsou všech“. Označujeme je teď alespoň vodotisky Filozofické fakulty či mým jménem. Když už kradou, ať aspoň ví, komu.

 

 

Následující snímky přibližují, jak Martin Frouz přistupuje k dokumentaci a popularizaci výsledků práce českých vědců.

Zkameněliny – ukázky uhlíkových otisků karbonských rostlin těsně po vylomení v tzv. bělce na lokalitě Ovčín nedaleko Radnic na Plzeňsku.

Zkameněliny – ukázky uhlíkových otisků karbonských rostlin těsně po vylomení v tzv. bělce na lokalitě Ovčín nedaleko Radnic na Plzeňsku.

Porovnání podoby karbonských rostlin (starých cca 300 mil. let) se současnou příbuznou vegetací vyskytující se v těsné blízkosti nálezu prezentovaných vzorků (přeslička a kapradí).

Porovnání podoby karbonských rostlin (starých cca 300 mil. let) se současnou příbuznou vegetací vyskytující se v těsné blízkosti nálezu prezentovaných vzorků (přeslička a kapradí).

Ukázka „těžby“ a preparace vzorků z celosvětově známé lokality Ovčín. Známost této lokality se odvozuje zejména od jejího původního majitele. Kašpar Maria hrabě ze Šternberkanebo také Kašpar Šternberk na základě vzorků vytěžených v jeho někdejším černouhelném dole vydal publikaci o pravěkém rostlinstvu, jež dala základ „paleobotanice“.

Ukázka „těžby“ a preparace vzorků z celosvětově známé lokality Ovčín. Známost této lokality se odvozuje zejména od jejího původního majitele. Kašpar Maria hrabě ze Šternberka nebo také Kašpar Šternberk na základě vzorků vytěžených v jeho někdejším černouhelném dole vydal publikaci o pravěkém rostlinstvu, jež dala základ „paleobotanice“.

Několik snímků, jež ukazují rozdílnou použitelnost záběrů téhož objektu.

Několik snímků, jež ukazují rozdílnou použitelnost záběrů téhož objektu.

Snímek z hnědouhelného dolu na Sokolovsku. V těžební stěně, která tvoří abstraktní, výtvarně zajímavé pozadí, se nachází část kmene stromu, jehož polohu ukazují výrazně barevně oblečené postavy. Ty zároveň zavádějí do snímku motiv pracovního prostředí a měřítko snímku.

Snímek z hnědouhelného dolu na Sokolovsku. V těžební stěně, která tvoří abstraktní, výtvarně zajímavé pozadí, se nachází část kmene stromu, jehož polohu ukazují výrazně barevně oblečené postavy. Ty zároveň zavádějí do snímku motiv pracovního prostředí a měřítko snímku.

Vzorky půdních organizmů, uložené v konzervačních látkách. Celková atmosféra snímku je umocněna pomocí umělého osvětlení skleněných nádobek. Tento snímek je určen jako jeden z mnoha do série o výzkumu oblasti Sokolovska pracovníky Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích.

Vzorky půdních organizmů, uložené v konzervačních látkách. Celková atmosféra snímku je umocněna pomocí umělého osvětlení skleněných nádobek. Tento snímek je určen jako jeden z mnoha do série o výzkumu oblasti Sokolovska pracovníky Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích.

Portréty

V popularizaci jsou poměrně často používány portréty vědeckých pracovníků v jejich pracovním prostředí. Zde následuje celá série takových snímků.

Na tomto snímku se jedná o aranžovaný portrét Dr. Aleny Novákové z Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích na jejím pracovišti Oddělení půdní mikrobiologie a půdní chemie. Díváme se na ni přes vzorky kultivovaných hub.

Na tomto snímku se jedná o aranžovaný portrét Dr. Aleny Novákové z Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích na jejím pracovišti Oddělení půdní mikrobiologie a půdní chemie. Díváme se na ni přes vzorky kultivovaných hub.

Geoinformatik Ing. Vladimír Brůna z UJEP Ústí nad Labem, který se zaměřuje na aplikaci geoinformatiky ve studiu krajiny, v archeologii a památkové péči. Zde při zaměřování interiéru Intiho kaple v Jižním Abúsíru. Přirozená světelná atmosféra je samozřejmě modifikována pomocí doplňkových světel.

Geoinformatik Ing. Vladimír Brůna z UJEP Ústí nad Labem, který se zaměřuje na aplikaci geoinformatiky ve studiu krajiny, v archeologii a památkové péči. Zde při zaměřování interiéru Intiho kaple v Jižním Abúsíru. Přirozená světelná atmosféra je samozřejmě modifikována pomocí doplňkových světel.

Prof. Miroslav Bárta při východu slunce v Jeskyni šelem.

Prof. Miroslav Bárta při východu slunce v Jeskyni šelem. Tato lokalita se nachází v Egyptě nedaleko súdánsko-libyjské hranice.

Prof. Miroslav Verner na vrcholu Neferirkareovi pyramidy.

Prof. Miroslav Verner na vrcholu Neferirkareovy pyramidy. Za ním je patrná nedostavěná Raneferofova pyramida, jejíž prozkoumání patří k velkým úspěchům prof. Vernera. V pozadí se nacházejí pozůstatky šachtových hrobek.

Prof. Jan Frouz při práci na elektronovém mikroskopu.

Prof. Jan Frouz při práci na elektronovém mikroskopu. Na monitorech je možno rozpoznat hlavu mravence. Snímek je mírně dosvětlen doplňkovým osvětlením. Při použití pouze běžného osvětlení by nebyla patrná vakuová komora elektronového mikroskopu v levé části záběru.

Laborant Ústavu půdní biologie Biologického Centra AV ČR dezinfikuje pomocí plamene povrch vzorku horniny, který bude dále zpracováván.

Popularizační snímky pomocí obrazové komunikace vyjadřují určitou atmosféru či vyprávějí příběh. Součástí tohoto vyprávění je i využití příslušných prvků tvořících atmosféru. K takovým patří i ochranné pomůcky a laboratorní přístroje. Zde laborant Ústavu půdní biologie Biologického Centra AV ČR dezinfikuje pomocí plamene povrch vzorku horniny, který bude dále zpracováván.

Pohled do laboratoře České geologické služby, kde paleoekolog Dr. Radek Vodrážka prochází své vzorky dovezené z České stanice na Antarktidě.

Pohled do laboratoře České geologické služby, kde paleoekolog Dr. Radek Vodrážka prochází své vzorky dovezené z České stanice na Antarktidě. Je samozřejmé, že při běžné prohlídce by nebylo kolem mikroskopu nikdy rozestavěno a nasvíceno tolik vzorků. Tento záběr má demonstrovat množství a rozmanitost zpracovávaného materiálu. Dolní dva snímky téhož vzorku ukazují, jak můžeme rozličně vnímat stejný předmět, pokud jej jinak obrazově zpracujeme.

Série snímků použitelných pro popularizaci práce týkající se výzkumu mikroorganizmů a hub na Sokolovsku.

Série snímků použitelných pro popularizaci práce týkající se výzkumu mikroorganizmů a hub na Sokolovsku. Na snímcích jsou zde záběry jak z terénu, tak z laboratoře a snaží se zpřístupnit různé momenty zmiňovaného výzkumu. Jedná se zde o snahu převést vyprávění příběhu výzkumu prováděného Biologickým Centrem AV ČR do obrazového vyjádření. Série není doposud dokončena.

Foto a popisky fotografií: Martin Frouz

Print Friendly